85

viteïskej iniciativy a výraznej explicity. V ple-
jádě grafických listov nastolil nielen nový typ
monumentálněj veduty, ale i nový druh vedec-
kej ilustrácie, ktorou obhajoval a interpretoval
římské klasické umenie. Jeho teoreticko-ikono-
logické komentáre v súzvuku s výtvarným vý-
razom podávájú svědectvo o špecifickom obšír-
nom talente tohto geniálneho grafika, architek-

ta a archeologa. Ciel’om tejto štúdie bolo pouká-
zat na výnimočné grafické listy cudzej umelec-
kej proveniencie na našom území i so zretel’om
na to, že materiál sa týká širšej umeleckohisto-
rickej problematiky. Zároveň je to pokus o
umeleckohistorickú interpretáciu z hfadiska vý-
vinu a stavu dějin umenia grafiky na Slo-
vensku.

Poznámky

I Teoretické štúdie o G. B. Piranesim uvádza S. Con-
rad v Gazette des Beaux-Arts v septembri 1980.
" Ď JAKOV, L. A.: Džovanni-Battista Piranesi. Mos-
kva 1980, s. 18. Citát je uvedený v novej redakcii.
3 GERCUK, J. : Piranesi — architektor vozdušnych
zamkov. Dekorativnoje iskusstvo, 1972, 9 (178), s. 26—29.
4 Giovanni Battista Piranesi 1720—1778. Grafické dílo.
Národní galerie v Praze, júl—september 1972. Katalog
spracovala Jana Wittlichová.
5 .SEDLAŘ, J. : Johann Joachim Winckelmann 1768—
1968. Inter Nationales, Bad Godesberg 1968. Recenzia.
In: Sborník prací FF brněnské university, 17, 1968, 12,
s. 132—135.
6 G. B. Piranesi 1720—1778. SCUG Hollar, Praha,
september 1952. Katalog spracoval Jan Dvořák.
7 C. d. v pozn. 4.
8 HOFMANN, W. : G. B. Piranesi. Hamburger Kunst-
halle 1970. Katalog.
9 LEGRAND, J. G. : Notice sur la vie et les ouvrages
de J. B. Piranesi, 1801 (Bibliothèque Nationale, Paris,
v rukopise), vytlačené v Nouvelles de l’estampe Nr. 5,
1969; F. Polanzani roku 1750 portrétuje Piranesiho
v mědirytině ako energického pozorovatel’a s bystrými
očami, intelektuála premýšlavého pevného výzoru,
ostřihaného nakrátko ako Rimana. Typ muskulárneho
poprsia, ktoré je ponořené do akantov, s knihou na
podeste. Zobrazený je z podhladu, ako sám Piranesi
znázorňoval pamiatky. Charakterové štúdie a dobové
anekdoty ho představujú ako svojrázného intelektuála
s darom vizionářským (John Wilton-Ely).
10 FOCILLON, H. : Giovanni Battista Piranesi, Essai
del catalogue raisonné de son oeuvre. Paris 1918.
II Piranesiho Antichità Romane a Facti consulares,
doplnili textmi Contuci, Orlando a Battario. Teoretické
a polemické spisy a správy k Římským pamiatkam,
Pamiatkam Albana, Pamiatkam Cory, Zrúcaninám Jú-
liovského vodovodu a ku Krbom vytvořil a napísal sám.
Zveril ich potom Pirmeinu, ten si vzal na pomoc aj
Winakelmanna a stylisticky ich upravili. Je ťažké zistiť,

nakolko do obsahu textov zasahovali. (In: Thieme-Bec-
ker Künstlerlexikon, heslo Piranesi od Alberta Giesec-
ka, zv. 27, s. 82.)
12 GOETHE, J. W.: Italská cesta. Praha 1982, s. 440.
13 Izobrannyje offorty Dž. B. Piranesi 1720—1778.
Moskva 1972. Katalog spracovala O. I. Lavrova.
14 VOGT-GÖKNIL, U. : Giovanni Battista Piranesi.
Zürich 1958.
15 HUXLEY, A. — ADHÉMAR, J : Prisons. London
1949.
16 ŠMEJKAL, F. : Sen v díle J. h. Füssliho. Umění,
21, 1973, 2, s. 126—143.
17 CASANOVA, G.: Historie mého života. Usporiadal
J. Polišenský. Praha 1968, s. 234—243.
18 ĎJAKOV, L. A.: Dž. B. Piranesi. Moskva 1980,
s. 58—60.
19 MATËJCEK, A.: Giambattista Tiepolo jako grafik.
In: Ročenka Stencova grafického kabinetu 1919, s.
123—136.
20 KITSON, M. : Barok a rokoko. Bratislava — Praha
1972.
21 Připomeňme, že v Grafickej zbierke Národnej ga-
lérie v Prahe je z celkového počtu 20 Piranesiho cyklov
17.
22 Za sprostredkovanie a informácie o póvode spisu
ďakujeme dr. Jozefovi Telgárskemu.
23 A. H. Payne: Hrobka Cecilie Metelly v Říme,
oceforyt, polovica 19. storočia, GMB, C-5842.
24 Kolektiv autorov: Antický Rím. Bratislava 1967,
s. 15—20. Zostavili Giulio Gianelli a Ugo Enrico Paoli.
25 Konzultované na Katedře hydrotechniky Českého
vysokého učení technického v Prahe u Ing. Adolfa
Pateru, CSc.
26 NASH, E. : Bildlexikon zur Topographie des anti-
ken Rom. Tübingen 1961, zv. 2, s. 125, heslo Nym-
phaeum Aquae Juliae.
27 GAJDOS, V. J. : Oponická knižnica. Martin 1971,
s. 30—31.