DOI Artikel:
Richter, Václav; Kahoun, Karol; Mencl, Václav: [Rezension von: Jaroslav Bures, Středověké stavby slovenských mendikantů - příspěvek k charakteristice slovenské gotiky]: tézy kandidátské disertační práce
DOI Seite / Zitierlink:https://doi.org/10.11588/diglit.51699#0254
Jaroslav Bureš, prom. hist., Středověké stavby sloven-
ských mendikantů,
posudek kandidátské disertační práce
Kandidátský spis Jaroslava Bureše (s podtitulem
Příspěvek к charakteristice slovenské gotiky) je roz-
sáhlý a nepochybně pracný. Rozsáhlý: má jen
skoro půl tisíce stran rukopisu. Po této stránce by
se mohl rovnat doktorské disertaci. Pracný je
s hlediska autora i recenzenta. Autor např. prostu-
doval řadu publikací, které jsou u nás — jak známo
dnes těžko dostupné. Proč je však Burešova
práce pracná pro oponenta? Nehledíme-li na její
rozsah, dostáváme se к věci, kterou se obyčejně
posudky uzavírají. U Burešova spisu je však třeba
kritiku tím začít.
Burešova kandidátská práce je totiž napsána
češtinou, která je místy až otřesná a vzbuzuje
v oponentovi záchvaty zuřivosti. Autorův vyjadřo-
vací nástroj vykazuje extratury ve všech dimenzích
jazyka. Některé skladebné a gramatické zvlášt-
nosti jsem v exempláři zatrhl červenou tužkou.
Autorův slovník je přeplněn cizími výrazy, které
měly asi dodat práci ráz exaktnosti. Některé by
bylo snadno nahradit běžnými českými slovy
(napr. elevace). Horší je, že jiná cizí slova užíval
Bureš vadně. Uvádím několik příkladů. Aspirant
Bureš velmi často píše o konstituci, např. „půdo-
rys města se konstituoval, katedrála konstituovala
opěrný systém“ a pod. Zaslechl tento termín
z Husserlovy fenomenologie, kde konstituce zna-
mená proti přírodovědeckému vysvětlování kon-
strukcí pochopení smyslu zřením. Je jasné, že
městský půdorys vznikal nebo vznikl, ale nekonsti-
tuoval se. Nebo: velmi důležitý existenciální ter-
mín periferie pro budování světa je autor schopen
použít např. na hranu desky. Na str. 201 Bureš
píše: „Donin se pokouší inserovat do typologie
mendikantských počátků myšlenku vývojovou,
když prý vývoj se děje postupem od jednodušších
typů к složitějším a zároveň od plochostropých ke
klenutým stavbám.“ Pomineme-li ono úchvatné
„když“, lze podotknout, že každá typologie je kon-
struována vývojově a že „inserovat“ znamená vložit
zprávu do listiny. Nebo: v teorii informace zahlédl
autor termín kanál a aplikoval jej ve frázi „zeď
jakožto kanál sil“. Je to učené? Na str. 121 čteme:
„Provedení listu je glyptické, připomínající uhně-
tení z těstovité hmoty.“ Avšak jen plastika hněte,
nikoli glyptika. Mohl bych uvést další příklady.
Ostatně Bureš je si vědom těchto nedostatků, ale
považuje je za maličkost. Jsme v pozoruhodné
situaci: na jedné straně mu brněnská filosofická
fakulta přímo zakazuje (z ekonomických důvodů)
publikovat česky, na druhé straně se mladý bada-
tel cítí takovým specialistou, že předpokládá pro
sebe příručního asistenta, jenž mu bude upravovat
jeho vysokou vědu do češtiny. V našem konkrétním
případě asistent-filolog ještě nezasáhl. To ovšem
logicky znamená, že práce není hotová.
V této souvislosti bych také připomenul, že
Bureš cituje v textu nebo v poznámkách celé
pasáže z moderní literatury. Je nutno rozeznávat
citace z pramenů a z literatury. Uvádět v plném
znění místa z literatury je zbytečné, neboť musíme,
samozřejmě, předpokládat, že autor literatuře
rozumí.
Ve vlastním posudku se dotýkám jen několika
otázek obecnější povahy a pomíjím autorovy
archeologické podrobné analýzy slovenských pa-
mátek a sice z toho prostého důvodu, že příslušné
objekty neznám dostatečně z autopsie. Náhodou
druhý oponent kandidátské práce, doc. dr. V.
Mencl, je vynikajícím znalcem slovenské gotiky,
takže není obava, že oponentské řízení bude jedno-
stranné a nekonkrétní.
První otázka, kterou si kladu při studiu Bure-
šovy práce, zní: jaká je Burešova historika? Při
jednotlivém objektu provádí autor, samozřejmě,
nejprve kritiku písemných pramenů, tedy tzv.
filologii. Poněvadž tématem jsou městské řády, je
nutno se zabývat také počátky slovenských měst.
