a vykročil dopředu. Nemohu se zdržet poznámky,
že i blbý člověk je bezstarostný a že mi tyto teorie
připomínají Franzovy názory na Kryštofa Dient-
zenhofera, jenž také z lidové primitivity se stal
radikálním architektem. Ale především, existovalo
vůbec něco takového jako mendikantský stavitel?
Sledujme např. hlavní znak dlouhého chóru.
Pozdněrománský premonstrátský kostel v Louce
u Znojma, plánovaný v první čtvrtině 13. století,
měl dlouhý chór s detaily, které byly nalezeny také
u dómu sv. Štěpána ve Vídni. Po Znojmě se objevil
dlouhý chór u pozdněrománského kláštera cister-
ciaček v Oslavanech, založeného r. 1225. Dlouhé
kněžiště měl také pozdněrománský tribunový
kostel v Přibyslavicích. Dlouhé chóry měly napr.
přechodní farní kostel v Mor. Krumlově, v Hostě-
radicích (němečtí rytíři), augustiniánky v Dala-

šicích, farní kostel v Jihlavě (patřící patronátem
premonstrátům v Želivě). Naopak dominikánský
kostel v Olomouci měl krátké presbyterium a huť
olomouckých minoritů stavěla také asi hrad Štern-
berk (u obou staveb byli stavebníci Šternberkové).
Minoritský kostel v Brně souvisí s biskupským
dómem v Olomouci. Je nutná představa zvláštních
hutí, nesených pouhými zákazy?
Na konci práce připojil Bureš katalog sloven-
ských staveb mendikantů. Domnívám se, že sché-
ma katalogu není domyšleno, a proto katalog
působí jen jako roztažení práce stejně již dlouhé.
Burešova rozsáhlá kandidátská práce prokazuje,
že autor ovládá dnes běžnou metodologii historie
umění a že je bezpečně obeznámen s problematikou
gotiky na Slovensku. Navrhují proto, aby jeho
spis byl přijat к obhajobě.

Prof. dr. Václav Richter

250