DOI Artikel:
Paulík, Jozef: Začiatky hlinenej plastiky na Slovensku I
DOI Seite / Zitierlink:https://doi.org/10.11588/diglit.51702#0019
15
dlaňovitých partií s polkruhovitým radom prstami
vtlačených jamók (schématické znázornenie
prstov). Vnútorná strana dlaní je jamkovite pre-
híbená, tu sa dá rátat s istými organickými do-
plnkami postavy, povodně bližšie osvetlujúcimi
kult ženy. Azda na upevnenie organickej výzdoby
(kvety, ovocie, stužky, perie) s týmže cielom
slúžili aj štyri, na hlavě symetricky rozložené
prevřtané výčnělky, aké sú i na výčnelkovite
zdůrazněných lakťoch. Celkový efekt v čase
uplatnenia dopíňal na červeno namalovaný po-
vrch vázy, ktorá mohla zrejme evokovat’ hliboký
životný pocit v zmysle jeho zachovania matkami-
-roditelkami, matkami-udržovaterkami.
Jedinečná představu vzájomného prestupova-
nia sa volnej plastiky s kultovou antropomorfnou
keramikou získáme pri porovnaní hornej časti
antropomorfnej nádoby („hlavy“) z Milanoviec
s torzom plastiky z Velkého Grobu (obr. 7). Účes
obidvoch „venuší“ je příbuzný tak svojím zá-
kladným vzhladom (à la lastovičie hniezdo),
ako aj čo do detailov (oblúkovite vyholená čelná
partia, červené pomal’ovajiie vlasov a i.). Okrem
toho, že „hlava“ antropomorfnej nádoby je do-
lichocefálna a hlava plastiky z Velkého- Grobu
zasa brachicefálna, najmarkantnejší rozdiel sa
ukazuje v modelovaní obličajových častí: spodná
casť obličaja sošky z Velkého Grobu je výrazné
vytiahnutá dopředu, čím připomíná okrem ineho
z nedávnej doby dobré známe tanierovité znetvo-
renie peří u Papuáncov. Působivou uměleckou
zkratkou sa tu tvorca usiloval zachytit azda i na
tváři ženy to, čo v istom zmysle -súviselo s plod-
nosťou pramatky rodu: ústa ženy, evokujuce po
akte plodenia i akt rodenia a plodnost vobec.
Takáto „výzva“ zachovat rod chýba na prvý
Pohlad pri modelovaní tváře na antropomorfnej
nádobě z Milanoviec. Ide tu však iba o zdánlivý
„nedostatek“ ústnej partie: v střede obličaja su
navrtané jamky (nie dierky!), zrejme na to, aby
sa mohla příležitostné připevnit’ snimatelná casť
obličaja. Ploška medzi jamkami je v pomere
k okolitému povrchu zdrsněna a zodrata, co
svědčí o opakujúcich sa úkonoch v spojitosti
s cyklickosťou vyhraněných kultových obradov.
Vyčnievajúca část obličaja bola akiste z případu
na případ zhotovovaná pravděpodobně osobitne
z nejakej organickej hmoty, najskor z lepkavej
6. Antropomorfná nádoba s tzv. adoračným gestom a s ná-
znakovite naznačenými prsami (zahrotené výčnělky). Len-
gyelská kultúra. Rozměry: v 29,6 cm, 0 ú 9,8 cm, 0 d
7,8 cm. Svodín, okres Nové Zámky. Fotografia M. Cerve-
ňanského
7. Horná časf antropomorfnej nádoby z Milanoviec a hla-
vička „venuše“ z Velkého Grobu s analogicky upraveným
účesom. Doklad vplyvu volných plastik na antropomorf-
ných nádobách. Volútová kultúra. Rozměry: záchov, v 6,3
cm, š 10,5 cm, (Milanovce, okres Nové Zámky); v 5,1 cm,
š. 4 cm, hí 3,6 cm (Velký Grob, okres Galanta). Fotografia
M. Cerveňanského
dlaňovitých partií s polkruhovitým radom prstami
vtlačených jamók (schématické znázornenie
prstov). Vnútorná strana dlaní je jamkovite pre-
híbená, tu sa dá rátat s istými organickými do-
plnkami postavy, povodně bližšie osvetlujúcimi
kult ženy. Azda na upevnenie organickej výzdoby
(kvety, ovocie, stužky, perie) s týmže cielom
slúžili aj štyri, na hlavě symetricky rozložené
prevřtané výčnělky, aké sú i na výčnelkovite
zdůrazněných lakťoch. Celkový efekt v čase
uplatnenia dopíňal na červeno namalovaný po-
vrch vázy, ktorá mohla zrejme evokovat’ hliboký
životný pocit v zmysle jeho zachovania matkami-
-roditelkami, matkami-udržovaterkami.
Jedinečná představu vzájomného prestupova-
nia sa volnej plastiky s kultovou antropomorfnou
keramikou získáme pri porovnaní hornej časti
antropomorfnej nádoby („hlavy“) z Milanoviec
s torzom plastiky z Velkého Grobu (obr. 7). Účes
obidvoch „venuší“ je příbuzný tak svojím zá-
kladným vzhladom (à la lastovičie hniezdo),
ako aj čo do detailov (oblúkovite vyholená čelná
partia, červené pomal’ovajiie vlasov a i.). Okrem
toho, že „hlava“ antropomorfnej nádoby je do-
lichocefálna a hlava plastiky z Velkého- Grobu
zasa brachicefálna, najmarkantnejší rozdiel sa
ukazuje v modelovaní obličajových častí: spodná
casť obličaja sošky z Velkého Grobu je výrazné
vytiahnutá dopředu, čím připomíná okrem ineho
z nedávnej doby dobré známe tanierovité znetvo-
renie peří u Papuáncov. Působivou uměleckou
zkratkou sa tu tvorca usiloval zachytit azda i na
tváři ženy to, čo v istom zmysle -súviselo s plod-
nosťou pramatky rodu: ústa ženy, evokujuce po
akte plodenia i akt rodenia a plodnost vobec.
Takáto „výzva“ zachovat rod chýba na prvý
Pohlad pri modelovaní tváře na antropomorfnej
nádobě z Milanoviec. Ide tu však iba o zdánlivý
„nedostatek“ ústnej partie: v střede obličaja su
navrtané jamky (nie dierky!), zrejme na to, aby
sa mohla příležitostné připevnit’ snimatelná casť
obličaja. Ploška medzi jamkami je v pomere
k okolitému povrchu zdrsněna a zodrata, co
svědčí o opakujúcich sa úkonoch v spojitosti
s cyklickosťou vyhraněných kultových obradov.
Vyčnievajúca část obličaja bola akiste z případu
na případ zhotovovaná pravděpodobně osobitne
z nejakej organickej hmoty, najskor z lepkavej
6. Antropomorfná nádoba s tzv. adoračným gestom a s ná-
znakovite naznačenými prsami (zahrotené výčnělky). Len-
gyelská kultúra. Rozměry: v 29,6 cm, 0 ú 9,8 cm, 0 d
7,8 cm. Svodín, okres Nové Zámky. Fotografia M. Cerve-
ňanského
7. Horná časf antropomorfnej nádoby z Milanoviec a hla-
vička „venuše“ z Velkého Grobu s analogicky upraveným
účesom. Doklad vplyvu volných plastik na antropomorf-
ných nádobách. Volútová kultúra. Rozměry: záchov, v 6,3
cm, š 10,5 cm, (Milanovce, okres Nové Zámky); v 5,1 cm,
š. 4 cm, hí 3,6 cm (Velký Grob, okres Galanta). Fotografia
M. Cerveňanského