Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied (43.2010)

4. PMŮiůKf /éy VůNyíyAyv y Pwyíkyá ^/K /M Á/y^ ATA.
řcžy.' P. P/^)^řÁ.

skutečného bestselleru své doby. Můžeme před-
pokládat, že Bopovsky používal pozdější německé
vydání.
Ústředním motivem a výjevem freskové malby na
klenbě lodi je fknAÁí? ýýhkůzw#?' rAzný tedy
vlastně starý, středověký motiv Apokalypsy, Zjevení
sv. Jana, kde v duchu tradice románské a gotické
doby jsou znázorněni starci s citerami a miskami
s kadidlem, jak zpívají chvalozpěvy. Původně to byl
sbor andělů, který symbolizoval dvanáct proroků

V popisu se přidržuji PAnrA y PPyyFJyf c. d. (v pozn. 36), s.
10-11.
Jan, 1.29; popř. FOUILLOUX, D. a kol.: Ayy%7ě MA/èk ÁA-

d. PMŮiíýýp AvňNpvAyv ThyA y Pwyůýp AřA/
TA j* AyM/ziAKy/z pyřy? P. KýAg/ů
nebo patriarchů a dvanáct apoštolů, čili postavy
Starého a Nového zákona A
Motiv beránka koresponduje s motivem na sva-
tostánku. Připomeňme jen podle Bibleý* že Berán-
kem Božím nazval Krista Jan Křtitel („Em? Mgzz/zr
D<?í"), protože Kristus přijal rozsudek ukřižování
v době, kdy býval obětován velikonoční beránek.
Sám se tak stal novým velikonočním Beránkem, který
svou krví zpečetil novou smlouvu mezi Bohem a lid-
mi, Beránkem oslaveným, vítězem nad smrtí; byla mu
dána všechna moc, je soudcem, o kterém se hovoří
v Apokalypse. Pod motivem adorace jsou ztvárněny
výjevy za života sv Josefa Kalasanskěho a na patkách
klenby pak najdeme portréty významných piaristic-
kých pedagogůA U varhan byl zobrazen erb patronů
prievidzských piaristů, rodiny Pálffyů.
Naopak, snadnější a jednoznačná je interpretace
maleb v presbytáři, kde je zobrazen sám sv. Josef
Kalasanský, duchovní otec myšlenky škol pro chudé
děti. Kupole je pokryta výjevem AjW<?Zp/ jv. ýojy/ů 7U-
jehož andělé unášejí k sedící Panně Marii
s Ježíškem na klíně. V pendantivech jsou ztvárněny
postavy evangelistů [Obr. 6, 7].
Nás tu však zaujme zejména skutečnost, že za-
kladatel je zobrazen jako světec ještě v době, kdy
byl pouze blahořečen. Připomeňme, že zemřel ve
řwy. Praha 1992, s. 35-36; STUDENÝ, J.: XÆuDv/éy-pwA/y-
Olomouc 1992, s. 37-41.
^ Viz např. PICANYOL, L.: PyyyP
OrAAr AAAw?? Roma 1932.

32