Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied (43.2010)

/Z ÆvA ÆE/ (/)-' PffřrA FGrAM AF^řtv. VrďAoyrť4
cčtvy4r%<% y FAzyř, Au h O 77. E?řc.* VEhyrÁď
/y^ AW)<7Mé

Maïtin Michl/* Jeho výrazně kreslířské zaměření
bylo v tomto případě dáno tvpem malířské úlohy, jíž
byl portrét opata Mayera. V obecné rovině jej však
určovalo Michlovo školení na vídeňské akademii, od
roku 1772 spojené s mědiryteckou akademií Jakoba
Mathiase Schmutzera, jež kladla v duchu aktuálního
klasicistního stylu důraz právě na kresbu.

Rovněž pečlivě kladená světla na berle opata Mayera i berle
nejbližšího opata vedle něj prozrazuje ruku Martina Michla.
Michlovo autorství potvrzuje srovnání Mayerova portrétu ve
Filosoňckém sále s portrétem objednavatele maleb na klen-
bě kostela Bičovaného Spasitele v Dyji u Znojma, louckého
opata Gregora Lambecka, který zcela odlišně namaloval
v roce 1774 Maulbertsch. Ve sbírkách Strahovské obrazárny
je uložen anonymní portrét opata Mayera (inv. č. O 57, olej
na plátně, 108 x 72cm), jenž při komparaci s Michlovou

Martin Michl, náležející svým výtvarným pro-
jevem již k epoše klasicismu, nesl tedy nesporně
„vinu" na kresebnosti a suchosti Maulbertschových
pozdních nástěnných maleb v Egeru a zejména
ve Filosoňckém sále strahovského kláštera, která
byla moderním dějepisem umění Maulbertschovi
vytýkána. Tento aspekt Maulbertschova díla však
můžeme vnímat i jinak. V Egeru a především na
Strahově došlo díky jeho účasti k neobvyklému spo-
jení dvou zcela odlišných přístupů, freskařského, ve
vrcholném baroku stále zakotveného, uměleckého
projevu Maulbertsche a kreslířského, suchého až
úzkostlivého projevu jeho žáka Michla, mezi nimiž
zvláště při pohledu zblízka vzniká dokonce jisté
napětí. (To však s odstupem rychle mizí a zblízka
odlišitelné rukopisy obou malířů rázem splývají do
kritizované kresebnosti a tuhosti výsledné malby.)
Právě toto spojení propůjčovalo strahovskému
obrazu kvality, které strahovští premonstráti v čele
s opatem Mayerem hodnotili velmi kladně; kreseb-
nost malby a jistá strnulost v celkovém výrazu pro ně
nepředstavovaly žádný důvod ke kritice. Zachovaná
korespondence objednavatele a jeho malíře naopak
vypovídá o naprosté spokojenosti na obou stranách:
opat nešetří slovy chvály (Maulbertsch si prý svým
dílem v Čechách postavil pomnílM) a malíř jej i čle-
ny kláštera zahrnuje svou pozorností a jako dárky
posílá do Prahy obrazy, graňky a kresby (mezi nimi
i zachovaný Michlův portrét)/* Je tedy zřejmé, že
se Maulbertschovi podařilo zcela naplnit představy
opata a členů jeho kláštera. Malba nejen věrně napo-
dobovala vzhled a styl své loucké předlohy, což bylo
jejím prvořadým cílem, ale patrně také, právě díky
svému kresebnému elementu, velmi dobře odpoví-
dala funkci, kterou měla splňovat — poutavě vyprávět
spolu s ňskem vydanými popisy příběh pozoruhodné
cesty lidského ducha ke křesťanskému zjevení a jeho
naplnění ve Věčné Moudrosti.
kresbou a malbou na klenbě FilosoAckého sálu dovoluje také
uvažovat o Michlově autorství.
"" Dopis opata Mayera F. A. Maulbertschovi z 21. listopadu
1794. - Národní archiv; Rád premonstrátů Strahov, kart. č.
307. K darům malířů objednavatelům viz též JAVOR 2009,
c. d. [Quellen] (vpozn. 34), s. 147-148.
42 Podrobněji viz ŠEFERISOVÁ LOUDOVA 2010, c. d.
(v pozn. 2).

272