0.5
1 cm
47
29 RICHTER, G. M. A.: Greece, Encyclopedia of World
Art, s. 477.
30 Tento klasický grécky výtvarný názor sa v mno-
hých dalších obdobiach stotožňovával s „krásnom“.
FRIEDLÄNDER, M. J.: Portrait and Still-Life. New
York 1963, s. 231, upozorňuje, že sa Winckelmann po-
hrával s myšlienkou, že cielom umelca je vytvořit
krásného člověka na rozdiel od nešťastného úsilia pří-
rody. Předpokládal, že tak to robili Gréci.
31 Bližšie o vztahu portrétneho umenia klasického
Grécka s jeho společenským a politickým životom
pozři: ZINSERLING, V.: Die Anfänge der griechischen
Porträts als gesellschaftliches Problem. Acta Ant. Acad.
Hungar., 15, 1967, s. 118 a n. ; GAUER, W. : Die grie-
chischen Bildnisse der klassischen Zeit als politische
und persönliche Denkmäler. Jahrbuch Dt. Arch. Inst.,
83, 1968, s. 118 a n.
32 Realistický základ tejto idealizácie je v gréckom
umění mimoriadne dóležitý. TARABUKIN, N. M. :
Portrét kak problema stila. In: Iskusstvo portreta.
Moskva 1928, s. 167, označuje Grékov za tvorcov zvlášt-
nej skupiny portrétov — portrétov idealisticko-realis-
tických.
33 RICHTER, G. M. A.: c. d., s. 477.
34 ARISTOTELES: Poetika, Rétorika, Politika. Bra-
tislava 1980. Poetika, kapitola IV, s. 17.
35 BUSCHOR, E. : c. d., s. 7, označuje obdobie, keď
sa začína rozvíjaf osobný život, za dobu, ked „postup-
né zo sféry portrétu miznú mrtvi“.
30 BLOCH, R.: Etruskové. In: Umění a lidstvo. Umě-
ní pravěku a starověku. Praha 1967, s. 322: „Portrét
zvečňoval črty zomretého a odoberal ich temným moc-
nostiam.“ Tu zretelne badat aj magická funkciu.
37 FASSMANN, K.: c. d., s. 136.
38 Hoci umenie odlievaf Tudské tváře poznali aj
v Egypte (jeho význam pre egyptské spodobenia lud-
skej tváře zdórazňuje TARABUKIN, N. M.: c. d., s.
163), výsledok bol odlišný.
39 RICHTER, G. M. A.: c. d., s. 480.
49 Tamže, s. 481.
41 GRABAR, A. : Christian Iconography. A Study of
its Origins, s. 64.
42 FASSMANN, K.: c. d„ s. 137, ich zaraduje ku
kampánskym nástěnným malbám a neskororímskym
malbám na dreve. Bližšie ZALOSCER, H. : Porträte aus
dem Wünstenland. Die Mumienbildnisse aus der Oase
Fayum. Wien—München 1961.
43 Tamže; uvádza sa názor přijatý v najnovšom bá-
daní, že změnu funerárnej plastiky na plošný malo-
vaný obraz podmienil i vplyv židovského křesťanstva.
44 Bližšie k tomuto deleniu ZALOSCER, H.: c. d.
45 TARABUKIN, N. M. : c. d., s. 169, používá na
označenie týchto portrétov pojem „trompe ďoeil“.
49 Niektorí bádatelia (ZALOSCER, H. : c. d.) vyslo-
vujú hypotézu, že ide o obrazy zmřtvychvstania.
47 RICHTER, G. M. A.: c. d., s. 481.
48 GRABAR, A.: c. d., s. 64.
49 Tamže, s. 65 a n.
50 Tamže, s. 67 a n.
51 Tamže, s. 68. Autor předpokládá, že najstaršie
portréty tohto typu vznikli už v 2. storočí n. 1. a že to
neboli povodně portréty postáv z evanjelií, ale uctie-
vaných učitelov — typ známy už v neskorej antike.
52 GRABAR, A.: c. d., s. 63, nazýva tento portrét
typologickým a zdórazňuje (s. 64), že i v neskorej an-
tike boli portretisti 1’ahostajní k podobě portrétu.
53 Karol Velký dal z Ravenny previezť do Cách jaz-
deckú sochu cisára Theodoricha, kde bola potom po-
užitá ako vlastný pomník Karola Velkého (uvádza napr.
FASSMANN, K.: c. d., s. 139), teda použili ju ako
identifikačný portrét s glorifikačnou funkciou.
54 BANDMANN, G. : Mittelalterliche Architektur als
Bedeutungsträger. Berlin 1951, s. 130, uvádza, že v ka-
rolínskom období sa cisárova podobizeň objavuje zväc-
ša na právnych spisoch — má teda funkciu zástupná.
