DOI Artikel:
Koula, J. E.: Jan Koula a Slovensko
DOI Seite / Zitierlink:https://doi.org/10.11588/diglit.51699#0228
„Také Vám posílám pseudoslováka na památku.
Je z Turné, má košili z Prešburské stolice a boty
z Ostroha (opravdové) a jen tělo má brodské.“
Totiž z Českého Brodu, kde se Jan Koula narodil.
Kroj nosíval jistě jen při zvláštních příležitostech,
ale holinky (čižmy) s tuhými holeněmi nosíval rád
vůbec. Zdály se mu velmi účelné. Rychle se obou-
vají a při práci v zahradě mu chránily holenní kosti
proti poranění. Alespoň tak to vždy tvrdíval.
Právě tak i celý kroj, jeho střih i zdobení se mu
jevil jako otázka účelová, materiálová, otázka
konstruktivní nutnosti, která se po vybroušení
stala požadavkem estetickým.
Když přišel r. 1866 na studia do Prahy, vyhleda-
la mu jeho matka byt ve „skomírajícím dívčím
pensionátě proti Novoměstské věži“, jak uvádí ve
svých pamětech. Tam se naučil „celé množství
ručních prací“, což mu bylo později velmi prospěšné
při studiu lidových krojů a vyšívání. — V řijmu
r. 1878 stává se asistentem při stolici prof. Josefa
Schulze na České technice v Praze a začleňuje se
do kypícího pražského uměleckého života. Tehdy
dochází pilně do Umělecké Besedy, která je živým
střediskem umělců všech oborů. Soustřeďuje uměl-
ce, členy „generace Národního divadla“, s nimiž
uzavírá četná přátelství. Toto prostředí a jeho
mladistvé nadšení způsobilo, že se architekt Jan
Koula zúčastnil jako malíř soutěže na oponu
Národního divadla. S Myslbekem, Ženíškem, Neru-
dou, Hostinským a Pinkasem redigoval pamětní
spis ve prospěch Národního divadla Národ sobě,
v němž byly uveřejněny i jeho dva akvarely. V této
době spoluzakládá též Spolek pro šíření národního
výšívání.
Rok 1880, jak píše Jan Koula ve svých pamě-
tech, může se považovat za začátek novějších snah
o poznání umění národopisného. Toho roku uspo-
řádala paní Josefina Náprstková se spolupracov-
nicemi výstavu lidového vyšívání a krojů v Praze
na Střeleckém ostrově. Byla to výstava objevná.
Jan Koula tam byl častým hostem, snažil se plně
vniknout do podstaty věcí. Roku 1885 spolu -
organisoval Jan Koula výstavu v Náprstkově
museu, která, podle slov Čeňka Zíbrta, „poprvé
v Čechách upozornila na důsledek studia lidového
umění při použití ornamentiky lidové“. Koulův
Výběr z českého národního vyšívání z musea Náprsi-
kových, který vyšel r. 1893, byl u nás první prací
tohoto druhu.
Když byla r. 1887 y Turčianském sv. Martině
Výstavka slovenských výšiviek, kterou uspořádala
Živena, spolek slovenských žen, byl na ni pozván
J an Koula, tehdy už mimořádný profesor, „kuspořá-
dání slovenskými předáky jako znalec národního u-
mění slovenského “.Tak to uvádí ve svých pamětech,
a dále píše: „sešlo se tam veliké množství všech
krojů a mně bylo tím více líto, že situace byla pro
jakékoli sblížení nepříznivá. Byl bych si přál,
aby to nejlepší dostalo se do Prahy pro dostatečnou
ochranu před Maďary a aby teprve pak, až by byla
zajištěna Slovensku jakási ochrana, mohlo se to
vrátit, což se mělo dokumentárně pojistit. Museální
společnost nezdála se mi být dosti jista, vše se
zhatilo a sbírky martinské prošly rozmanitými
fázemi. V Martině poznal jsem celou řadu přátel,
slovenských kněží evangelických i katolických i žen
slovenských, kteří mne při mém sbírání podporovali,
jakož i mé zájezdy (P. Andrej Kmet v Prenčově,
Holuby v Zemanském Podhradí, správce Bayer
v Čičmanech)“.
