46

Poznámky

1 HANFMANN, G. M. A.: Observation on Roman
Portraiture. Coll. Latomus, 11, 1953, zdórazňuje, že klú-
čom k dějinám portrétu ako motivu je štúdium dějin
a variácií ponímania osobnosti. Pozři BRILLIANT, R.:
On Portraits. Zeitschrift für Ästhetik und allgemeine
Kunstwissenschaft, 16, 1971, s. 14.
2 Na dialektiku výtvarných foriem, světonázorových
obsahov a sociálnych funkcií v dějinách portrétu, ako
aj na niektoré iné skutočnosti ma upozornil Ján Bakoš.
3 K pojmu portrét pozři napr. WAETZOLDT, W. :
Die Kunst des Porträts. Leipzig 1908; SIMMEL, G.:
Zur Philosophie der Kunst. Potsdam 1922, s. 96—109
(Das Problem des Porträts, 1918); DECKERT, H. : Zum
Begriff des Porträts. Marburger Jahrbuch für Kunst-
wissenschaft, 5, 1929, s. 1-48; BUSCHOR, E.: Das
Porträt. München 1960; FRIEDLÄNDER, M. J. : Portrait
and Still-Life. Their Origin and Development. New
York 1963, s. 230-261; INGARDEN, R. : O štruktúre
obrazu. Bratislava 1965, s. 31-36; GOMBRICH, E. H. :
Kunst und Illusion. Köln 1967, s. 112, 134, 135, 195 a i.;
HERMERÉN, G. : Representation and Meaning in the
Visual Art. Lund 1969, s. 45-50; BRILLIANT, R. : c. d.,
s. 11—26; GOODMAN, N. : Sprachen der Kunst. Mainz
1973, s. 38—42 a i.
'• PFANNMÜLLER, H. : Das Menschenbild zwischen
Erhöhung und Entwertung. Bonn 1973, pokládá portrét
za specificky európsky umělecký jav, pretože len tu
sa 1’udská tvář tematizovala ako individuálna.
5 FREY, D.: Dämonie des Blickes. Abhandlung der
Akademie der Wissenschaften und der Literatur,
Geistes und Sozialwissenschaftliche Klasse, 6, 1953, s.
3: „Je zvláštnym historickým javom, že člověk v ob-
raze malby alebo plastiky — s určitými obmedzeniami,
ktoré nerušia symptomatickosf javu — vchádza do de-
jinnosti bez tváře, áno aj bez hlavy.“
« LANTERANI, V., Encyklopedia of World Art. Vol.
11. New York—Toronto—London, s. 471.
7 GOMBRICH, E. H. : c. d., s. 134.
8 Tamže.
9 ŽINKIN, H. I.: Portretnyje formy. In: Iskusstvo
portreta. Moskva 1928, s. 18.
10 WAETZOLDT, W.: c. d., s. 17.
11 FRAZER, J. G. : Zlatá ratolest. Praha 1977, s. 101 —
-119.
12 Tamže, s. 37—39.
13 LANTERANI, V.: c. d., s. 472.
11 Ako to předpokládá napr. H. I. Žinkin pre obdo-
bie renesancie. (ŽINKIN, H. I.: c. d., s. 7: „Epocha re-
nesancie oslobodila portrét od magických, religióznych
a iných mimoumeleckých vrstiev a položila základ . . .
umeniu portrétovania.“)
15 DONADONI, S. : Starověk, Mezopotámia a Egypt.
In: Encyklopedia of World Art, s. 473. Právě měno
bolo pre skonkrétnenie mimoriadne dóležité.

16 CONTENAU, G.: Egypt a Mezopotámie. In: Umě-
ní a lidstvo, Umění pravěku a starověku. Praha 1967,
s. 129.
17 DONADONI, S. : c. d., s. 473.
18 CONTENAU, G. : c. d., s. 133.
19 Egypťania poznali umenie snímania posmrtných
masiek. Aj odtial pochádza ich znalost fyziognomie
ludskej tváře, ako uvádza napr. FASSMANN, K. :
Bildnis. In: Kindlers Malerei Lexikon. Bd. 6. Zürich
1971, s. 137.
20 Najpočetnejšie boli v tejto pohrebnej plastike za-
stúpené sochy faraónov a královien. Ich zobrazenia
sa však objavovali aj v chrámoch. Casto bol chrám
zaplněný sochami jedného panovníka. Okrem zvečňu-
júcej fukcie, ktorú mali tieto spodobenia, boli pred-
vádzané i určitému okruhu divákov; tým sa stali —
z dnešného hladiska — aj uměleckým dielom.
21 CONTENAU, G. : c. d., s. 133.
22 DONADONI, S. : c. d., s. 474.
23 FRAZER, J. G.: c. d„ napr. s. 181.
24 Ako uvádza napr. DONADONI, S. : c. d., s. 474,
našli váčšinu portrétov z Amarny v ateliéri. Tieto por-
tréty vypracúvali podlá masiek sňatých portrétova-
ným.
25 Achnatónovo úsilie sa označuje za epizodické.
Predsa sa však už před obdobím jeho vlády objavujú
až naturalistické tendencie. Spomeňme napr. stojacu
sochu Tuthmosisa III. z Karnaku (Egyptské múzeum,
Káhira) alebo portrétnu hlavu královnej Tij (Státně
múzeum, Berlín).
20 V panovníckom portréte sa v následuj úcich ob-
dobiach prejavuje určitý historizmus a návrat k mem-
fiskému výtvarnému názoru, připadne k manière
Strednej říše. Znova sa objavujú kolosálně sochy pa-
novníka a tým sa obnovujú i archaické funkcie týchto
spodobení (napr. výzdoba chrámu Ramessa III. v Me-
dínet Hábu, Téby, 20. dynastia).
27 Označovanie ludských vyobrazení, umiestnených
vo svätyniach, konkrétnými měnami súvisí azda i s vie-
rou v prevtelovanie, ktorá v Grécku v istých skupi-
nách existovala a pochádzala z Egypta. Táto viera
vytvárala podmienky pre vznik zástupného portrétu.
Vieru v prevtelovanie v Grécku připomíná napr. MAR-
TINKA, J., Antológia z diel filozofov. Predsokratici a
Platón, s. 19.
28 METZLER, D. : Porträt und Gesellschaft. Über die
Entstehung des griechischen Porträts in der Klassik.
Münster 1971, předpokládá, že k jeho vzniku nepřispěl
len individualizmus ako dobový světonázor zřejmý pri
rozbore literárnych prameňov, politického života atď.,
ale i realistická tradícia, zřejmá napr. v zobrazovaní
příslušníkův cudzích národov na vázách, v kultových
a divadelných maskách a i. Pozři: PANDERMALIS,
D., Bonner Jahrbuch, 1973, s. 531—532.