Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied — 5.1971

Page: 221
DOI article: DOI Page: Citation link: 
https://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/ars1971/0227
License: Free access  - all rights reserved Use / Order
0.5
1 cm
facsimile
Jan E. Koula

Jan Koula a Slovensko

Životní dílo Jana Kouly (7. II. 1855—18. V. 1919)
ukazuje ve všech svých projevech velkou mnoho-
strannost, šířku zájmu a vzácnou uměleckou pocti-
vost ve všech směrech. Usilovně hledal uměleckou
pravdu a jeho postoj ke všem soudobým problé-
mům byl vždy čestný, poctivý a mužný. Jeho
vlastenectví nebylo papírové, ale opíralo se o hlu-
boké poznání našeho lidu, jeho životnosti a síly
v jeho nej příznačnějších projevech, v jeho lidovém
umění. Jako tvůrce vycházel z obsáhlé znalosti
umění všech dob. Studoval historické památky
stavitelské i uměleckoprůmyslové naše i cizí po
stránce konstruktivní i výtvarné a sám tvořil,
vycházeje z hospodářských a sociálních podmínek
své doby a jejich možností. V jeho tvorbě se
nutně zrcadlil i boj našich zemí o národní svébyt-
nost.
U Jana Kouly se spojuje a doplňuje podivuhod-
ným způsobem jeho romantismus s jeho klasicis-
mem, láska к lidovým projevům s jeho láskou к an-
tice. Jeho antika šla ruku v ruce s jeho studiemi
národopisnými a konstruktivně technickým hle-
diskem v bádání archeologickém. Lze říci, že svou
antiku objevil v lidovém umění, především slo-
venském, které mu pomohlo pochopit střih i šat
antický. Stačí uvést jeho přednášku O kroji lidu
slovenského z r. 1890 anebo studii Několik myšlenek,
v čem a kde dlužno hledati starožitnost vyšivání
československého.
Jan Koula vždy vychází z konstruktivního
principu, z konstruktivní nutnosti, která, jak
praví, se vybrousila a stala se požadavkem estetic-
kým. Všechny své práce doprovázel dokonalými
názornými kresbami, někdy i akvarely a vlastními
fotografiemi, dnes vzácnými dokumenty, protože
zobrazují věci již dávno neexistující. Vždy mu
šlo jen o úspěch dobré věci, o naše umění, naši
architekturu jako nej vyšší a nejvěrnější výraz naší
národní kultury. Proto je jeho dílo stále živé a vě-
řím, že bude i stále přítomné.
Jan Koula se narodil 7. (podle matriky 9.) února
v Českém Brodě. Po obecné škole v Sadské odchází

r. 1866 na Vyšší českou reálku v Praze, kterou
ukončil maturitou s vyznamenáním r. 1872. V této
době byl to jeho přítel a strýc^geometr Albert
Heim, který v něm vzbudil a pěstoval lásku к ma-
lířství а к umění vůbec. S ním také „za honoráře
menšími stavitelskými a geometrickými pracemi
vydělané“ vykonal první studijní cesty za uměním
do Bavor, Saska i po různých krajích Čech. Od
r. 1872 pokračoval ve studiích na České vysoké
škole technické v Praze, na škole prof. Josefa Nik-
lase, který se však již v této době nemohl vyučová-
ní téměř věnovat pro nemoc. To rozhodlo o tom, že
Jan Koula odešel s několika jinými českými studen-
ty do Vídně na Akademii výtvarných umění, na
školu prof. Theofila Hansena, který byl podle slov
Kordových „považován za nejlepšího architekta
antiky a měl ve Vídni nadmíru skvělé jméno“.
Hansen byl tvůrcem vídeňského parlamentu a no-
vořeckých monumentálních staveb v Athénách.
Současně měl Koula možnost hospitovat ve večerní
škole Eisenmengerově dějiny umění a ve škole
Lichtenfelsově krajinářství.
Jednou se vracel domů přes Břeclav a tato cesta
mu byla osudná. Ve svých rukopisných pamětech
popisuje tento půvabný příběh: „Náhoda zavdala
к tomu podnět, když jsem z Akademie v červenci
odjížděl r. 1878. V Břeclavě jsem přesedal к Brnu.
Tu na nádraží stála s hudbou svatba v plném kroji
a ta mě tak dojala, že jsem se těch lidí ptal, odkud
jsou. Ti pravili, že z Uherského Brodu, ale že
v každé vesnici tam mají stejně krásný kroj, tak
jsem si zapsal starostu a jestli by mně takový kroj
pořídili, jinak že bych s nimi šel. Byl to vynikající,
dobrý člověk. Ten mi řekl, že by mne i na svatbu
vzal, ale jak chci. Jel jsem tedy dál, ale z hlavy
mně to všecko nešlo. Když jsem se jako asistent
etabloval, dal jsem si takový kroj pořídit. To se
rozumí, nevěda o celém Slovensku i českém lidovém
umění.“
V krojích se dal Jan Koula i několikrát vyfoto-
grafovat. Jeden snímek poslal svému příteli a ná-
rodopisci prof. Josefu Šímovi v Brně se slovy:

221
loading ...