Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied — 5.1971

Page: 253
DOI article: DOI Page: Citation link: 
https://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/ars1971/0259
License: Free access  - all rights reserved Use / Order
0.5
1 cm
facsimile
obecně známo. Kromě prací našich badatelů může-
me se odvolat už na studie Gerstenbergovy (1913)
a všech, kteří se po něm zabývali uměním těchto
krajů (L. Schůrenbergová). Existenci této dvojí
gotiky netřeba tady zvlášť dokazovat; co je však
dnes akutní, je revize dosavadních názorů na
okolnosti, jež toto kvalitativní rozštěpení slohu
způsobily. Cesta, po níž se až dosud šlo, se totiž
objevuje jako poměrně úzká: nedbá poměrů v go-
tickém urbanismu, nepočítá s hradem, s městským
domem a s lidovou architekturou. Své soudy
buduje pouze na církevní architektuře a mimoděk
přeceňuje její některé specifické aspekty, jako je
např. u mendikantů jejich jižní řádový původ.
Z tohoto hlediska posuzovány jeví se tedy obě
první kapitoly předložené práce jako zbytečně
obsáhlé, protože velice důkladně a s mnoha odvo-
lávkami na klasickou základní i novou literaturu
předvádějí důkaz věci dnes už samozřejmé. Budou
mít ovšem smysl při publikaci pro širší slovenskou
veřejnost, která stále jěště chápe gotiku zjedno-
dušeně — jen pro ni se také zavádí demonstrace
na kostele v Lipt. Mikuláši — odborník jimi však
jenom prolistuje (str. 1 — 46). Tyto kapitoly posky-
tují ovšem autorovi možnost, aby poukázal na
svou mimořádně soustavnou píli a sečtělost, že si
opatřil všechno, co bylo ze základní literatury
dostupné a že tedy svou úlohu bude řešit v pří-
slušně hluboké vědecké úrovni. Ovšem hned
v těchto kapitolách se ukazuje jedno nebezpečí,
které pak leckde proklouzne i na dalších stránkách
práce: jejich převážně spekulativní, nehistorická
povaha. Do souvislosti se v tomto esteticky-umě-
novědném pohledu totiž dostávají památky, mezi
nimiž přímých, ba leckdy ani nepřímých konkrét-
ních souvislostí nebylo: nejde o historicky genetic-
ké řady, o kulturní okruhy, o skutečná příbuzenství,
ale o demonstrace polarit, volené didakticky
v největším možném protichůdném rozpětí. Tato
cesta nebývala příznačná pro náš dějepis umění,
pokud vycházel z vídeňské školy; je naopak typic-
ká pro některé práce badatelů západoněmeckých,
kteří se snaží dějinný vývoj sevřít absolutními
spekulativními formulemi. Takový pohled není
na závadu, jde-li o skutečné systematické demon-
strace ve světovém měřítku, musí mu však odpo-
vídat stejně bezpečně vyvážená cesta druhá,
operující se skutečnými historickými vztahy. Pro
území Slovenska to často znamená rozhodovat se
docela konkrétně mezi příslušností к okruhu po-

dunajskému a slezsko-polskému, a problémy
nejen v rámci abstraktních systémů nadhazo-
vat, ale také konkrétně historicky dořešit.
A tak přistupujeme к jádru předložené práce
teprve v kapitole třetí, kde se daný problém začíná
řešit konkrétně. Ve smyslu dosaženého stupně
obecného bádání očekáváme, že práce odpoví na
tyto otázky:
a) jaká byla slohová kvalita mendikantské ar-
chitektury na Slovensku v období 1270—
1400;
b) jak se tato architektura měla к vývoji ostatní
gotiky na Slovensku a z jakých popudů
těžila ;
c) náleží-li mendikantům zvláštní zásluha v o-
becném vývoji gotiky pozdní z toho důvodu,
že šlo právě o mendikantské řehole.
К řešení těchto otázek ovšem třeba nejdříve
daný památkový materiál kriticky vyložit. Autor
tak činí s velikou důkladností a s patřičnou hloub-
kou i šíří; obrací se к listinným pramenům, к úva-
hám urbanistického rázu a používá vůbec všech
cest schopných к tomu, aby se památkový mate-
riál dal rekonstruovat v někdejším stavebním
růstu a tím také i kriticky datovat. Závěry, к nimž
autor dochází, jsou z velké většiny správné. Proto-
že však zřejmě hodlá o tyto výsledky opřít své
další studium, je třeba upozornit na tomto místě
na některé opravy, jež vyplývají z chyb v starší
literatuře; studium prvé poloviny 14. století se
totiž v poslední době vyvíjí tak rychle, že teprve
nyní můžeme upřesňovat některé starší data,
údaje.
Kostel bratislavských klarisek: nejstarší částí je
loď a v ní západní klenebně pole — už kolem r.
1320—1330; teprve presbyterium je z druhé polo-
viny 14. stol.;
Trnava, klarisky — presbyterium je už z druhé
čtvrtiny 14. stol, (podle listů na konsolách);
Košice, dominikáni — šestidílná klenba se
v presbyteriu nedá rekonstruovat, je to patrné
z tvaru klenebních polí;
Košice, františkánský kostel — tvary přípor
v presbyteriu neodpovídají počtům žeber z nich
vybíhajících, tedy presbyterium má obvodní zdi
starší, než je klenební obrazec. Je také třeba v tom
smyslu revidovat časový vztah ke katedrále.
Pokud jde o rekonstrukce postupu stavebního
růstu, měl bych vážnou námitku jen v případě
kostela levočských minoritu. Jaroslav Bureš se

253
loading ...