Jan Koula „pobyl delší čas na Slovensku, vyhle-
dávaje zejména těch krajů, jichž se proud cizí
vzdělanosti pokud možné nejméně dotekl“ (Čeněk
Zíbrt v Českém Lidu, I. roč. 1892). Nalezl odlehlá
místa, kde s údivem objevil oděv velmi archaický,
přežitek z dávných dob, např. u ženského odívání
způsob dvou zástěr, kladených na rubáš, které
zastupůjí na západě obvyklou sukni. „Tato úprava
zástěr je velmi starobylá a také Semper ve svém
klasickém ciítelStylu píše, že takový přechodný stav
sukní v dávném věku musil býti, nevěda, že dosud ve
Střední Evropě několik mil od Vídně takové vzác-
né archaismy a přežitky starodávné kultury možná
shlédnouti.“ Tak praví ve své přednášce O krojí
lidu slovenského, přednesené v Praze v Rudolfinu
23. března 1890.
Čeněk Zíbrt, který studoval kroj na základě
historických dokladů, píše pod čarou к této před-
nášce, uveřejněné v I. roč. Českého Lidu, toto:
„Moje vývody o rubáši a oplecku, založené na
historických dokladech, poprvé ode mne shleda-
ných z památek staročeských, shodují se s výsledky
studia p. prof. Kouly, konaného docela jinou ces-
tou, přímo na Slovensku. Když potom jsme se
domluvili, přisvědčili jsme si, že tím jistěji pravda,
které hájíme, je zaručena, když jsme se jí dobrali
souhlasně, avšak cestami úplně různými a docela
samostatnými, druh o druhu nevědouce.“ (Český
Lid, I. roč., str. 22.)
Koulova přednáška O kroji lidu slovenského
222
Je z Turné, má košili z Prešburské stolice a boty
z Ostroha (opravdové) a jen tělo má brodské.“
Totiž z Českého Brodu, kde se Jan Koula narodil.
Kroj nosíval jistě jen při zvláštních příležitostech,
ale holinky (čižmy) s tuhými holeněmi nosíval rád
vůbec. Zdály se mu velmi účelné. Rychle se obou-
vají a při práci v zahradě mu chránily holenní kosti
proti poranění. Alespoň tak to vždy tvrdíval.
Právě tak i celý kroj, jeho střih i zdobení se mu
jevil jako otázka účelová, materiálová, otázka
konstruktivní nutnosti, která se po vybroušení
stala požadavkem estetickým.
Když přišel r. 1866 na studia do Prahy, vyhleda-
la mu jeho matka byt ve „skomírajícím dívčím
pensionátě proti Novoměstské věži“, jak uvádí ve
svých pamětech. Tam se naučil „celé množství
ručních prací“, což mu bylo později velmi prospěšné
při studiu lidových krojů a vyšívání. — V řijmu
r. 1878 stává se asistentem při stolici prof. Josefa
Schulze na České technice v Praze a začleňuje se
do kypícího pražského uměleckého života. Tehdy
dochází pilně do Umělecké Besedy, která je živým
střediskem umělců všech oborů. Soustřeďuje uměl-
ce, členy „generace Národního divadla“, s nimiž
uzavírá četná přátelství. Toto prostředí a jeho
mladistvé nadšení způsobilo, že se architekt Jan
Koula zúčastnil jako malíř soutěže na oponu
Národního divadla. S Myslbekem, Ženíškem, Neru-
dou, Hostinským a Pinkasem redigoval pamětní
spis ve prospěch Národního divadla Národ sobě,
v němž byly uveřejněny i jeho dva akvarely. V této
době spoluzakládá též Spolek pro šíření národního
výšívání.
