DOI Artikel:
Royt, Jan: K zobrazování Nejsvětější Trojice skupinou třrech postav, hlav a tváří
DOI Seite / Zitierlink: https://doi.org/10.11588/diglit.51720#0163
vyznání z r. 325 a kodifikováno bylo r. 382 na sy-
nodě v Cařihradě, kde byla vyhlášena „homousile“
Ducha s Otcem a Synem. Byla tak završena dlouhá
cesta, jež vedla nad propastmi různých herezí. To
vedlo také k důsledkům v oblasti zbožnosti a litur-
gie. Odůvodněním zobrazení Trojice se stala i téže,
že křesťanská církev existuje jen tam, kde je Boží
Trojice vzývána, zvěstována a adorována.8
Již v raně křesťanské době byla jednota Trojice
zobrazována také symbolicky, v geometrických fi-
gurách. Snad nejpregnantněji je vyjádřena trojúhel-
Satan. Perokresba podle iluminace v rukopise Emblemata biblica.
13. století (Národní knihovna v Paříži)
Satan. Perokresba podle iluminace v rukopise Historie sv. Grálu.
15. století (Národní knihovna v Paříži)
níkem, v němž je Duch sv. spojen s Otcem a Synem
bezprostředně. Tato představa posilovala duchovní
mystiku, jež se prostřednictvím identifikace věřící-
ho s Duchem sv. chtěla dostat až k samotnému
středu Božího světa. Na této linii vyrůstala např.
adorace sv. Trojice v církvích pravoslavných. Jed-
notu také symbolizovaly tři navzájem se dotýkající
nebo prolínající kruhy. Při zobrazení Trojice však
vždy nešlo jen o vyjádření jednoty. Všimneme-li si
např. motivu tzv. Stolice (Trůnu) milosti, velice
rozšířeného ve 14. a 15. století po celé Evropě (na
Slovensku např. tympanon severovýchodního por-
tálku dómu sv. Martina v Bratislavě),9 zde jde spíše
o postižení významu jednotlivých osob Trojice,
zjevně se opírající o autoritu Písma. Tomu odpoví-
dá zobrazení jednotlivých osob: Bůh Otec jako
důstojný stařec, Duch sv. v podobě holubice
a ukřižovaný Kristus. Teologickým podtextem mo-
tivu by mohla být i Augustinova charakteristika sv.
Trojice ze spisu Contra Maximinum: „Třes vidit, et
unum adoravit“.10
Nejpravděpodobnějším předstupněm Trojice
zosobněné třemi postavami, hlavami či tvářemi
byly tzv. starozákonní Trojice (Gn 18, 1—33) -
Hostina Abrahámova, známá již z památek raně
křesťanských a byzantských, ale také západoevrop-
ských, jak o tom svědčí jedna z desek tzv. Kloster-
neuburgského oltáře Nikolause z Verdunu z roku
1181. Již na tzv. Dogmatickém sarkofágu ze 4. sto-
letí (Vatikánské muzeum) spatřujeme Svatou Troji-
ci prezentovanou třemi postavami jak tvoří Adama
a Evu.11 Motivicky nejblíže má k typu starozákonní
Trojice zobrazení zosobněné třemi postavami, jak
je známe např. z iluminace karolínského rukopisu
z kláštera v Lorsch, ze známého, ale bohužel v roce
1870 zničeného rukopisu Hortus deliciarum Herra-
dy z Landsbergu a nakonec i z miniatury rukopisu
uloženého dnes v Piepont Morgan Library, jejímž
autorem je pravděpodobně Spinelo Arentino.12 Na
miniatuře je demonstrován typologický vztah sta-
rozákonní Trojice (Hostina Abrahámova) k Trojici
novozákonní, personifikovanou třemi osobami,
které mají individuálně odlišené tváře (Duch sv.
— mladistvá bezvousá tvář).
Na Slovensku se s podobným zobrazením sv.
