DOI article:
Karasová, Zuzana: Stavby veží a ich dostavby v teórii a praxi
DOI Page / Citation link:https://doi.org/10.11588/diglit.52506#0096
Stavby věží a ich dostavby v teorii a praxi
Zuzana KARASOVÁ
I. Vplyv estetických názorov na stavby věží
Prvé projekty obnovy a dostavby věží
Veža je nezávislý stavebný výtvor, jasné odlí-
šitelhý od všetkých ostatných foriem budovy,
s jeho vlastným významom a vlastnou koreš-
pondujúcou formou výrazu. Veža reprezentuje
najčistejšie stelesnenie vertikálnej stavby (kde
výška dosahuje niekolkonásobok základnej plo-
chy), ktoré je tu vyjádřené zároveň demonštra-
tívne aj symbolicky.1 Okrem symboliky, ktoráje
primárné vlastná stavbám věží, mali na ich vý-
voj zásadný vplyv dobové estetické názory. Ako
dóležité sa ukazujú nielen tie názory, ktoré teo-
reticky určovali stavby věží, ale nepriamo aj ná-
zory na proporcie v architektům. Právě tieto mali
vplyv na tú skutočnosť, že určité obdobia, ako
gotika a novogotika oblubovali stavby věží a iné,
ako antika a renesancia, ich záměrně vylučovali
alebo potláčali.
Absolutny súhrn pravidiel antickej architek-
túry podal Vitruvius a vyslovil sa aj k takým
otázkám, ako je krása proporcií a harmonia sta-
vieb.,, Kompozice svatyni spočívá na symmetrii
(poměrovém souladu), jejíž pravidla musí stavi-
telé s největší bedlivostí dodržovat. Tento sou-
lad se podává z proporcionálnosti, jež se řecký
jmenuje analogiá. Proporcionálnostje rozměro-
vá rovnováha příslušné části členů v celém sta-
vebním díle jakožto celku ve vztahu k části při-
jaté za výchozí (modulus), z níž vyplývá idea
Symmetrie. Bez Symmetrie a bez proporcionál-
nosti nemůže totiž žádná svatyně dospět k správ-
nému kompozičnímu pojetí, nemá-li dokonalé
učlenění údů, jako je tomu u náležíte stavěného
člověka. (...) Podobně musí vykazovat články
posvátných chrámů rozměrový vztah, skládající
se z jejich jednotlivých úseků co nejsouladněji
k soubornému celku. “2 Gréci počas celej ich
klasickej periody a Rimania počas celej ich his-
torie nestávali skutočné veže.3 Prevládajúci prak-
tický zmysel Rimanov dovolil stavať iba veže
obranné. Vitruvius vo svojej prvej knihe, v kapi-
tole venovanej hradbovým stenám a vežiam, takto
píše o výstavbě věží: ,, Věže se mají stavět buď
okrouhlé, nebo mnohoúhelné; bourací stroje to-
tiž rychleji rozmotávají věže čtverhranné, poně-
vadž berany svými nárazy vylamují jejich rohy,
kdežto při zaobleninách nemohou působit škodu,
vrážajíce ještě kameny do zdi dovnitř jako klíny
do jej ich středu. Vůbec bezpečnější jsou však pev-
nostní zdi hradeb a věží, jsouli spojeny s hlině-
nými vály, ježto jim pak nemohou škodit ani bera-
ny ani podkopy ani jiná obléhací zařízení. “4
Zřejmý záujem o Vitruvia sa dá dokázat až
od karolínskych čias. V neskorom středověku
rástol a v renesancii dosiahol taký stupeň,
o akom by sa Vitruviovi ani nesnívalo.5 L. B.
