DOI Artikel:
Richter, Václav; Kahoun, Karol; Mencl, Václav: [Rezension von: Jaroslav Bures, Středověké stavby slovenských mendikantů - příspěvek k charakteristice slovenské gotiky]: tézy kandidátské disertační práce
DOI Seite / Zitierlink: https://doi.org/10.11588/diglit.51699#0261
Kostely klarisek v Bratislavě a v Trnavě -
nejsou zařazeny do vývoje mendikantské architek-
tury.
Mendikantské stavební podniky ze začátku 15.
století v Bratislavě souvisejí s Vídní a s činností
Parléřovou. To je tedy obraz mendikantského
umění na Slovensku v letech 1290 — 1400 tak, jak
jej jako výsledek podává předložená práce.
2. Jaký vztah tato architektura měla к vývoji
ostatní gotiky na Slovensku a z jakých popudů
těžila? Vývoj nemendikantské architektury na
Slovensku je v práci naznačen jen příležitostnými
exkursemi; soustavně se v práci sleduje pouze
působení cisterciáckoburgundského směru (1240 —
1260). Jmenovitě vývoj 14. století zůstal stranou
autorovy pozornosti, pokud nešlo o stupňovitou
halu a pokus o kritiku farního kostela v Trnavě.
Tím se ovšem značně uzavírá možnost srovnat na
slovenském území vývoj architektury mendikant-
ské s ostatní nemendikantskou stavební činností.
3. Které jsou specifické znaky mendikantské
gotiky a kde jsou jejich prameny? Tuto otázku
řeší kapitola pátá ve formě „poznámek“ takto:
a) Redukce není typickým znakem mendikantské
architektury, je společná i v architektuře cister-
ciácké. S tímto závěrem možno souhlasit, je jen
třeba rozšířit jej na všechnu ostatní naši architek-
turu té doby, zejména pokud se přiklání к Poclunají.
b) Pro mendikantskou progresi podle J. Bureše
naopak svědčí v Podunají:
— „volné proudění“ přípor do klenby str. 174
a 177 (bratislavské presbyterium). Až bude publi-
kován ostatní materiál z doby kolem r. 1300, ukáže
se, že ani tento znak není specificky mendikantský,
ba že ani jeho genese není jenom podunajská;
- princip pronikání se tvarů (str. 175). Protože
o datování Insbrucku do sklonku 13. století nutno
důvodně pochybovat a protože na Slovensku při-
chází pronikání až v třetině 14. století v Levoči
v kapitulní síni, kdy už tento princip vítězí v plné
šíři podunajského umění, nelze ani tuto položku
započítat ve prospěch samostatné tvorby mendi-
kantské ;
- tzv. rozštěpená hlavice (str. 175). Nehledě
к tomu, že její dosavadní datování u dominikánů
v Č. Budějovicích není správné, tato hlavice ve
slovenském památkovém materiálu vůbec ne-
přichází ;
- sjednocené arkády. Autor správně uvádí
řadu dokladů i z nemendikantské architektury,
počínaje Tišnovem; odvolání se na klenební systém
levočské haly však mnoho nevysvětluje, protože
kolem r. 1380 už jde o zcela běžný způsob, a starší
než 1380 levočská klenba není.
Proto také některé autorovy závěry nejsou zcela
přesné. V podstatě základní otázky je její výsledek
dokonce sporný. Pro řešení ve smyslu zvláštního
osobitého významu mendikantské architektury se
autor přimlouvá na str. 178 — „Že však normativní
gotika zůstávala za mendikanty v tomto zpátky,
je jasné“ — „Alespoň v oboru klenební podpory
přinášejí mendikanti rozhodné novotvary.“ —
Str. 134: „Zdá se, že bude dosti pravdy v teoriích,
které vidí v mendikantské architektuře rozhodují-
cího období předpoklady pozdního slohu.“ Str.
272: „S původní vlastí řádových zakladatelů mož-
no spojovat síňové dvoj lodí a dále uplatnění prin-
cipu pronikání na řešení vztahu arkádového zá-
klenku a mezilodní podpory.“
Příčinu této specifičnosti hledá autor ve vztazích
zaalpské mendikantské architektury s vlastí řádo-
vých zakladatelů (str. 179), tedy opět analogicky
jako u architektury cisterciácké, a (str. 196) v řá-
dových stavebních předpisech, které mohou být
pro charakter mendikantského stavitelství posuzo-
vány jako určující.
Jaká je však skutečnost, jak vyplývá přímo
z Burešových rozborů mendikantské architektury
na Slovensku? V dvacetiletí kolem r. 1300, v té
vývojově nejcitlivější době, kdy jedině by se měli
mendikanté samostatně projevit, měl-li jejich
přínos znamenat něco rozhodujícího, máme na
Slovensku 3 zcela vzájemně nesourodé a nesoumě-
řitelné stavby:
a) Presbyterium františkánského kostela v Bra-
tislavě, z 90-tých let 13. stol., kde nej progresivněj-
ším tvarem je redukovaná přípora s připravující
se „podložkou“. V celkovém vývoji středoevrop-
ské gotiky, směřující ke stupni kutnohorského
presbyteria u sv. Jana, to znamená velký krok
vpřed.
b) Presbyterium minoritského kostela v Levoči
z doby kolem r. 1310, které má připorový systém
velice zastaralý, odnášející se ještě ke klasické
severofrancouzské katedrální gotice, a kde systém
ostruhového podkroužení rovněž pokračuje ve vý-
voji, navozeném už cisterciáckou architekturou
poklasického stupně z poslední třetiny 13. století.
c) Presbyterium dominikánského kostela v Koši-
cích, podle Bureše už z prvé čtvrtiny 14. století,
255
nejsou zařazeny do vývoje mendikantské architek-
tury.
