Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied (1995)

ním a universálním řeší obrazy Imro Weinera-
Krále, který je ve Venezuele pěkně zastoupen
dvěma drobnými obrázky ze šedesátých let: „Dá-
ma s mantilou“ a “Jaro“. Vzhledem k tomu, že
mezi Venezuelci slovenského původu převažuje
emigrace z Košic, většina malířů v emigran-
tských sbírkách zastopených má k tomuto měs-
tu vztah. Protože převážná většina emigrantů ze
Slovenska přišla do Venezuely v letech 1948-
1970, i tato skutečnost se odráží v zastopupe-
ných dílech, které pocházejí většinou ze šedesá-
tých let, když už se ekonomická situace většiny
z nich stabilizovala. Tuším, že ke složení tohoto
souboru přispěl i Ivan Tänzer, který se zde stal
významným galeristou v Caracasu (majitel Ga-
lerie Contini), avšak zaměřeným na tvorbu na-
ivního (insitného) umění.
Jedním z výchozích bodů tohoto slovenské-
ho, přesněji řečeno převážně košického soubo-
ru, je tvorba Eugena Krona (1882-1974), zasto-
upená pohledem na Košice. Početně snad převa-
žuje tvorba dvou malířů, jeho žáků, na prvním
místě Ludovíta Felda (1904-1984). Najdeme tu
jak jeho autoportrét, tak celou řadu pohledů na
Košice a na venkovské prostředí z okolí, zvláš-
tě z Krompach - kresby, litografie i oleje. Snad
nejúplnějším souborem, takřka monografickým,
je tucet rozkošných olejů menšího formátu Julia
Jakobyho (1903-1985) počínajejeho autoportré-
ty až k výjevům z holičské oficíny, jatek, cirku-
su, k aktům a dalším námětům, ilustrujícím do-
konale jeho expresívní kresbu i paletu. Podob-
ně, ale s větším důrazem na barevnost, bychom
mohli charakterizovat ukázky z malířské tvorby
Juraje Collinásyho(1907-1963). Mátu i obdob-
né náměty jako Jakoby: „Záhradník“, „U léka-
ře“ a “Ležící čtenářka“. Do kontextu košické
malby by patřila i Anna Lesznai (1892-1973),
jejíž akvarel „Kleinova kavárna“ vznikla na Slo-
vensku.
Z generace 1909 je tu zastoupen Julius
Němčík (1909), jehož si oblíbil sběratel, který
právě zemřel; v souboru převažují krajiny
a zátiší. V této stručné charakteristice nelze

opominout dvě naprosto odlišná plátna Milo-
še Urbáska (1932; Ostravák, který se ztotož-
nil s Bratislavou) konstruktivistického charak-
teru z roku 1970. Pocházejí ze sbírky venezu-
elského umělce světového významu Jesúse Ra-
faela Sota. To jsou také asi časově poslední
práce, které přišly přímo z bývalého Českos-
lovenska.
Začali jsme emigranty, a jimi také skončíme:
Mimořádný úspěch zaznamenal ve Venezuele
Ladislav Guderna, jehož tvorba pronikla do
venezuelských sbírek díky výstavě, kterou sem
poslal z Kanady. Zakoupil je i jeden v Caraca-
su usazený maďarský sběratel, takže desítka je-
ho prací bude ve Venezuele vypovídat o umělci,
který dal přednost svobodě před bydlem. Jeho
převážně dekorativně pojaté akty a další kom-
pozice našly značný sběratelský ohlas. Najdeme
tu i kompozici, která sa objevila na obálce kni-
hy vydané manžely Škvoreckými v Sixty Eight.
Tento soubor slovenské malby, kresby a gra-
fiky, čítající na pětapadesát předmětů, a připoč-
teme-li i práce slušného amatéra, kterým se zdá
býtLudo Snajdar, na šedesát prací, bude zřejmě
vystaven. Překvapilo mě však, že slovenská stra-
na (a pokoušel jsem se řešit záležitost na nejvyšší
úrovni) neprojevila příliš velký zájem; proto se
v okamžiku, kdy píši tyto řádky, kloním k zá-
měru vystavit Slovenské uměni z venezuelských
sbírek neoficiálně sám, ve spolupráci s jednou
soukromou nadaci v Caracasu. Budu pak chá-
pat tuto výstavu jako doplněk připravovaných
výstav českého umění (malba, sklo, Alfons Mu-
cha, numismatika, a snad i další) z venezuel-
ských sbírek.
Přestože slovenský soubor není početně pří-
liš velký, je poměrně vyrovnaný kvalitou i for-
máty; navíc pochází přibližně ze stejné doby
a všichni majitelé - čeští, slovenští i maďarští -
vyšli v prvním kole žádosti o zapůjčení vstříc.
Díky jim za pochopení: je větší, bohužel, nutno
říci, než slovenských oficiálních institucí, které,
pokud je mi známo, tento záměr nijak nepodpo-
řily.

257