Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied — 1982

Page: 137
DOI article: DOI Page: Citation link: 
https://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/ars1982/0269
License: Free access  - all rights reserved Use / Order
0.5
1 cm
facsimile
137

tvorby, reprezentovaná syntetickými prácami České gotické so-
chařství 1350—1450, Praha 1962 a České gotické umění, Praha
1972. Okrem citovaných recenzií J. Pěšinu a J. Homolku pozři
aj MÜLLER, Th., Kunstchronik, 16, 1963, s. 283—289; HIL-
GER, H. P., Kunstchronik, 25, 1972, s. 387—398. Hilger je
i autorom nekrologu v Kunstchronik, 30, 1977, s. 416—417.
K 70. narodeninám A. Kutala bola publikovaná i redakčná
glosa Sedmdesát let Alberta Kutala, Umění, 22, 1974, č. 5,
s. 468—469.
14 Základnými prácami o Viedenskej umeleckohistorickej škole
sú: BENESCH, O.: Die Wiener kunsthistorische Schule. Öster-
reichische Rundschau, 62, 1920, s. 174—178; SCHLOSSER, J. :
Die Wiener Schule der Kunstgeschichte, Rückblick auf ein
Säkulum deutscher Gelehrtenarbeit in Österreich. Mitteilungen
des Österreichischen Instituts für Geschichtsforschung, Er-
gänzungsband, 13, Heft 2, Innsbruck 1934, s. 145—210; FREY,
D.: Bemerkungen zur ,,Wiener Schule der Kunstwissenschaft“.
In: D. Frey, Eine Errinnerungsschrift. Kiel 1962, s. 5—15. Pozri
aj KULTERMANN, U.: Geschichte der Kunstgeschichte, Der
Weg einer Wissenschaft. Wien—Düsseldorf 1966, s. 278—302;
LIBMAN, M. J. : Venskaja škola iskusstvoznanija. In: Istorija
j evropejskogo iskusstvoznanija, Vtoraja polovina XIX veka —
načalo XX veka, Kniga pervaja, Moskva 1969, s. 62—88.
15 O M. Dvořákovi najnovšie KALINOWSKI, L. : Max
Dvořák i jego metoda badaň nad sztuk^, Warszawa 1974; SVO-
BODOVÁ, E.: K problematice historické metodologie v díle
Maxe Dvořáka. Dipl. práce Karlovy univerzity v Praze, 1970
(rukopis); KUTAL, A.: Padesát let od smrti Maxe Dvořáka.
Umění, 19, 1971, č. 6, s. 612—614; WITTLICH, P.; Max
Dvořák. Umění, 19, 1971, č. 6, s. 615—617; PAVEL, J.: Max
Dvořák, Brno 1971; PAVEL, J.: Max Dvořák — ochránce pa-
mátek. Monumentorum Tutela, 10, 1973, s. 225—340; PETRŮ,
J.: Vzpomínka na Maxe Dvořáka. Památková péče 1972, č. 3,
s. 182—183; SWOBODA, K. M.: Vortrag zum 30. Todestag
von Max Dvořák. Österreichische Zeitschrift für Kunst und
Denkmalpflege, 28, 1974, č. 3, s. 74—81; ROKYTA, H.: Max
Dvořák und seine Schule in den böhmischen Ländern. Öster-
reichische Zeitschrift für Kunst und Denkmalpflege, 28, 1974,
Č. 3, s. 81—89; FRODL, W.: Max Dvořáks’ „Katechismus der
Denkmalpflege“, tamže s. 90—105; CHADRABA, R. : K stému
výročí narození Maxe Dvořáka. Umění, 23, 1975, s. 57—58.
16 Niektoré konkrétné údaje o prvých českých žiakoch vo vie-
denskom Inštitúte pre rakúske dejepisectvo možno nájsť v práci
LHOTSKY, A.: Geschichte des Institutes für österreichische
Geschichtsforschung 1854—1954. O českých žiakoch Maxa
Dvořáka píše H. Rokyta v citovanej štúdii. V priebehu tlače našej
úvahy vyšla prehfadná štúdia: ŠVÁCHA, R. : Vývoj dějepisu
umění 1., Praha 1980, věnovaná dějinám českej umeleckohisto-
rickej védy.
17 VOLAVKA, V.: Václav Richter a Birnbaumova škola. In:
Sborník prací filosofické fakulty brněnské university, r. 10, F 5,
Brno 1961, s. 6 a n.
18 BENESCH, O.: Max Dvořák, Ein Versuch zur Geschichte
der historischen Geisteswissenschaften. Repertorium für Kunst-
wissenschaft, zv. 44, 1924, s. 166; otlačené aj v BENESCH, O. :
Collected Writings. Vol. 4, London 1973, s. 274, presvedčivo
ukazuje závislost’ Dvořákovho štýlovo-genetického štádia, repre-
zentovaného prácou o van Eyckovi, od Wickhoffa. Právě tejto
linii Wickhoff — mladý Dvořák připisuje spojenie formálnej
analýzy s vývojovým chápáním. Do tejto linie nesporné patří
aj stanovisko V. Kramářa a jeho následovníka A. Kutala.
19 KUTAL, A.: Eugen Dostál, K dvacátému pátému výročí
jeho smrti. In: Sborník prací filosofické fakulty brněnské univer-
sity, F 12, 1968, s. 11—12.
20 Najnovšie hodnotenie a rozbor Kramářovho diela podal
HLAVAČEK, L. : Uměnovědný odkaz Vincence Kramáře.
Umění, 25, 1977, č. 5, s. 377—398. Přesné určenie Kutalovej
metodologickej závislosti od V. Kramářa by si zasluhovalo
samostatnú štúdiu.
21 HLAVÁČEK, L. : c. d., s. 377 a n.
22 V. Kramář to jasné sformuloval v štúdii O Vídeňské škole
dějin umění. Volné směry, 14, 1910, s. 41—43, 75—78, 110—112,

