De Presbyteris. 473
§· IL
dposioli & Epifcopi ptandoque Presby-
teri vocati.
Et hoc iato amploque iensu Episcopos in
Nono Testamento non numquant Presbyteros
nuncupari, apud omnes in confesto est : neque
enim ipsi Apostoli hanc appellationem repudiant.
Ab altera parte multorum doftorum virorum,
tam veterum [bl quam recentiorum [c] est len-
G g 5 tentia,
[b| Chrysostom. Hom. I. in Philipp. I. ( p. 8. edit.
Francof. ) O< πζεΤβΰτε^/ το παλαιόν εκαλείτο επί-
οχοτΐοι χ, όιάχονοι tS χξις’β , χ, οϊ επίσκοποι, πζεσβΰ-
τε^οι. Antiquitus ipsi etiam Presbyteri vocabantur
Episcopi & Diaconi Christi, b’ Episcopi Presbyteri,
item Homil. XI. in I Timoth. III, (Tom. VI. p.
469.) vid. cap. III. §. V. not. (w) p, 89·
Theodoret. in PhiL I. 1. έπια/χόπεες δε τ«$· πζετβυτέ-
ρμς -χαλει’ άμφότε^α <γάζ εΐχον χατ εχεΐνον τον χαι-
ςόν τά ονόματα. Epifcopos appellat Presbyteros : vtrum-
que enim nomen habebant illo tempore.
Id. in Phil. I. 25. ΓΙεΑά η τ«τ« χατο^ώματα ϊϊιε-
ξηλ^εν, κκ αδελφόν μόνον, άΑα χ, Tuvc^yov, χ, Τυ-
ς-^ατίύυτην άττο-χαλεΤας^ Άττόμολον οε αυτόν χεκλη-χεν
αυτών , ως την επιμέλειαν αυτών εμπεπιςευμΛνον , ώς
είναι (όηλον, ότι ύτΰο τ5τον έτίλ^ν όι εν τώ π^οοιμίω
•χλη^έντες επίσκοποι, τί? πζεΤβυτέζα δηλονότι την τά-
ξιν πλη^ντες. Multa de hoc (Epaphrodito) prae-
clara dixit, quem non solum fratrem sed etiam
cooperarium & commilitonem appellauit. Eum au-
tem ipsorum Appftolum vocauit, vt cui esset illorum
cura, concredita. Vt clarum sit sub eo fuisse eos,
qui in principio disti sunt Episiopi, Presbyterorum
Icilicet in ordine constituti.
Id in 1 Tim. III. , I, έπΜ·Λθπον δε ενταν^α τον
βύτεξον λίογει. Hic autem Epifcopum appellat Pres-
byterum.
Am-
§· IL
dposioli & Epifcopi ptandoque Presby-
teri vocati.
Et hoc iato amploque iensu Episcopos in
Nono Testamento non numquant Presbyteros
nuncupari, apud omnes in confesto est : neque
enim ipsi Apostoli hanc appellationem repudiant.
Ab altera parte multorum doftorum virorum,
tam veterum [bl quam recentiorum [c] est len-
G g 5 tentia,
[b| Chrysostom. Hom. I. in Philipp. I. ( p. 8. edit.
Francof. ) O< πζεΤβΰτε^/ το παλαιόν εκαλείτο επί-
οχοτΐοι χ, όιάχονοι tS χξις’β , χ, οϊ επίσκοποι, πζεσβΰ-
τε^οι. Antiquitus ipsi etiam Presbyteri vocabantur
Episcopi & Diaconi Christi, b’ Episcopi Presbyteri,
item Homil. XI. in I Timoth. III, (Tom. VI. p.
469.) vid. cap. III. §. V. not. (w) p, 89·
Theodoret. in PhiL I. 1. έπια/χόπεες δε τ«$· πζετβυτέ-
ρμς -χαλει’ άμφότε^α <γάζ εΐχον χατ εχεΐνον τον χαι-
ςόν τά ονόματα. Epifcopos appellat Presbyteros : vtrum-
que enim nomen habebant illo tempore.
Id. in Phil. I. 25. ΓΙεΑά η τ«τ« χατο^ώματα ϊϊιε-
ξηλ^εν, κκ αδελφόν μόνον, άΑα χ, Tuvc^yov, χ, Τυ-
ς-^ατίύυτην άττο-χαλεΤας^ Άττόμολον οε αυτόν χεκλη-χεν
αυτών , ως την επιμέλειαν αυτών εμπεπιςευμΛνον , ώς
είναι (όηλον, ότι ύτΰο τ5τον έτίλ^ν όι εν τώ π^οοιμίω
•χλη^έντες επίσκοποι, τί? πζεΤβυτέζα δηλονότι την τά-
ξιν πλη^ντες. Multa de hoc (Epaphrodito) prae-
clara dixit, quem non solum fratrem sed etiam
cooperarium & commilitonem appellauit. Eum au-
tem ipsorum Appftolum vocauit, vt cui esset illorum
cura, concredita. Vt clarum sit sub eo fuisse eos,
qui in principio disti sunt Episiopi, Presbyterorum
Icilicet in ordine constituti.
Id in 1 Tim. III. , I, έπΜ·Λθπον δε ενταν^α τον
βύτεξον λίογει. Hic autem Epifcopum appellat Pres-
byterum.
Am-