Mám dojem, že někde tato kritika mohla postou-
pit více do hloubky a že to bylo Částečně zaviněno
nezvykem. Na Bureše však také neblaze zapůso-
bily nedávné názory na vznik našich měst, v nichž
ze známých důvodů bylo popřeno jakékoli zaklá-
dání — groteskně před tváří století plánování. Po
filologii následuje obvyklá kritika stavby, t. j.
archeologie, komparatistika, datování atd. К tomu
přistupují úvahy, které bych označil za struktu-
rální. Výsledkem je konstrukce, která se dnes ve
248
ských mendikantů,
posudek kandidátské disertační práce
Kandidátský spis Jaroslava Bureše (s podtitulem
Příspěvek к charakteristice slovenské gotiky) je roz-
sáhlý a nepochybně pracný. Rozsáhlý: má jen
skoro půl tisíce stran rukopisu. Po této stránce by
se mohl rovnat doktorské disertaci. Pracný je
s hlediska autora i recenzenta. Autor např. prostu-
doval řadu publikací, které jsou u nás — jak známo
dnes těžko dostupné. Proč je však Burešova
práce pracná pro oponenta? Nehledíme-li na její
rozsah, dostáváme se к věci, kterou se obyčejně
posudky uzavírají. U Burešova spisu je však třeba
kritiku tím začít.
Burešova kandidátská práce je totiž napsána
češtinou, která je místy až otřesná a vzbuzuje
v oponentovi záchvaty zuřivosti. Autorův vyjadřo-
vací nástroj vykazuje extratury ve všech dimenzích
jazyka. Některé skladebné a gramatické zvlášt-
nosti jsem v exempláři zatrhl červenou tužkou.
Autorův slovník je přeplněn cizími výrazy, které
měly asi dodat práci ráz exaktnosti. Některé by
bylo snadno nahradit běžnými českými slovy
(napr. elevace). Horší je, že jiná cizí slova užíval
Bureš vadně. Uvádím několik příkladů. Aspirant
Bureš velmi často píše o konstituci, např. „půdo-
rys města se konstituoval, katedrála konstituovala
opěrný systém“ a pod. Zaslechl tento termín
z Husserlovy fenomenologie, kde konstituce zna-
mená proti přírodovědeckému vysvětlování kon-
strukcí pochopení smyslu zřením. Je jasné, že
městský půdorys vznikal nebo vznikl, ale nekonsti-
tuoval se. Nebo: velmi důležitý existenciální ter-
mín periferie pro budování světa je autor schopen
použít např. na hranu desky. Na str. 201 Bureš
píše: „Donin se pokouší inserovat do typologie
mendikantských počátků myšlenku vývojovou,
když prý vývoj se děje postupem od jednodušších
typů к složitějším a zároveň od plochostropých ke
klenutým stavbám.“ Pomineme-li ono úchvatné
„když“, lze podotknout, že každá typologie je kon-
struována vývojově a že „inserovat“ znamená vložit
zprávu do listiny. Nebo: v teorii informace zahlédl
autor termín kanál a aplikoval jej ve frázi „zeď
jakožto kanál sil“. Je to učené? Na str. 121 čteme:
„Provedení listu je glyptické, připomínající uhně-
tení z těstovité hmoty.“ Avšak jen plastika hněte,
nikoli glyptika. Mohl bych uvést další příklady.
Ostatně Bureš je si vědom těchto nedostatků, ale
považuje je za maličkost. Jsme v pozoruhodné
situaci: na jedné straně mu brněnská filosofická
fakulta přímo zakazuje (z ekonomických důvodů)
publikovat česky, na druhé straně se mladý bada-
tel cítí takovým specialistou, že předpokládá pro
sebe příručního asistenta, jenž mu bude upravovat
jeho vysokou vědu do češtiny. V našem konkrétním
případě asistent-filolog ještě nezasáhl. To ovšem
logicky znamená, že práce není hotová.
V této souvislosti bych také připomenul, že
Bureš cituje v textu nebo v poznámkách celé
pasáže z moderní literatury. Je nutno rozeznávat
citace z pramenů a z literatury. Uvádět v plném
znění místa z literatury je zbytečné, neboť musíme,
samozřejmě, předpokládat, že autor literatuře
rozumí.
Ve vlastním posudku se dotýkám jen několika
otázek obecnější povahy a pomíjím autorovy
archeologické podrobné analýzy slovenských pa-
mátek a sice z toho prostého důvodu, že příslušné
objekty neznám dostatečně z autopsie. Náhodou
druhý oponent kandidátské práce, doc. dr. V.
Mencl, je vynikajícím znalcem slovenské gotiky,
takže není obava, že oponentské řízení bude jedno-
stranné a nekonkrétní.
První otázka, kterou si kladu při studiu Bure-
šovy práce, zní: jaká je Burešova historika? Při
jednotlivém objektu provádí autor, samozřejmě,
nejprve kritiku písemných pramenů, tedy tzv.
filologii. Poněvadž tématem jsou městské řády, je
nutno se zabývat také počátky slovenských měst.
Mám dojem, že někde tato kritika mohla postou-
pit více do hloubky a že to bylo Částečně zaviněno
nezvykem. Na Bureše však také neblaze zapůso-
bily nedávné názory na vznik našich měst, v nichž
ze známých důvodů bylo popřeno jakékoli zaklá-
dání — groteskně před tváří století plánování. Po
filologii následuje obvyklá kritika stavby, t. j.
archeologie, komparatistika, datování atd. К tomu
přistupují úvahy, které bych označil za struktu-
rální. Výsledkem je konstrukce, která se dnes ve
248