Trojice setkáme na nástěnné malbě s námětem
Sedm Skutků milosrdenství v minoritském kostele
v Levoči.13 Tváře Trojice jsou individuálně odliše-
155
nodě v Cařihradě, kde byla vyhlášena „homousile“
Ducha s Otcem a Synem. Byla tak završena dlouhá
cesta, jež vedla nad propastmi různých herezí. To
vedlo také k důsledkům v oblasti zbožnosti a litur-
gie. Odůvodněním zobrazení Trojice se stala i téže,
že křesťanská církev existuje jen tam, kde je Boží
Trojice vzývána, zvěstována a adorována.8
Již v raně křesťanské době byla jednota Trojice
zobrazována také symbolicky, v geometrických fi-
gurách. Snad nejpregnantněji je vyjádřena trojúhel-
Satan. Perokresba podle iluminace v rukopise Emblemata biblica.
13. století (Národní knihovna v Paříži)
Satan. Perokresba podle iluminace v rukopise Historie sv. Grálu.
15. století (Národní knihovna v Paříži)
níkem, v němž je Duch sv. spojen s Otcem a Synem
bezprostředně. Tato představa posilovala duchovní
mystiku, jež se prostřednictvím identifikace věřící-
ho s Duchem sv. chtěla dostat až k samotnému
středu Božího světa. Na této linii vyrůstala např.
adorace sv. Trojice v církvích pravoslavných. Jed-
notu také symbolizovaly tři navzájem se dotýkající
nebo prolínající kruhy. Při zobrazení Trojice však
vždy nešlo jen o vyjádření jednoty. Všimneme-li si
např. motivu tzv. Stolice (Trůnu) milosti, velice
rozšířeného ve 14. a 15. století po celé Evropě (na
Slovensku např. tympanon severovýchodního por-
tálku dómu sv. Martina v Bratislavě),9 zde jde spíše
o postižení významu jednotlivých osob Trojice,
zjevně se opírající o autoritu Písma. Tomu odpoví-
dá zobrazení jednotlivých osob: Bůh Otec jako
důstojný stařec, Duch sv. v podobě holubice
a ukřižovaný Kristus. Teologickým podtextem mo-
tivu by mohla být i Augustinova charakteristika sv.
Trojice ze spisu Contra Maximinum: „Třes vidit, et
unum adoravit“.10
Nejpravděpodobnějším předstupněm Trojice
zosobněné třemi postavami, hlavami či tvářemi
byly tzv. starozákonní Trojice (Gn 18, 1—33) -
Hostina Abrahámova, známá již z památek raně
křesťanských a byzantských, ale také západoevrop-
ských, jak o tom svědčí jedna z desek tzv. Kloster-
neuburgského oltáře Nikolause z Verdunu z roku
1181. Již na tzv. Dogmatickém sarkofágu ze 4. sto-
letí (Vatikánské muzeum) spatřujeme Svatou Troji-
ci prezentovanou třemi postavami jak tvoří Adama
a Evu.11 Motivicky nejblíže má k typu starozákonní
Trojice zobrazení zosobněné třemi postavami, jak
je známe např. z iluminace karolínského rukopisu
z kláštera v Lorsch, ze známého, ale bohužel v roce
1870 zničeného rukopisu Hortus deliciarum Herra-
dy z Landsbergu a nakonec i z miniatury rukopisu
uloženého dnes v Piepont Morgan Library, jejímž
autorem je pravděpodobně Spinelo Arentino.12 Na
miniatuře je demonstrován typologický vztah sta-
rozákonní Trojice (Hostina Abrahámova) k Trojici
novozákonní, personifikovanou třemi osobami,
které mají individuálně odlišené tváře (Duch sv.
— mladistvá bezvousá tvář).
Na Slovensku se s podobným zobrazením sv.
Trojice setkáme na nástěnné malbě s námětem
Sedm Skutků milosrdenství v minoritském kostele
v Levoči.13 Tváře Trojice jsou individuálně odliše-
155