Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied (43.2010)

7. Xzz/ýyy//z' yy. Z/Tyy, /é/zVy/yy. LýpyAV, EKz2/'y7y yy. Eř)pA'A/P2/-
řy/záyzy % Z//čyz%z, Ehz/zy M V/z/z AÍ/2%/áy Vyď, 7 744, yyáě^ A p/z3A2 2<z
Á/pz/A EV/z.' Aí. AÍ22Z

k výraznému zvýšení společenské prestiže, což se
zákonité muselo projevit i na velkolepější proboštské
sebeprezentaci. K přestavbě však v tomto období
nedošlo, a to ani přes to, že pozici probošta zastával
„uměnímilovný" Jan František Ryvola (proboštem
1708 — 1734). Tento prelát, se nejen zajímal, jak se
dozvídáme z jeho deníku, o hudbu, divadlo, knihy
a také o výtvarnou výzdobu kostelů či rezidencí,
které navštívil, ale dokonce udržoval kontakty s nej-
významnéjšími představiteli aristokracie na jižní
Moravě jako byli například Althannové ve Vranově
nad Dyjí nebo v Jaroslavicíchč Klíčovým momen-
tem pro vrcholně barokní úpravy celého areálu se
však stává až rok 1758, kdy se na křižovnické pro-
boštství uchyluje litoměřický biskup Mořic August
Adolf Karel, vévoda ze Sachsen-Zeitz [Obr. 2] 7
Ten se narodil 1. prosince 1702 v Neustadtu nad
Orlou ve vedlejší větvi saských Wettinú, kteří byli
většinou luterského vyznání. Mladý Mořic byl však
svým strýcem, kterým byl Kristián August, kardinál
von Sachsen-Zeitz, arcibiskup ostřihomský, po-
slán z tohoto prostředí na výchovu do katolického

[ANONYM]: Barokový prelát. Listy z "temna" 111. In: 02
TGzrá/yzz w/zy/z/, 1, 1928, s. 142.
" K osobě Mořice Adolfa srov. [ANONYAí]: Řádoví hosté.
In: OáKav/K^zyzoy/z/, 1, 1928, s. 137-140; VLNAS, V: Vévoda
Mořic Saský, enfant terrible na litoměřickém biskupském
stolci. In: GAy A/yA ypfčwA2A 2ýz'% (=Acta Universitatis
Purkynianae — Slavogermanica II, Philosophica et Historica I).
Ústí nad Labem 1993, s. 441-448; VLNAS, V: Litoměřičtí


2. P/zVrA áf/zzzzůfAAíz AAypiZ yyyo2y ALzůh? MAýá Hz/gz/yA Zaráz,
AAypy/D yyyz'2y/zyy L/A/zzy/Vy, /zyyzzápý ztz/Uz/yýý zzzAz) /O/A? 7 740.
Kp7w ALNlTČEK 7 442, y. 2. (yp/zyzz. 4)-

kláštera v Uhrách. Díky vlivu strýce složil roku 1716
Mořic do jeho rukou vyznání víry a konvertoval ke
katolictví a později se rozhodl pro duchovní dráhu.
Od této chvíle postupné stoupal v žebříčku kariéry
církevního aristokrata. Roku 1719 dosáhl kanoni-
kátu v Kolíně nad Rýnem, následně (1722) se stal
proboštem v Altöttingu. Ještě významnější byl rok
1730, kdy byl papežem Klementem XII. jmenován
titulárním arcibiskupem farsalským a téhož roku se
také stal velkobaillim Rádu maltézských rytířů a vel-
kopřevorem s titulem říšského knížete. Poté se roku
1732 stal biskupem v Hradci Králové, odkud požádal
o přeložení do Litoměřic, v čemž mu bylo vyhověno
a dne 4. července 1733 byl jmenován biskupem lito-
měřickým. Biskup, inspirován zřejmě svými pobyty
v Drážďanech, postupně vybudoval v Litoměřicích
svůj vlastní dvůr a ve své rezidenci umístil galerii
s 232 obrazy, z nichž vlastnil 155 a zbývající byly
z majetku biskupství.^
Ke klíčovému spojení osudů jednoho z pozoru-
hodných pozdně barokních prelátů a proboštství na
Hradišti došlo roku 1758, kdy se díky sedmileté válce,
biskupové jako mecenáši a sběratelé barokního umění. In:
SLAVÍČEK, L. (ed.): B/znz4%z' z/zzzAz* yp<Aáz2/7 á'ř/zzzzy%'Ay Ahryyy
(II). [Kat. výst.] Praha : Národní galerie v Praze, 1994, s. 18;
BUBEN, A4.: Ezzrt/é/py2z'y yýyýýA % /wwyyýýA yz2yázz'A AAzyzz/.
Praha 2000, s. 284-288; A4ACEK, J.: Bzy^zpytyz" 22<zzzzyz4'Ay.
Kostelní Vydří 2005, s. 45-47.
^ VLNAS 1993, c. d. (v pozn. 5), s. 445.

242