Mendikantské stavební podniky ze začátku 15.
století v Bratislavě souvisejí s Vídní a s činností
Parléřovou. To je tedy obraz mendikantského
umění na Slovensku v letech 1290 — 1400 tak, jak
jej jako výsledek podává předložená práce.
2. Jaký vztah tato architektura měla к vývoji
ostatní gotiky na Slovensku a z jakých popudů
těžila? Vývoj nemendikantské architektury na
Slovensku je v práci naznačen jen příležitostnými
exkursemi; soustavně se v práci sleduje pouze
působení cisterciáckoburgundského směru (1240 —
1260). Jmenovitě vývoj 14. století zůstal stranou
autorovy pozornosti, pokud nešlo o stupňovitou
halu a pokus o kritiku farního kostela v Trnavě.
Tím se ovšem značně uzavírá možnost srovnat na
slovenském území vývoj architektury mendikant-
ské s ostatní nemendikantskou stavební činností.
3. Které jsou specifické znaky mendikantské
gotiky a kde jsou jejich prameny? Tuto otázku
řeší kapitola pátá ve formě „poznámek“ takto:
a) Redukce není typickým znakem mendikantské
architektury, je společná i v architektuře cister-
ciácké. S tímto závěrem možno souhlasit, je jen
třeba rozšířit jej na všechnu ostatní naši architek-
turu té doby, zejména pokud se přiklání к Poclunají.
b) Pro mendikantskou progresi podle J. Bureše
naopak svědčí v Podunají:
— „volné proudění“ přípor do klenby str. 174
a 177 (bratislavské presbyterium). Až bude publi-
kován ostatní materiál z doby kolem r. 1300, ukáže
se, že ani tento znak není specificky mendikantský,
ba že ani jeho genese není jenom podunajská;
- princip pronikání se tvarů (str. 175). Protože
o datování Insbrucku do sklonku 13. století nutno
důvodně pochybovat a protože na Slovensku při-
chází pronikání až v třetině 14. století v Levoči
v kapitulní síni, kdy už tento princip vítězí v plné
šíři podunajského umění, nelze ani tuto položku
započítat ve prospěch samostatné tvorby mendi-
kantské ;
- tzv. rozštěpená hlavice (str. 175). Nehledě
к tomu, že její dosavadní datování u dominikánů
v Č. Budějovicích není správné, tato hlavice ve
slovenském památkovém materiálu vůbec ne-
přichází ;
- sjednocené arkády. Autor správně uvádí
řadu dokladů i z nemendikantské architektury,
počínaje Tišnovem; odvolání se na klenební systém
levočské haly však mnoho nevysvětluje, protože
kolem r. 1380 už jde o zcela běžný způsob, a starší
než 1380 levočská klenba není.
Proto také některé autorovy závěry nejsou zcela
přesné. V podstatě základní otázky je její výsledek
dokonce sporný. Pro řešení ve smyslu zvláštního
osobitého významu mendikantské architektury se
autor přimlouvá na str. 178 — „Že však normativní
gotika zůstávala za mendikanty v tomto zpátky,
je jasné“ — „Alespoň v oboru klenební podpory
přinášejí mendikanti rozhodné novotvary.“ —
Str. 134: „Zdá se, že bude dosti pravdy v teoriích,
které vidí v mendikantské architektuře rozhodují-
cího období předpoklady pozdního slohu.“ Str.
272: „S původní vlastí řádových zakladatelů mož-
no spojovat síňové dvoj lodí a dále uplatnění prin-
cipu pronikání na řešení vztahu arkádového zá-
klenku a mezilodní podpory.“
Příčinu této specifičnosti hledá autor ve vztazích
zaalpské mendikantské architektury s vlastí řádo-
vých zakladatelů (str. 179), tedy opět analogicky
jako u architektury cisterciácké, a (str. 196) v řá-
dových stavebních předpisech, které mohou být
pro charakter mendikantského stavitelství posuzo-
vány jako určující.
Jaká je však skutečnost, jak vyplývá přímo
z Burešových rozborů mendikantské architektury
na Slovensku? V dvacetiletí kolem r. 1300, v té
vývojově nejcitlivější době, kdy jedině by se měli
mendikanté samostatně projevit, měl-li jejich
přínos znamenat něco rozhodujícího, máme na
Slovensku 3 zcela vzájemně nesourodé a nesoumě-
řitelné stavby:
a) Presbyterium františkánského kostela v Bra-
tislavě, z 90-tých let 13. stol., kde nej progresivněj-
ším tvarem je redukovaná přípora s připravující
se „podložkou“. V celkovém vývoji středoevrop-
ské gotiky, směřující ke stupni kutnohorského
presbyteria u sv. Jana, to znamená velký krok
vpřed.
b) Presbyterium minoritského kostela v Levoči
z doby kolem r. 1310, které má připorový systém
velice zastaralý, odnášející se ještě ke klasické
severofrancouzské katedrální gotice, a kde systém
ostruhového podkroužení rovněž pokračuje ve vý-
voji, navozeném už cisterciáckou architekturou
poklasického stupně z poslední třetiny 13. století.
c) Presbyterium dominikánského kostela v Koši-
cích, podle Bureše už z prvé čtvrtiny 14. století,
255