Principy geometrickej harmonie a ich ponžitie
v stredovekej architektúre na Slovensku

ALOJZSTRUHÁR

.Architektura je uměním sta vat budovy, stavby
a ich súbory pře životné i ideovo-umelecké
potřeby 1’udskej společnosti. Architektům nemó-
žeme zamieňat za jednoduchý technický výtvor,
no je nesprávné ju považovat výlučné za jedno
z umění. Rozvoj architektury je úzko spatý
s pokrokom védy a techniky, ktorý určuje jej reálne
možnosti, naproti tomu architektúra podněcuje
rady nauk tým, že předkládá vede a technike nové,
praktické úlohy.“1
Jedna z náuk v citáte uvedených bude v mojom
příspěvku geometria, ktorá podlá slov Kadeřávka:
„pevným a bezpečným základem, na němž se
mohlo vyvinouti velkorysé stavitelství, sochařství
a malířství, byla znalost jednoduchých, základných

pouček geometrických, zejména znalost pravého
uhlu, svislice a vodorovné roviny a jejich po-
užití“2 — zohrala nemalú úlohu počas vývoja
architektúry a pomáhá trvale riešiť vela praktic-
kých úloh podnietených architektonickou aj umě-
leckou tvorbou.
Táto spoluúčast geometrie na architektonickej
tvorbě bude predmetom rozpravy, ktorú obmedzu-
jem na oblast územia Slovenska.
Tematicky pojde o geometrickú analýzu archi-
tektonickej kompozície so zvláštnym zameraním
na architektonický detail. Přitom je jasné, že sa
architektonický detail nedá odtrhnuto chápat od
celej koncepcie, a preto i v rozboroch dochádza
miestami nutné k přelinaniu sa.

Platnost’ geometrických proporčných obrazov
Z dějin architektúry je známe, že v každej době
boli oblúbené nielen určité tvary, ale aj určité
proporcie, ktoré vyhovovali používaným kon-
štrukciám a najlepšie pomáhali vyjádřit súčasné
umělecké názory. Umělecká kvalita architekto-
nického diela však nemóže byt zaručená iba sledo-
váním proporčných pravidiel, vyplývajúcich vý-
lučné zo zákonitostí matematiky alebo geometrie.
V teoretickej literatúre sa pokúšajú niektorí
autoři použit svoju — a podlá nich „jedinú“
metodu na analýzu architektonických diel všet-
kých čias i všetkých krajin. Bohato členené prie-
čelia architektúry minulých storočí umožnili
autorom týchto rozborov zachytávat a viazat siete
svojich i velmi zložitých geometrických obrazcov

na architektonické články významu často pod-
řadného z hladiska celej koncepcie.
Dalšej chyby sa mnohí autoři dopúšťali v tom,
že robili svoje analýzy na výkresoch s malou mier-
kou, takže nepřesné výsledky potom upravovali —
„prispósobovali“. Takýmto spósobom mohli sa
najróznejším architektúram připisovat proporčně
systémy, o akých sa ich autorom ani len nesnívalo.
„Dnes sme přesvědčení, že hodnota, krása,
pôvab a harmonia architektonického diela nie je
závislá len od nejakej formuly krásy, od »kúzel-
ného vzorca « alebo geometrickej proporčnej sché-
my, ale že závisí od talentu jeho tvorců, od spó-
sobu výtvarného prejavu, od majstrovstva vy-
jadrenia myšlienok doby, v ktorej dielo vzniklo.

133