Rok 1880, jak píše Jan Koula ve svých pamě-
tech, může se považovat za začátek novějších snah
o poznání umění národopisného. Toho roku uspo-
řádala paní Josefina Náprstková se spolupracov-
nicemi výstavu lidového vyšívání a krojů v Praze
na Střeleckém ostrově. Byla to výstava objevná.
Jan Koula tam byl častým hostem, snažil se plně
vniknout do podstaty věcí. Roku 1885 spolu -
organisoval Jan Koula výstavu v Náprstkově
museu, která, podle slov Čeňka Zíbrta, „poprvé
v Čechách upozornila na důsledek studia lidového
umění při použití ornamentiky lidové“. Koulův
Výběr z českého národního vyšívání z musea Náprsi-
kových, který vyšel r. 1893, byl u nás první prací
tohoto druhu.
Když byla r. 1887 y Turčianském sv. Martině
Výstavka slovenských výšiviek, kterou uspořádala
Živena, spolek slovenských žen, byl na ni pozván
J an Koula, tehdy už mimořádný profesor, „kuspořá-
dání slovenskými předáky jako znalec národního u-
mění slovenského “.Tak to uvádí ve svých pamětech,
a dále píše: „sešlo se tam veliké množství všech
krojů a mně bylo tím více líto, že situace byla pro
jakékoli sblížení nepříznivá. Byl bych si přál,
aby to nejlepší dostalo se do Prahy pro dostatečnou
ochranu před Maďary a aby teprve pak, až by byla
zajištěna Slovensku jakási ochrana, mohlo se to
vrátit, což se mělo dokumentárně pojistit. Museální
společnost nezdála se mi být dosti jista, vše se
zhatilo a sbírky martinské prošly rozmanitými
fázemi. V Martině poznal jsem celou řadu přátel,
slovenských kněží evangelických i katolických i žen
slovenských, kteří mne při mém sbírání podporovali,
jakož i mé zájezdy (P. Andrej Kmet v Prenčově,
Holuby v Zemanském Podhradí, správce Bayer
v Čičmanech)“.
Jan Koula „pobyl delší čas na Slovensku, vyhle-
dávaje zejména těch krajů, jichž se proud cizí
vzdělanosti pokud možné nejméně dotekl“ (Čeněk
Zíbrt v Českém Lidu, I. roč. 1892). Nalezl odlehlá
místa, kde s údivem objevil oděv velmi archaický,
přežitek z dávných dob, např. u ženského odívání
způsob dvou zástěr, kladených na rubáš, které
zastupůjí na západě obvyklou sukni. „Tato úprava
zástěr je velmi starobylá a také Semper ve svém
klasickém ciítelStylu píše, že takový přechodný stav
sukní v dávném věku musil býti, nevěda, že dosud ve
Střední Evropě několik mil od Vídně takové vzác-
né archaismy a přežitky starodávné kultury možná
shlédnouti.“ Tak praví ve své přednášce O krojí
lidu slovenského, přednesené v Praze v Rudolfinu
23. března 1890.
Čeněk Zíbrt, který studoval kroj na základě
historických dokladů, píše pod čarou к této před-
nášce, uveřejněné v I. roč. Českého Lidu, toto:
„Moje vývody o rubáši a oplecku, založené na
historických dokladech, poprvé ode mne shleda-
ných z památek staročeských, shodují se s výsledky
studia p. prof. Kouly, konaného docela jinou ces-
tou, přímo na Slovensku. Když potom jsme se
domluvili, přisvědčili jsme si, že tím jistěji pravda,
které hájíme, je zaručena, když jsme se jí dobrali
souhlasně, avšak cestami úplně různými a docela
samostatnými, druh o druhu nevědouce.“ (Český
Lid, I. roč., str. 22.)
Koulova přednáška O kroji lidu slovenského
222