Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied — 5.1971

Page: 228
DOI article: DOI Page: Citation link: 
https://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/ars1971/0234
License: Free access  - all rights reserved Use / Order
0.5
1 cm
facsimile
slovenských obcí. Obyvatelstvo zdá se mi dokonale
již sloučeno.“ Považuje za nutné „včas upozornit!
na převzácný náš kulturní materiál, jejž pozname-
nat! a prozkoumat! co nejrychleji by bylo v zájmu
jak slovenského národa, tak v našem“. Ve svém
Příspěvku dále píše: „Kamkoli jsem během let na
Slovensku přišel, všudy přicházel jsem na nejroz-
manitější stopy styků Českých a slovenských, jež
se zejména ke dvěma obdobím vztahují. Doba
husitská připomíná se zde nejen zbořenými hrady,
nýbrž i velkým množstvím hrazených kostelíků
a tvrzí, ještě více než v samých Čechách, i když
snad fama lecos připsala na vrub tohoto mocného
hnutí, co jinde mělo svůj původ. Podobně i к 17.
století se mnohé víže; bylyt tehdy vzájemné styky
nej silnější, a kulturní jednota vedla tu až i ke
společné řeči spisovné.“
„Půdorysy kostelíků nevynikají složitostí aniž
slohovou vytříbeností, ale pokud mají věž, jsou
nadmíru zajímavý jak tvarem, tak i její polohou
(za lodí). Na obranný ráz poukazují průchody
věžemi.“ Jana Koulu upoutává ráz „slovanského
stavitelství srubového, který se tak málo měnil,
že v 17. a 18. věku bylo lze podle starých forem
docela snadno znovu postaví ti.“ Jako mladého
architekta zaujalo ho mocně dřevěné srubové
stavitelství ve východních a severovýchodních
Čechách. Kreslil a v časopisceh reprodukoval vý-
chodočeské lomenice, ale studoval tyto stavby
i s hlediska konstruktivního, tesařského. Zvláště
ho zaujal kostelík v Kočí u Chrudimi, který vy-
maloval akvarelem a o němž napsal menší úvahu.
Neméně ho zaujala svou starobylostí dřevěná
konstrukce věže románského kostelíku ve Skvrno-
vě, který poučil Jana Koulu při jeho nerealisová-
ném návrhu na hřbitovní kostel v Českém Brodě.
Dřevěná radnice v Železném Brodě, už dávno ne-
existující, ho inspirovala při návrhu Staré rychty
obcí barácnických na Národopisné výstavě v Praze
r. 1895. I jeho rodinný dům v Praze-Bubenči
z r. 1896 obráží jeho studium naší lidové dřevěné
architektury. Srubové stavitelství podle jím citova-
ných slov německého badatele Lehfelda z díla
Die Holzbaukunst je charakteristický sloh Slovanů.
„Jako v řeči, tak i zde udržela se sourodost kmenů,
a to lépe než v stavitelství v kameni, a také vývoj
historický to potvrzuje.“
Slovenské kostelíky, která uviděl na svém „slí-
dění v Gemerské stolici“, jen potvrdily Janu Koulo-
vi významné české a slovenské styky v dávné

minulosti. Ve svém Příspěvku píše: „Věž Teriakov-
ského kostela a ještě více věžička B. Báňská prove-
deny jsou zcela tak, jaknapř. věž radnice železno-
brodské a dřevěné předsíně na všech kostelích
,husitských/, tak jako mostek kostelíku v Kočí
u Chrudimě.“
„České věže kostelní s dřevěným vrchním pat-
rem mají báňovité renesanční formy . . . kdežto
věže teriakovská nebo drečanská vykazují starší,
rovnou středověkou pyramidu, které pyramidy
jsem si dovolil užiti, když jsem rekonstruoval
v barevném obraze věž kostela R. Báňského, baro-
kový její vrch odnímaje, abych jasně ukázati mohl
к rázovitému tvaru celé disposice.“ (Míní se tím
akvarel tohoto kostela z r. 1900.) „Takové zakon-
čení věže z doby gothické má i románský kostelík
ve Škvrňově u Uhlířských Janovic v Čechách.“
Na otázku, z kterých českých krajů by mohli být
přistěhovalci, kteří tu působili, odpovídá Jan
Koula, že by „podle památek našeho srubového
stavitelství to mohli být pracovníci z Králové-
hradecká, Mladoboleslavska a Vysokomýtska“.
Uvádí, že se na jeho cestách nic podobného jinde
nevyskytlo, a proto se domnívá, že „uvedené
formy jak dřevěného stavitelství, tak i vnitřní
výzdoby vyskytují se ve vesnicích ,husitských'
jako ostrov“.
Jan Koula již za svých mladých let obdivoval
prastaré moravské a české kancionály, české,
moravské a slovenské výšivky. Ornamenty kancio-
nálů obkresloval a používal jich při vlastní tvorbě,
např. při návrzích různých diplomů a adres. „Tytéž
karafiáty, zvonky, tulipány, pětilisté růže, konva-
linky, tatáž srdéčka a geometrická pletiva“ nalézá
na malbách na stolicích, poprsnících bednění gale-
rií a na kasetách těchto „husitských“ kostelů,
z nichž kostel v Rybníku se mu jeví „pro všechny
druhé typický“. A dále říká: „Tak známě na nás
vše hledí, jakoby nebylo té velké vzdálenosti,
která dělí staré památky české a slovensko-husit-
ské od sebe. Tatáž vazba sloupů i vzpěr, totéž
bednění prkny, římsování a tatáž malba. Stropy
mají právě tak mělké kasetování jako české, pře-
vládá prkenný ráz s málo lištami, i tutéž pestrou
malbu. Náplně připomínají naši česko-slovenskou
majoliku 16. století a podoba tím je nápadnější, že
ornamenty jsou téměř totožný.“
Rád bych ještě ocitoval závěr této významné
studie v plném znění: „Umělecké tvary vnitřku
zde zachované nepoukazují ke stol. 15., husitské-

228
loading ...