Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied (43.2010)

4. HpčAVtpAAý T^grh^gÁ /M ÁL^g jpgggřgAý Jctyf lL9hřgr73^/ťgr w/,
7744, Argt^^z. hozz/éro/yý z^<y'gtgA. Rgpw.- HAwgzAgr^gzV^^^é^"^
g. 4. ppo^zz. 27).

pro obrazy určené pro křižovníkyA Proti konečné
podobě realizované nástěnné malby je v kresbě
nejpatrnější rozdíl ve vypuštění levé repusoárové
postavy skloněného adorujícího anděla, která byla
nahrazena postavou andílka s praporem v rukou.
Kresba je také jedním z dokladů ,,putování" jed-
notlivých malířských motivů ve Winterhalderově
tvorbě. Ten postavu adorujícího anděla použil také
například o deset let později při výmalbě presbytáře
v klášterním kostele sv. Petra a Pavla v Rajhradě
u Brna (1776), tedy typově stejného prostoru jako
na Hradišti sv. Hypolita. Postava anděla, inspirova-
ná tvorbou Paula Trogera, je zde pouze zrcadlově
otočena a jinak poměrně věrně odpovídá nNfgA
nezachované hradišťské skici, případně původní
Winterhalderově kresebné práci.

Kresby budou publikovány ve studii zaměřené na závěsná
plátna určená pro proboštství sv. Hypolita a křižovnické fary
v okolí Znojma, připravované pro časopis OřwjYwéz ALořMg
^ MZA Brno, fond E 44 — Križovníci Znojmo, kart. 2, inv. č.
615, sign. VII Cl, fol. 17. Viz také oslavná řeč SVÉTECKÝ,
I.: Gíydg 37%Ay Zígrťg... pM/z/zgi VypyrK...
Znaym 1775, nepag.: „Dz/ KE A'% Kzv rhÚ^/lVyg^zř^P
3yg%% 3P P'gygf Zz'gyJg Hwgýwz t^/Ů7g, yyzzVgyzygyyg Ařgzhgy* rgýgyy,
ťřg ýgzyyg Jgygů/7 y<?r ýg% OAgy/ ^%jgzw/yzgyz pgtrygg/z, g/yt^y^r %g%g
Gg^hWg pgyyz Grzzyzť VyyyůgZK, gýgr ťgyy^hA^g Gg#grK%y, A

V dubnu roku 1766, kdy pokračovala jednání
o výzdobě chrámu, byl také ustanoven nový probošt
Jan Nepomuk Strzecha (14. dubna 1766), kterého cí-
sařovna ve funkci potvrdila až 21. června téhož roku.
Strzecha byl zároveň v oslavném tisku z roku 1775
uváděn jako hlavní iniciátor zvelebení křižovnického
chrámuA Z dochované korespondence mezi Hra-
dištěm a Prahou je zřejmé, že se o průběh zakázky
staral také křižovnický administrátor jan Nepomuk
Gronner pravidelně informující, prostřednictvím
dopisů, velmistra v Praze o postupu pracíA V ob-
dobí mezi úmrtím probošta Hauera a Strzechovým
dotažením celé zakázky došlo také nejspíše ke změně
zamýšleného konceptu výzdoby, tak jak ji zachycuje
již zmíněná kresba z vídeňské Albertiny, kdy ve vý-
sledné malbě byla ve skupině světců nahrazena sv.
Anežka Římská Anežkou Českou, přidána postava
sv. Hypolita a naopak vypuštěna postava sv. Jana
Křtitele. Současně probíhalo s malířem neméně ná-
ročné jednání ohledně dodávky oltářních pláten pro
proboštský chrám, do kterého Maulbertsch nakonec
dodal hlavní oltářní obraz s námětem Apoteózy sv.
Hypolita a Josef Winterhalder ml. dvojici obrazů
pro boční oltáře s námětem sv Jana Nepomuckého
a Vyučování Panny MarieA Výzdoba chrámového
interiéru tak byla dokončena před slavnostním vy-
svěcením 19. října 1766, kterého se ujal znojemský
děkan a premonstrát z Louky Ludwig EhengerA
II. Fiducia in crucem Christi
Úcta ke Kristovu kříži měla ve střední Evropé
značnou oblibu již od středověku. Když se poslé-
ze stala úcta k tomuto posvátnému dřevu jednou
z důležitých součástí rakouské barokní zbožnosti
(Eňň/A? A r7Wíw úúnáŘ, označovaná jako PPVrAEr-
hP zAAAP gy ygAgygtyfgg ygPčkg ZfgVg ťg^gr
LL/V V*g7*AřW.?/7?g%..."
^ K dodávkám oltářních pláten srov. VALEŠ 2006, c. d. (v pozn.
1), s. 17-19. Detailnější informace k průběhu prací poskytne
až budoucí detailní analýza latinské korespondence mezi
Znojmem a Prahou.
^ VALEŠ 2009, c. d. (v pozn. 2), s. 39-42.
^ HANAVSKÂ 1952, c. d. (v pozn. 15), s. 59-60, pozn. č. 15.

248