závazky vyplývá] úce z funkcie v mestskej správě
zanedbávali svoju službu v mincovní, hoci sa jej
podlá mienky nadriadeného úřadu mali celkom
věnovat. V kuriálnych protokoloch 17. stor. sa
často vyskytujú záznamy o rokovaniach rezačov
želiez a ich pomocníkov s městskou radou, pričom
tito vystupovali ako zástupcovia představených
mincovně. Mincovňa totiž v mnohých otázkách
nepodliehala mestskej správě, a tak často dochá-
dzalo ku kompetenčným sporom.
Ďalšou otázkou, dotýkajúcou sa činnosti reza-
čov želiez a ich pomocníkov, je problém ich profe-
sionál nej přípravy. Kremnické pramene dávajú
doteraz velmi kusů odpověď. Zdá sa však, že tieto
funkcie zastávali vyučení zlatníci,11 ktorí často vy-
nakládali velké úsilie, aby sa mohli stať zaměstnán -
cami mincovněj komory, ktorá im zaručovala mnohé
výhody (napr. nárok na penziu).12 Je pravdě-
podobné, že aj pomocní řezači želiez holi už vy-
školenými pracovníkmi a museli mať za sebou
istú profesionální! přípravu získanú před vstupom
do zamestnania v mincovní. Postupovali na vyššie
funkcie vtedy, ked sa uvolnilo miesto vyššie
postaveného pracovníka, a to na základe konkur-
zu, ktorý pozostával z vyhotovenia skušobných
razidiel. Tieto miesta sa uvolňovali často nielen
v dósledku úmrtia, ale predovšetkým progresivně
sa zhoršujúceho zraku súvisiaceho s nadměrnou
námahou zraku pri práci (možno hovořit takrečeno
o chorobě z povolania).

Vráťme sa však k otázkám výroby medailí.
Už bola reč o tom, že podlá doteraz známých
dokladov sa asi od polovice 16. stor. stala ražba
medailí súkromnou vecou rezačov želiez a ich
pomocníkov, hoci ju aspoň evidovala komora.
Z toho plynie, že tito vyrábali medaily alebo na
individuálnu objednávku, alebo medaily takého
druhu, pri ktorých předpokládali záujem širšieho
kruhu kupujúcich (biblické, jurajovské medaily).13
Ďalšou otázkou je, odkial medailéri brali kov
pre svoje ražby. Keďže celá ťažba zlatonosnej
a striebronosnej rudy a najma tavenie týchto
drahých kovov sa přísné kontrolovalo, je naj-
pravdepodobnojšie, že legálne ho mohli získat
iba kúpou od banskej komory, alebo vo forme
zlomkového zlata od súkromných osob. Ze tu
však dochádzalo k podvodom a k razeniu ,,na-
čierno“, možno usudzovať z protokolu výsluchu
bratov rezača želiez Wilhelma Hörla, obviněných
iným rezačom želiez, Danielom Hallerom, že pre
svojho brata tavia zlato a striebro, pašované
z huty. Protokol výsluchu je v kuriálnom protokole
1631— 1635.14
Zo záznamov kremnických učtovných knih
vidieť, komu a za aké služby město darúvalo
medaily a aké bývali ich ceny. Pre nedostatek
výstižného pramenného materiálu a v dósledku
toho, že sa nikde nespomína, o aké medaily kon-
krétné išlo, možno z týchto záznamov získat
iba přibližný obraz o rozpátí cien medailí.15

III.

Základy systematiky kremnického medailérstva
položil Eduard Fiala v IV. dieli práce Katalog
der Münzen — und Medaillen- Stempel- Sammlung
190615 a Procopius v práci Medaillen — und
Plakettenkunst in Ungarn 1932.16 Kremnické me-
daily 16. a 17. stor. možno rozdělit do štyroch
skupin :
I. Medaily osobné, prevažne portrétně
II. Medaily biblické
III. Miscellanea
IV. Žetony
V rámci týchto skupin triedime příslušný materiál
následovně :
I. Medaily osobné:
A. panovnické
1. na narodenie.

2. svadobné,
3. korunovačné,
4. na úmrtie,
5. na památné politické a vojenské udá-
losti,
6. na rožne iné příležitosti;
B. iné osoby
1. banskí a mincovní úradníci,
2. iné vyššie postavené osoby alebo bohatí
mešťania.
II. Medaily biblické:
A. příležitostné
1. vianocné (narodenie, Izaiáš),
2. novoročné (klaňanie králov),
3. Velkonočné (zmřtvychvstanie; posledná
večera; Jonáš),