Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied — 1983

Page: 41
DOI issue: DOI article: DOI Page: Citation link: 
https://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/ars1983/0137
License: Free access  - all rights reserved Use / Order
0.5
1 cm
facsimile
41

Z ikonografie
kamennej plastiky Slovenska 17. storočia
IVAN RUSINA

Sochársku tvorbu na začiatku 17. storočia na
Slovensku charakterizuje slohová pluralita re-
nesancie, manierizmu, historizmu a nastupuj ú-
ceho raného baroka. V skorej fáze tohto slohu
sa změny prejavujú predovšetkým v obsahovej
stránke, v oblasti ikonografie, kým výtvarná
forma ostává v podstatě nezmenená a stojí
v úzadí. Novonastupujúci sloh pracuje so star-
šími tvarmi, dává im však nový obsah.1
Plastická tvorba na Slovensku je sice neoddě-
litelnou súčasťou stredoeurópskej, no predsa sa
od mnohých iných zeměpisných oblastí líši už
tým, že jej ohýbalo významnejšie dvorské stře-
disko, aké sa utvořilo v Prahe, Viednii, Mnichove
či Krakove; preto u nás badat absenciu širokéj
sféry ikonografie dvorského umenia.
Významný představitel’ dvorskej kultúry Ně-
mecka týoh čias, básník Martin Opitz (1597—
1639), píše v básni Uprostřed hrôz a bied:
Uprostřed hrůz a běd, uprostřed dopuštění,
jakého nebylo, co svět je světem, dnes,
kdy pravda umírá a krvelačný běs
co živo, ubíjí a celé země plení,
kdy právo ohýbat je pouhé vyražení
a páchat zvěrstva cnost — jak za veškerou mez
já vězím v nicotách! Tvář milenčina, ples
těch líček lahodných, to čím mi je a není,
jak jde, jak bdí, jak sní, jak hledí, to je nač
můj duch se upíná, můj jásot i můj pláč.2
Z toho istého obdobia, zo začiatku 17. storočia
pochádza i báseň Vavrinca Benedikta z Nedožier
(1555—1615) Ach, Bože svátý, jakých časův sme
se dočkali. .

K nám se teď nepřátelé Turci přiblížili
tvých věřících křesťanův množství mečem zbili.
Stůj při nás,
bojuj za nás,
ó Kriste, králi náš!

Nechte válek již domácích, již spokojte se,
byť nepotlačil Turek nás, ó spokojte se!
Buď při nás,
spokojž ty nás,
ó Kriste, králi náš!3
Prvé časti básní obidvoch autorov sú z obsa-
hového hfadiska zhodné, Opitz i Benedikt z Ne-
dožier charakterizujú tragédiu doby. Bola taká
zřejmá, že ju stačilo len zachytit, nebolo třeba
hlbšie hfadať a objavovať. Obidva hlasy básni-
kov nie sú osamělými, ale sú súčasťou všeobec-
ného volania a prosieb za mier. Dokládá to i bá-
seň J. Jakobea (1591—1645) Slzy, vzdychy a
prosby slovenského národa:
... zoslanie blaha
mieru z neba si žiadajú. „Mier“, hlas každučký šepce/'
Obidvoch básnikov — Opitza a Benedikta
z Nedožier — charakterizuje spoločná črta —
opis i vízia tragickej situácie a pocitu, ale básně
kladieme do protikladu pre protikladné riešenie.
Situácia doby prerástla sily jedimca žijúceho
v neistom svete, a tak Benedikt z Nedožier
a s ním váčšina básnikov prosí Boha, Máriu,
svätcov o zásah a pomoc. Hlavným znakom nie
je odklon od pálčivých spoločenských problé-
loading ...