55 Podlá BANDMANN, G.: c. d., iná cisárova podo-
bizeň vystavená v chráme slážila na uctievanie — plni-
la ničím nezakrytá glorifikačná a zástupná funkciu.
56 I keď sa formou odlišujá podlá okruhu (školy),
v ktorom vznikli.
57 BAUCH, K. : Európsky západ. Středověk. Encyclo-
pedia of World Art, s. 484, uvádza donátorské por-
tréty v katakombách.
58 Dokonca je priestorovo umiestnená nad christolo-
gickým cyklom. MAŠIN, J. : Románská nástěnná mal-
ba v Cechách a na Moravě. Praha 1954, s. 17—24.
59 Genealógia je doplněná históriou Přemyslovho ro-
du. MAŠIN, J.: c. d., s. 20.
60 Sochy sá v literatúre označované ako retrospek-
tívny modelový portrét.
01 Zástupná funkcia sa tu zdvojuje — mrtvi donátoři
sá zastápeni živými modelmi, podlá ktorých vznikli
sochy zastupuj úce mrtvých donátorov v priestore kos-
tola.
02 Príkladom móže byt náhrobok biskupa Wolfharta
von Rot v augsburskom dóme.
03 Uchovanie jedinečnej podoby tu ešte nemá funk-
ciu — ako to charakterizuje DANILOVA, I. E. : Portrét
v italjanskoj živopisi kvatročento. Sovetskoje iskusstvo,
1974, s. 144.
64 BAUCH, K.: c. d., s. 486.
05 Tamže. Kvalita „věrnosti životu“, ktorá sme pred-
tým nachádzali len v zriedkavých prípadoch, je v Giot-
tovom umění rozšířená na celé ludské portrétovanie.
99 DANILOVA, I. E. : c. d., s. 141: „Úsilie, ktoré po-
stupné zdórazňuje podobnos" s vyobrazeným, vyvrcholí
v renesancii, keď je portrét adresovaný sáčasníkovi a
jeho álohou je vyčlenit jednotlivca, aby bol rozezna-
telný pre tých, ktorí ho poznajá. Portrétu ide o zhodu.“
97 Portrét vznikol počas královho zajatia v Anglic-
ku, i preto zrejme chýbajá atribáty moci.
68 WAETZOLDT, W. : Die Kunst des Porträts. Leipzig
1908, s. 54, nazýva profilový portrét portrétom „für
sich“.
29 RICHTER, G. M. A.: Greece, Encyclopedia of World
Art, s. 477.
30 Tento klasický grécky výtvarný názor sa v mno-
hých dalších obdobiach stotožňovával s „krásnom“.
FRIEDLÄNDER, M. J.: Portrait and Still-Life. New
York 1963, s. 231, upozorňuje, že sa Winckelmann po-
hrával s myšlienkou, že cielom umelca je vytvořit
krásného člověka na rozdiel od nešťastného úsilia pří-
rody. Předpokládal, že tak to robili Gréci.
31 Bližšie o vztahu portrétneho umenia klasického
Grécka s jeho společenským a politickým životom
pozři: ZINSERLING, V.: Die Anfänge der griechischen
Porträts als gesellschaftliches Problem. Acta Ant. Acad.
Hungar., 15, 1967, s. 118 a n. ; GAUER, W. : Die grie-
chischen Bildnisse der klassischen Zeit als politische
und persönliche Denkmäler. Jahrbuch Dt. Arch. Inst.,
83, 1968, s. 118 a n.
32 Realistický základ tejto idealizácie je v gréckom
umění mimoriadne dóležitý. TARABUKIN, N. M. :
Portrét kak problema stila. In: Iskusstvo portreta.
Moskva 1928, s. 167, označuje Grékov za tvorcov zvlášt-
nej skupiny portrétov — portrétov idealisticko-realis-
tických.
33 RICHTER, G. M. A.: c. d., s. 477.
34 ARISTOTELES: Poetika, Rétorika, Politika. Bra-
tislava 1980. Poetika, kapitola IV, s. 17.
35 BUSCHOR, E. : c. d., s. 7, označuje obdobie, keď
sa začína rozvíjaf osobný život, za dobu, ked „postup-
né zo sféry portrétu miznú mrtvi“.
30 BLOCH, R.: Etruskové. In: Umění a lidstvo. Umě-
ní pravěku a starověku. Praha 1967, s. 322: „Portrét
zvečňoval črty zomretého a odoberal ich temným moc-
nostiam.“ Tu zretelne badat aj magická funkciu.
37 FASSMANN, K.: c. d., s. 136.
38 Hoci umenie odlievaf Tudské tváře poznali aj
v Egypte (jeho význam pre egyptské spodobenia lud-
skej tváře zdórazňuje TARABUKIN, N. M.: c. d., s.
