Marcinkowski, Wojciech [Editor]; Zaucha, Tomasz [Editor]; Museum Narodowe w Krakowie [Editor]: Plaster casts of the works of art: history of collections, conservation, exhibition practice ; materials from the conference in the National Museum in Krakow, May 25, 2010 (Krakau, 2010)

Plaster Casts of the Works of Art

Kranner pfislibil, że to zjisti. Jak posleze na Thunüv dotaz Kranner odpovedel, nebylo
bohużel znämo, a tudiż ani my dnes nevime, kdo tyto formy zhotovil - tedy kdo
byl autorem nejstarśich sädrovych odlitkü ćeskych gotickych skulptur, respektive
v pofadi druhych nejstarsi'ch, pokud drive zminene starsi odlitky triforiovych byst
v Narodnim muzeu zhotovil nekdo jiny. Znämy nejsou ani dalsi osudy inkriminova-
nych forem vcetne toho, kdy a jak zanikły. Sädrove formy byst ulożene ve sbirkach
Prażskeho hradu jsou mnohem mladśi (obr. 4). Nevyfeseny problem pfedstavuje
take identinkace zminenych peti nejstarśich odlitkü triforiovych portretnich byst
v lapidäriu Narodniho muzea, asi prvnich sädrovych odlitkü gotickych skulptur
v Cechach, chybi i bliżsi konkretizace nekolika näslednych serii techto byst ve sbir-
kach Prażskeho hradu a na dalśich mistech4. Vysoce pravdepodobne lze ovsem
povażovat z historicko-vlasteneckych düvodü za nejstarśi odlitky z roku 1846 bysty
Karla iv., Eliśky Pfemyslovny, Jana Lucemburskeho a Väclava iv. (obr. 1).
Umeleckohistoricky je nejzajimavejsi odlitek bysty Jana Lucemburskeho. Na ni totiż
jeho autor domodeloval podle vlastni pfedstavy timer zcela znićeny nos, z hlediska
celkoveho vyrazu oblićeje nanejvys citlivy detail (obr. 2). Vysledek dnes - s casovym
odstupem nekolika generaci - nelze povażovat za üspesny; doplnek na prvni pohled
koliduje s aristokratickou eleganciJanovy tvafe, pośkozeny original püsobi mnohem
pfitażlivejśim dojmem (obr. 3). Odbobny näzor naśtesti zfejme meli i nasi pfedci
v polovine 19. stoleti a nedovolili ani doplneni - v uvozovkäch zkräsleni - originälu.
Soućasne s odlitky Jednota pro dostaveni chrämu sv. Vita negativne hodnotila kamenne
kopie sveteckych byst horniho triforia, ktere zhotovil na objednävku tvürcim zpüsobem
znamy ćesky sochaf Vaclav Levy. Püvodni zämer Jednoty nahradit pośkozene originäly
spadł pod stul. Roku 1868 Jednota rozhodla ponechat püvodni kamenne bysty na miste,
pouze opravene sochafem Tomäsem Seidanem. Züstaly tak dodnes.
Donedävna se vsak pfedpoklädalo, że vyjimecne doślo k vymene hlavy Krista5. Nic-
mene aktualni prüzkum zjistil, że ani tato bysta nakonec nebyla vymenena - i ta je
originälni prąci huti Petra Pariere ze zäverecnych let żivota a vlädy cisafe Karla iv.
(t 1378).

Zminit je tfeba pomerne mladśi historii odlitkü znäme, take znaćne pośkozene sochy
sv. Väclava od Petra Pariere z let 1372 -1373 nad hlavm'm oltäfem Svatoväclavske kaple
v katedräle sv. Vita6. Original byl v roce 1883 vystaven ve Vidni - poprve a naposled
v zahranici. Pro expozici Ceskoslovenske republikyv Barcelonę roku 1929 uż doślo
ke zhotoveni polychromovaneho sädroveho odlitkü. S pomoci leśeni se o to zasloużili
sochaf Karel Noväk a malff Jan Pisa. „Pri odleväm pracovnki stavebni hute Jednoty
dohlizeli, aby original nenavlhl (socha züstala na miste a zahnvala ji elektrickä topnä
telesa)." Kde se dnes tento polychromovany odlitek nachäzi, neni znämo. Prażsky
hrad vlastni nepolychromovanou kopii z teto doby (obr. 5).

V letech 1935 -1938 vyśe zmineny autor odlitkü, sochaf Karel Noväk, zhotovil pro
Jednotu pro dostaveni hlavm'ho chrämu sv. Vita na hrade Prażskem 283 zmenśenych
odlitkü sochy sv. Väclava za ücelem komerćne vyhodneho prodeje. Jeden z nich,
v polovicni velikosti, se dnes nachäzi ve sbirkach Prażskeho hradu (obr. 6), druhy,
take zmenśeny, se stal soucästi vyzdoby interieru kostela P. Marie pfed Tynem,

52