které zavádí do přípor baldachýny (ať už odkud-
koli), jež patří katedrálnímu, tedy némendikant-
skému systému.
Za těchto okolností jde o velice různorodé slo-
hové projevy, které nejenom že neskládají žádnou
vývojovou řadu směřující vpřed, ale dokonce to
vypadá, jako by se vývoj mendikantské architek-
tury na Slovensku odvíjel nazpátek. Ovšem pouze
za předpokladu, že takový samostatný vývoj vůbec
existoval. Věc se objeví v docela jiném světle,
zařadíme-]i bratislavskou stavbu do skupiny česko-
podunajské a levočskou a košickou do gotiky
míšeňsko-slezsko-polské větve středoevropské go-
tiky, dostanou se tak do docela jiných, přirozeněj-
ších vztahů, a to i se stavbami nemendikantskými,
a potíže, které přináší srovnání mezi nimi navzá-
jem, odpadnou. Vždyť samo Slovensko je útvar
natolik nový, že se v rámci jeho dnešních hranic
ani jinak nedá postupovat.
Přes tyto připomínky považuji Burešovou práci
za velice dobrou a jejího autora za spolehlivého
a odborně vybaveného badatele, takže vřele do-
poručuji, aby práce byla kladně oceněna a přijata.

Pracuje na území, o kterém není žádné přípravné
literatury a v časovém údobí, které se teprve začí-
ná seriosně studovat. Už to, že si toto thema vybral,
nasvědčuje o jeho vědeckém rozhledu a jemné
předvídavosti; co na tom, že se jeho naděje tak
zcela nesplnily a že nad Krautheimerovou a Domi-
novou prací kritický soud nakonec nevyřkl. Posu-
dek, který předkládám, jsem proto formuloval tak
zřetelně, poctivě a možná že i přísně, protože
předpokládám, že J. Bureš bude ve svých výzku-
mech pokračovat; snad dokonce i on si středověk
vyvolil za thema svého celožitovního usilování -
proč jej tedy nechat bloudit po neschůdných
cestách dosavadní literatury? Je už v povaze naší
doby, že z toho nového, co víme, je dosud stále
ještě víc v našich myslích než v našich knihách,
protože není kde publikovat; tím vzácnější je
Burešova odvaha a poctivá badatelská metoda,
s kterou se do své práce pustil. Bylo by ovšem
v zájmu pokroku našeho dějepisu umění, kdyby
jedna generace mohla navazovat tam, kde před-
chozí přestala; takto se zatím vždycky začíná od
začátku.

Dr. Václav Mencl

Obiclve obhajoby sa uskutočnili dna 27. 5. 1966 v Ústave teorie a dějin umenia v Bratislavě.

ars

umeleckohistorická revue Slovenskej akadémie vied — 1971, 1—2, ročník V
Hlavný redaktor Ladislav Saučin, redakčná rada: Elena Dubnická, Alžběta Giintherová-Mayerová, Ján Hraško, Ján Lichner, Anna Petrová-
Pleskotová, Karol Vaculík.
Vydal Ústav teorie a dějin umenia vo Vydavatelstve Slovenskej akadémie vied v Bratislavě roku 1972 ako svoju 1566. publikáciu. Stráň 256,
obrázkov 234. Redaktorka VSÁV Beatrix Princova, technická redaktorka Ladislava Haplová. Vychádza polročne. Rozšiřuje Poštová novino-
vá služba. Objednávky a předplatné přijímá PNS — ústredná expedícia tlače, administrácia odbornej tlače, Bratislava, Gottwaldovo nam.
48. Objednávky do zahraničia vybavuje PNS — ústredná expedícia tlače, odd. vývozu tlače, Praha I, Jindřišská 14. — Vytlačili I lačiarne
SNP, n. p., Martin. АН 32,63 (text 19,02, ilustrácie 13,61), VH 33,42. Náklad 600 výtlačkov.

71-023-72

09/03-509/29

46/1 —GR— 1972 Kčs 60,-1