163), výsledok bol odlišný.
39 RICHTER, G. M. A.: c. d., s. 480.
49 Tamže, s. 481.
41 GRABAR, A. : Christian Iconography. A Study of
its Origins, s. 64.
42 FASSMANN, K.: c. d„ s. 137, ich zaraduje ku
kampánskym nástěnným malbám a neskororímskym
malbám na dreve. Bližšie ZALOSCER, H. : Porträte aus
dem Wünstenland. Die Mumienbildnisse aus der Oase
Fayum. Wien—München 1961.
43 Tamže; uvádza sa názor přijatý v najnovšom bá-
daní, že změnu funerárnej plastiky na plošný malo-
vaný obraz podmienil i vplyv židovského křesťanstva.
44 Bližšie k tomuto deleniu ZALOSCER, H.: c. d.
45 TARABUKIN, N. M. : c. d., s. 169, používá na
označenie týchto portrétov pojem „trompe ďoeil“.
49 Niektorí bádatelia (ZALOSCER, H. : c. d.) vyslo-
vujú hypotézu, že ide o obrazy zmřtvychvstania.
47 RICHTER, G. M. A.: c. d., s. 481.
48 GRABAR, A.: c. d., s. 64.
49 Tamže, s. 65 a n.
50 Tamže, s. 67 a n.
51 Tamže, s. 68. Autor předpokládá, že najstaršie
portréty tohto typu vznikli už v 2. storočí n. 1. a že to
neboli povodně portréty postáv z evanjelií, ale uctie-
vaných učitelov — typ známy už v neskorej antike.
52 GRABAR, A.: c. d., s. 63, nazýva tento portrét
typologickým a zdórazňuje (s. 64), že i v neskorej an-
tike boli portretisti 1’ahostajní k podobě portrétu.
53 Karol Velký dal z Ravenny previezť do Cách jaz-
deckú sochu cisára Theodoricha, kde bola potom po-
užitá ako vlastný pomník Karola Velkého (uvádza napr.
FASSMANN, K.: c. d., s. 139), teda použili ju ako
identifikačný portrét s glorifikačnou funkciou.
54 BANDMANN, G. : Mittelalterliche Architektur als
Bedeutungsträger. Berlin 1951, s. 130, uvádza, že v ka-
rolínskom období sa cisárova podobizeň objavuje zväc-
ša na právnych spisoch — má teda funkciu zástupná.
55 Podlá BANDMANN, G.: c. d., iná cisárova podo-
bizeň vystavená v chráme slážila na uctievanie — plni-
la ničím nezakrytá glorifikačná a zástupná funkciu.
56 I keď sa formou odlišujá podlá okruhu (školy),
v ktorom vznikli.
57 BAUCH, K. : Európsky západ. Středověk. Encyclo-
pedia of World Art, s. 484, uvádza donátorské por-
tréty v katakombách.
58 Dokonca je priestorovo umiestnená nad christolo-
gickým cyklom. MAŠIN, J. : Románská nástěnná mal-
ba v Cechách a na Moravě. Praha 1954, s. 17—24.
59 Genealógia je doplněná históriou Přemyslovho ro-
du. MAŠIN, J.: c. d., s. 20.
60 Sochy sá v literatúre označované ako retrospek-
tívny modelový portrét.
01 Zástupná funkcia sa tu zdvojuje — mrtvi donátoři
sá zastápeni živými modelmi, podlá ktorých vznikli
sochy zastupuj úce mrtvých donátorov v priestore kos-
tola.
02 Príkladom móže byt náhrobok biskupa Wolfharta
von Rot v augsburskom dóme.
03 Uchovanie jedinečnej podoby tu ešte nemá funk-
ciu — ako to charakterizuje DANILOVA, I. E. : Portrét
v italjanskoj živopisi kvatročento. Sovetskoje iskusstvo,
1974, s. 144.
64 BAUCH, K.: c. d., s. 486.
05 Tamže. Kvalita „věrnosti životu“, ktorá sme pred-
tým nachádzali len v zriedkavých prípadoch, je v Giot-
tovom umění rozšířená na celé ludské portrétovanie.
99 DANILOVA, I. E. : c. d., s. 141: „Úsilie, ktoré po-
stupné zdórazňuje podobnos" s vyobrazeným, vyvrcholí
v renesancii, keď je portrét adresovaný sáčasníkovi a
jeho álohou je vyčlenit jednotlivca, aby bol rozezna-
telný pre tých, ktorí ho poznajá. Portrétu ide o zhodu.“
97 Portrét vznikol počas královho zajatia v Anglic-
ku, i preto zrejme chýbajá atribáty moci.
68 WAETZOLDT, W. : Die Kunst des Porträts. Leipzig
1908, s. 54, nazýva profilový portrét portrétom „für
sich“.