170—175, 209—211, v ktorej sa plné hlási k spojeniu historického
a genetického chápania, ku koncepcii uměleckého vývoja ako
nepretržitej kontinuity.
23 Pozri SWOBODA, K. M. : c. d., s. 77.
24 V. Kramář sformuloval svoju koncepciu objektivity poznania
v práci Několik slov o objektivitě. Brno 1937. Ale napriek tomu,
že Kutal vo svojej gnozeológii vychádzal z Kramářovej platformy
a pohyboval sa na nej, došlo u něho k dóležitému posunu. Ak
u Kramářa jasné převláda gnozeologický optimizmus (nedosaži-
telnost’ absolútnej objektivity poznania neprekáža vzrastaniu
pomernej objektivity, chápanej predovŠetkým ako rast subtility,
prehlbovanie analytickosti a Špecializácie), u Kutala začína
maťovefa závažnejšiu úlohu skepsa. Aj naďalej sa heroický usiluje
o čo najobjektívnejšie poznanie. Je přesvědčený o rozlišitelnosti
subjektivného výmyslu od objektívneho poznatku i o možnosti
komunikácie poznatkov. Skepsa neochromuje poznávacie úsilie,
nepredchádza ho, následuje vždy až po ňom. Ako takáto následná
skepsa sa týká len celku poznatefnosti a nie konkrétných poznat-
kov, je energiou ďalšieho pokusu o spoznanie. Kutalovo stano-
visko nebolo agnostické, agnosticizmus však v ňom mal svoju
úlohu: na jeho pozadí sa neustále usiloval o jeho prekonanie,
stal sa teda akousi vnútornou hnacou silou poznania.
25 HLAVÁČEK, L.: c. d., s. 383—390.
26 Tamže. Úzký vztah Kutala ku Kramářovi potvrdzuje aj
fakt, že Kutal připravoval koncom svojho života vydanie výboru
Kramářových štúdii, ktoré považoval za trvale aktuálně.
27 Ako bolo příznačné pre jeho brněnský pendant V. Richtera,
ktorého koncepcia vyplývala právě z toho, že sa přítomnost’ ume-
nia nechápala a nepociťovala ako evidentne zmyslovo podstatná
a obsažná.
28 Na konto tohto stanoviska poznamenává M. Schapiro: „The
art of the whole world was now available on a single unhistorical
and universa! plane as a panorama of the formalized energies
of man“. In: SCHAPIRO, M.: Nature of Abstract Art, Marxist
Quarterly, 1, 1937, s. 77—78.
29 Prežívanie heglovského objektívneho idealizmu kriticky
analyzoval ako hlavný nedostatok celého moderného dějepisu
umenia DITTMANN, L. : Stil-Symbol-Struktur, Studien zu
Kategorien der Kunstgeschichte, München 1967, s. 219.
30 Zásadné koncepcie dejin umenia nie sú relativné, ale onto-
logicky odlišné. Chápu rozličné podstatu umenia (nemusí byť
založená na evidencii axiómy originality a jedinečnosti) i dějin
(nemusí sa vidieť v permanentných změnách, ani v jedinečnosti
týchto zmien). Z odliŠnej apriórnej ontologie vyplývajú nielen
rožne gnozeologické cesty jednotlivých doktrín, ale aj ich neschop-
nost’ dohodnúťsa. Rozdelujú ich prvotné predracionálne evidentně
„skúsenosti“.
31 Geneticko-vývojové stanovisko Viedenskej Školy programovo
zhrnul TIETZE, H. : Die Methode der Kunstgeschichte. Leipzig
1913, s. 39—46. Kutalovo chápanie plné vychádza z tohto stano-
viska; z něho vyplývajú aj všetky jeho vnútorné problémy a na-
pätia.
32 Tento argument v prospěch existencie konštánt v dějinách,
a tým i v prospěch ich racionálnej skúmatefnosti, vyslovil už
Max Weber; k tomu pozri IGGERS, G. G.: The German
Conception of History. The National Tradition of Historical
Thought from Herder to the Present, Middletown, Connecticut
1968, s. 163.
33 Stretávajú sa tu dva významy konceptu vývoja: a) kauzálny
vznik a b) rozvoj formovej potencie znútra až do vyčerpania jej
imanentných možností.
34 O vysokom hodnotení genetického chápania do poslednej
fázy svojej vedeckej činnosti svědčí Kutalova stať o Maxovi
Dvořákovi Padesát let . . . pozri pozn. 15, kde okrem iného, píše:
„Je třeba zdůraznit, že tato aktuálnost’ (Dvořáka — pozn. aut.)
platí pro všechny fáze, kterými (Dvořákovo dílo — pozn. aut.)
prošlo, a nejen pro tu pozdní, která je dnes především ve středu
pozornosti“.
35 Aj v tomto ohfade sa Rieglovo a Dvořákovo dedičstvo
(„filozoficko-dejinné“ členenie západoeurópskeho uměleckého
vývinu do velkých prúdov, založené na psychologii člověka)
dostává ku Kutalovi Kramářovým prostredníctvom. Kutal
loading ...