Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied (43.2010)

byla literaturou vždy považována za dalšího člena
křižovnlckého řáduA Nicméně rytíř je oblečen do
kovově zbarveného pancíře a na jeho hrudi vidíme
výrazný bílý maltézský kříž. Na nohou má nad kolena
nataženy žluté punčochy a stehna mu zakrývá část
jeho krémově zbarveného pláště. Svou pravou rukou
v béžové rukavici se opírá o meč, zatímco levou ruku
má opřenu v bok podobně jako probošt po jeho levi-
ci. Hlava je ozdobena širokým kloboukem s modrým
pírkem a sleduje nehybnou ženou u paty kříže.
Scéna byla dříve dešifrována, v závislosti na chrá-
mu v pozadí celého výjevu, jako část příběhu, vzta-
hujícího se k původu křižovnlckého řádu, jenž byl
odvozován jako původ většiny ostatních rytířských
řádů, ve Svaté zemiA jako křižovnický znak měl být
důsledně používán nejprve liliový kříž a posléze kříž
maltézský, nicméně červené barvy a vždy doplněný
o stejně barevnou šesticípou hvězdu. A to zejména
pro odlišení křižovníků s červenou hvězdou od dal-
ších rytířských řádů, především Rádu maltézských
rytířůA Druhou postavu tedy můžeme bezpochyby
považovat za maltézského rytíře, čímž se nám otvírá

také nový prostor k interpretaci dané části výzdoby.
Scéna v pozadí zachycující spíše boj, může odkazo-
vat na jeden z hlavních důvodů existence rytířských
řádů, a to ochranu Božího Hrobu v Jeruzalémě,
jenž mimo jiné výrazně připomíná svou formou
stavba v pozadí. Také může jít o příbéh ze života
císaře Konstantina, spojený s vítěznou bitvou nad
Maxentiem u Milvijského mostu na severu Říma
roku 312. Tento výjev měl být ostatně také součástí
výzdoby prvního domnělého řádového příbytku
v Čechách u kostela sv Jiří v HloubětíněA Maltéz-
ský a křižovnický řád spojuje kromě tradice, místa
původu a podobného znaku také společná úcta ke
sv. Kříži, což může být i jednou částí odpovědi na
otázku po příčině přítomnosti maltézského rytíře
v tomto „historickém" výjevu. Nicméně se nabízí
možnost, že onen maltézský rytíř je přímým odkazem
na již zmiňovaného zemřelého litoměřického biskupa
Mořice Adolfa Karla, vévody ze Sachsen-Zeitz, je-
muž nakonec paradoxně křižovníci vděčili za finance
k přestavbě a zvelebení své svatyně a jenž se také
sám nechával portrétovat se znakem maltézských
rytířůA Bílý maltézský kříž nese na žlutém praporu
také jezdec na bílém koni v pozadí scény, jenž patří
také mezi oblíbené Maulbertschovy motivy, a které-
ho prakticky ve stejné podobě použil o několik let
později také josef Winterhalder mlA Specifičností
zobrazeného maltézského rytíře je například pohled,
neupírající se směrem ke kříži, ale ke scéně s mrtvol-
ným tělem, které bylo právě prostřednictvím kon-
taktu s křížem probuzeno opět k životu nebo jeho
pozice, kdy stojí přeci jen o stupínek výše než sám
probošt, kterého ve svém odchodu ze svéta o ně-
kolik let předešel. V blízkosti této ctihodné relikvie
se tedy na nástěnné malbě setkávají dva dávní, již
zemřelí přátelé, biskup Mořic a hradišťský probošt
Jan Jiří Hauer, pohřbení v hrobce právě pod tímto
chrámem. Jde zde tedy o jistý způsob „aktualizace"
příběhu Nalezení sv Kříže, právě prostřednictvím

I přes rozsáhlé přemalby je podoba portrétované s postavou
na nástěnné malbě více než zřejmá. Za zpřístupnění portrétu
děkuji PhDr. Marku Pučalíkovi O.Cr.
' ' PUČALÍK 2003, c. d. (v pozn. 1), s. 108 — zde uvedeno, že
jde o křižovnlckého velmistra. HABERDITZL 2006, c. d.
(v pozn. 15), s. 236 — zde uveden jako komtur.
" PUČALÍK 2003, c. d. (v pozn. 1), s. 108.

^ BUBEN 2004, c. d. (v pozn. 1), s. 133.
^ PUČALÍK 2003, c. d. (v pozn. 1), s. 38.
53 Viz VLNAS, V. In: SLAVÍČEK 1994, c. d. (v pozn. 5), s. 37,
č. kat. 15.
54 Srov. VALEŠ 2009, c. d. (v pozn. 2), s. 77-87; DACHS-NIC-
KEL 2009, c. d. (v pozn. 20), s. 101-102.

252