IX. Anth. Palatinae epp. demonstrativa 26—28. 21
είς 6ε γάρ όν 6υ λέγεις 6τρέψω λόγον' ην δε 6ιωπας,
6ιγη6ω. τίς έμεΰ γλω66α δικαιότερης Μ 9r
Fr.Cor.Phil. 28. ΠΟΜΠΗΙΟΤ, οί δε ΜΑΡΚΟΤ ΝΕΩΤΕΡΟΤ. C.P1. Σ
ep. 28 sq. Εις Μνκήνας, | την ’Λγαμέμνονος | πάλιν έπαινος. L
5 Ει και έρημαίη κέχυμαι κόνις έν&α Μυκηνη,
εί και άμαυροτέρη παντός ίδεΐν ΰκοπέλου,
’Ίλου τις κα&ορων κλεινήν πόλιν, ης έπάτηΰα
τείχεα, και Πριάμου πάντ έκένωΰα δόμον.
ep. dialectum variante) reposueris p. 20, 8 ήχω L; διά τδ
(accentus C) νοτερόφων add. L, qui idem reliqua (1. 9) subiunxit
9 άκροτέλεν L 10 εΰφαμος Harberton | γλώΰοηι P -σση P1M
-ΰΰα Harb. | παρα^μ^είβεο (Llaj in eraso β ?) P | τάν P P1 (την
Br.) | ’Αχω Harb. 11 κοΰ P | (καλόν Reiske)
1 οιωπαΰ P1M 2 σιγάσω et δικαιότερα Harb. || 3 sqq.
P1M Ia c. 68 (εις πόλεις}, 8; P1B I 70, 10; ep. exstat in syll.,
quae Euphemianae praecedit, n. 114 (ZF f. 152v, Σν f. 256v)
3 sq. indicem auctoris lemmati subiungit C (itemque PlLft-b);
praemittit mentionem auctoris P1M (Pls) 3 duplicem auctoris
indicem exhibent tam P1 Σ quam P (Πομπίον pro Πομπηίον
2T); at videtur unus ep. auctor dici, idem qui ep. VII 219
composuit (Πομπηίαν νεωτέρον), et restituendus titulus: Πομ-
πηίαν Μάκρον νεωτέρον; condidisse ep. nepotem Theophanis
Mytilenaei (cf. Strab. 617 C), Pompeium Macrum viderunt
Visconti et Meineke, de filio et de nepote Theophanis disserit
Hillscher p. 427 sqq.; vix licet suspicari scribentium esse 'Πομ-
πηίαν Μάκρον, οί ό'ε Πομπηίαν νεωτέρον'’ (ut alii ad patrem
Pomp. Macrum, alii ad filium, quoniam uterque carmina fecerit,
ep. rettulisse dicantur) 4 cf. ep. 101, 104 (Alphei Myt.),
102 (Antonii), 103 (Munatii) | εισ μνκνναο L είς την Μνκήνην
Ρ1Μ είς Μνκήνην Ρ1Ε (lemmate caret Σ')· verba την αγαμεμνον
πάλιν, έπαινοο: add. L (om. Pl) 5 έν&α P, cf. 103 κείμαι —
έν&α Μνκηνη 6 παντός — ΰκοπ.: cf. 101, 4 7 ίλον τίσ Ρ
ίλδν (lin. ad nom. pr. distinguendum) P1M τίσ P1M Σ | cf. 152, 1
άδε πο&’ ά κλεινά Πρίαμον πόλις 8 τείχε”, έπει? | ν. 155, 6
έξεκένωσεν ’'Αρης
είς 6ε γάρ όν 6υ λέγεις 6τρέψω λόγον' ην δε 6ιωπας,
6ιγη6ω. τίς έμεΰ γλω66α δικαιότερης Μ 9r
Fr.Cor.Phil. 28. ΠΟΜΠΗΙΟΤ, οί δε ΜΑΡΚΟΤ ΝΕΩΤΕΡΟΤ. C.P1. Σ
ep. 28 sq. Εις Μνκήνας, | την ’Λγαμέμνονος | πάλιν έπαινος. L
5 Ει και έρημαίη κέχυμαι κόνις έν&α Μυκηνη,
εί και άμαυροτέρη παντός ίδεΐν ΰκοπέλου,
’Ίλου τις κα&ορων κλεινήν πόλιν, ης έπάτηΰα
τείχεα, και Πριάμου πάντ έκένωΰα δόμον.
ep. dialectum variante) reposueris p. 20, 8 ήχω L; διά τδ
(accentus C) νοτερόφων add. L, qui idem reliqua (1. 9) subiunxit
9 άκροτέλεν L 10 εΰφαμος Harberton | γλώΰοηι P -σση P1M
-ΰΰα Harb. | παρα^μ^είβεο (Llaj in eraso β ?) P | τάν P P1 (την
Br.) | ’Αχω Harb. 11 κοΰ P | (καλόν Reiske)
1 οιωπαΰ P1M 2 σιγάσω et δικαιότερα Harb. || 3 sqq.
P1M Ia c. 68 (εις πόλεις}, 8; P1B I 70, 10; ep. exstat in syll.,
quae Euphemianae praecedit, n. 114 (ZF f. 152v, Σν f. 256v)
3 sq. indicem auctoris lemmati subiungit C (itemque PlLft-b);
praemittit mentionem auctoris P1M (Pls) 3 duplicem auctoris
indicem exhibent tam P1 Σ quam P (Πομπίον pro Πομπηίον
2T); at videtur unus ep. auctor dici, idem qui ep. VII 219
composuit (Πομπηίαν νεωτέρον), et restituendus titulus: Πομ-
πηίαν Μάκρον νεωτέρον; condidisse ep. nepotem Theophanis
Mytilenaei (cf. Strab. 617 C), Pompeium Macrum viderunt
Visconti et Meineke, de filio et de nepote Theophanis disserit
Hillscher p. 427 sqq.; vix licet suspicari scribentium esse 'Πομ-
πηίαν Μάκρον, οί ό'ε Πομπηίαν νεωτέρον'’ (ut alii ad patrem
Pomp. Macrum, alii ad filium, quoniam uterque carmina fecerit,
ep. rettulisse dicantur) 4 cf. ep. 101, 104 (Alphei Myt.),
102 (Antonii), 103 (Munatii) | εισ μνκνναο L είς την Μνκήνην
Ρ1Μ είς Μνκήνην Ρ1Ε (lemmate caret Σ')· verba την αγαμεμνον
πάλιν, έπαινοο: add. L (om. Pl) 5 έν&α P, cf. 103 κείμαι —
έν&α Μνκηνη 6 παντός — ΰκοπ.: cf. 101, 4 7 ίλον τίσ Ρ
ίλδν (lin. ad nom. pr. distinguendum) P1M τίσ P1M Σ | cf. 152, 1
άδε πο&’ ά κλεινά Πρίαμον πόλις 8 τείχε”, έπει? | ν. 155, 6
έξεκένωσεν ’'Αρης