Alberti definuje krásu ako ,,soulad, daný urči-
tým vztahem všech částí vůči tomu, k čemu tyto
části náležejí, takže nic nemůže býti zvětšeno,
zmenšeno nebo změněno aniž se dílo stalo méně
hodnotným “ŽN kapitole VIII. svojich Desiatich
knih o architektuře, hlava 5., píše Alberti pria-
94
Zuzana KARASOVÁ
I. Vplyv estetických názorov na stavby věží
Prvé projekty obnovy a dostavby věží
Veža je nezávislý stavebný výtvor, jasné odlí-
šitelhý od všetkých ostatných foriem budovy,
s jeho vlastným významom a vlastnou koreš-
pondujúcou formou výrazu. Veža reprezentuje
najčistejšie stelesnenie vertikálnej stavby (kde
výška dosahuje niekolkonásobok základnej plo-
chy), ktoré je tu vyjádřené zároveň demonštra-
tívne aj symbolicky.1 Okrem symboliky, ktoráje
primárné vlastná stavbám věží, mali na ich vý-
voj zásadný vplyv dobové estetické názory. Ako
dóležité sa ukazujú nielen tie názory, ktoré teo-
reticky určovali stavby věží, ale nepriamo aj ná-
zory na proporcie v architektům. Právě tieto mali
vplyv na tú skutočnosť, že určité obdobia, ako
gotika a novogotika oblubovali stavby věží a iné,
ako antika a renesancia, ich záměrně vylučovali
alebo potláčali.
Absolutny súhrn pravidiel antickej architek-
túry podal Vitruvius a vyslovil sa aj k takým
otázkám, ako je krása proporcií a harmonia sta-
vieb.,, Kompozice svatyni spočívá na symmetrii
(poměrovém souladu), jejíž pravidla musí stavi-
telé s největší bedlivostí dodržovat. Tento sou-
lad se podává z proporcionálnosti, jež se řecký
jmenuje analogiá. Proporcionálnostje rozměro-
vá rovnováha příslušné části členů v celém sta-
vebním díle jakožto celku ve vztahu k části při-
jaté za výchozí (modulus), z níž vyplývá idea
Symmetrie. Bez Symmetrie a bez proporcionál-
nosti nemůže totiž žádná svatyně dospět k správ-
nému kompozičnímu pojetí, nemá-li dokonalé
učlenění údů, jako je tomu u náležíte stavěného
člověka. (...) Podobně musí vykazovat články
posvátných chrámů rozměrový vztah, skládající
se z jejich jednotlivých úseků co nejsouladněji
k soubornému celku. “2 Gréci počas celej ich
klasickej periody a Rimania počas celej ich his-
torie nestávali skutočné veže.3 Prevládajúci prak-
tický zmysel Rimanov dovolil stavať iba veže
obranné. Vitruvius vo svojej prvej knihe, v kapi-
tole venovanej hradbovým stenám a vežiam, takto
píše o výstavbě věží: ,, Věže se mají stavět buď
okrouhlé, nebo mnohoúhelné; bourací stroje to-
tiž rychleji rozmotávají věže čtverhranné, poně-
vadž berany svými nárazy vylamují jejich rohy,
kdežto při zaobleninách nemohou působit škodu,
vrážajíce ještě kameny do zdi dovnitř jako klíny
do jej ich středu. Vůbec bezpečnější jsou však pev-
nostní zdi hradeb a věží, jsouli spojeny s hlině-
nými vály, ježto jim pak nemohou škodit ani bera-
ny ani podkopy ani jiná obléhací zařízení. “4
Zřejmý záujem o Vitruvia sa dá dokázat až
od karolínskych čias. V neskorom středověku
rástol a v renesancii dosiahol taký stupeň,
o akom by sa Vitruviovi ani nesnívalo.5 L. B.
Alberti definuje krásu ako ,,soulad, daný urči-
tým vztahem všech částí vůči tomu, k čemu tyto
části náležejí, takže nic nemůže býti zvětšeno,
zmenšeno nebo změněno aniž se dílo stalo méně
hodnotným “ŽN kapitole VIII. svojich Desiatich
knih o architektuře, hlava 5., píše Alberti pria-
94