DOI Page / Citation link:
https://doi.org/10.11588/diglit.29217#0084
zů Pjseri Rannj.
g. Důwekj se cele gemu, kastu swau máge
w^dy k nimu, ac geg mnohý krjj sujuge, ná-
drže to oblehcuge.
4. Sliby Bozjmi seMj, kmij, sytj tjm
swau duffi; gak se ta rszdelj stekem, budcis
Nebi s Spasytelem.
Pjsen Rannj.
25. Gaks r PrLsflL fme o GeZfsN.
Oáke gasná wecnosti, switko z switka nesti-
hkeho: seffli nam z swe milosti, paprfflky
swetka praweho: ach zápust strž twe kasty
moc, hned ráno mrzkhch hijchů noc.
2. Nech ai tmy roztajme, swkku twemu
vstupugj, genj nás (ach!)nakajene, gakma-
kr) swLt obstupugi: bychom strž twe oswjce-
nj,Pane, zas pkM k spaftnj.
z. Nech rosa twe dobroty, na swedomj
nasse padne; sbjiw nás z twe sstedroty, když
jrwot nás smutkem wadne: rac nás lid twůg
zastawati, a mocnL poteffowatr.
4. Nechi pkamen twe mikosti, vmrtwj, coj
vstydkeho; probuď naffe wnrcknosti, času to-
ho pijhodneho: nechi prw, nez zde pomi-
neme, ze sna hrjchů powstaneme.
5. Degz nam raucha hkjssneho, strž krew
smkauwy vtjkati; a cej sprawedliweho, gako
pkassi na sebe brati: Bychom tak rvsseho tra-
pery , swidomj byli sprossrinf.
6. Ach! Wywode z wysesti! degj aby y
dne sandneho, teka nasse s radosti, sstiastni
wstaky