Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied (43.2010)

3. Eřórc/hýý D/ ArA^yAé ÁTŮAtwy y PtM^ř,
AÍ^/7řtírA 7 ZP4. fv^.' M. ůýřttroyd Eo%2wd.

hovského obrazu nebyla nalezena rytá podkresba ani
jiné náznaky použití pomocných kartonů, což spolu
s řadou formálních rysů zobrazených hgur, například
jejich výrazovými, expresivně podanými tvářemi,
ukazuje na Maulbertschovu výlučně vlastní malbu.
Pozorování zblízka umožňuje do detailu sledovat ma-
lířův typický volný štětcový rukopis, sestávající z ši-
rokých tahů štětcem a kladoucí vedle sebe kontrastní
barevné tóny. Tento způsob práce s barvou přechází
v některých obličejových partiích téměř v hnětení
barevných mas nanášených přes sebe rychlými tahy
štětcem, které jsou následně oživovány vlnícími se
tenkými linkami vlasů a vousu a nasazováním světel
a stínů kolem očí, propůjčujících postavám živost
a výraz. Tímto způsobem přistupoval Maulbertsch
k formování výrazu svých postav již ve svých fres-
kových realizacích sedmdesátých let, z nichž jsme

zásluhou technologického průzkumu důkladněji
obeznámeni zejména s malbami v poutním kostele
Bičovaného Spasitele v Dyji u Znojma z roku 1778,' '
i v malbě na klenbě kaple egerského (jágerského)
lycea bezprostředně předcházející strahovskému
výkonu v letech 1792 - 1793.
Jako malířsky nejvíce kvalitní se ve Filosofickém
sále jeví scéna představující zástupce Starého záko-
na, kteří jsou seskupeni kolem zářící Archy úmluvy
vyvýšené nad Deskami desatera nad kratší severní
stranou sálu. K neobyčejně poutavým částem této
malby patří zejména centrální postava Mojžíše,
majestátně se tyčící nalevo vedle Desek desatera.
Mojžíšovu důležitost ve vyprávění o pokroku lid-
ského ducha zdůrazňuje nejen jeho pevný postoj
a vztyčená pravice, v níž třímá hůl, ale také zářivá
bílá barva jeho oděvu se šedostříbrnými odlesky
v záhybech látky, doplněná olivovou zelení pravého
rukávu a tmavou červení pláště, zahalujícího rame-
na a levou paži. O mimořádném smyslu malíře pro
barevné kvality obrazu svědčí doplnění šatu o teple
žlutý až okrový pás, jehož barevný protějšek vytváří
stříbřitý modrošedý cíp Mojžíšova spodního šatu,
odhalený nalevo dole pod zřaseným svrchním odě-
vem. Neméně působivá je malba hlavy Mojžíše. Jejím
základem jsou v obličejové části smetanové a světle
oranžové tóny, v partii vlasů a vousu odstíny šedé,
ty však přesahují i na čelo, aby naznačily vrásky, a do
míst pod očima a na levé tváři, kde vytvářejí stín. Na
tento podklad jsou robustními tahy širšího štětce na-
neseny tmavé červenohnědé linie vyznačující obočí,
nos, ústa a uši a dva velké černé body s bílými od-
lesky, představující oči. Následuje dotvoření výrazu
tváře pomocí tmavých tenkých linek, jimiž jsou mo-
delovány bohaté měkké vousy a bujně se vlnící vlasy,

v Louce u Znojma (1778) a v kostele Bičovaného Spasitele
v Dyji u Znojma (1774).
Poměr freskové malby a malby al secco nebyl přesně stano-
ven. Ve zprávě K. Artouni a A. Krahulíkové se uvádí jako
použitá technika vápenné secco. - ARTOUNI — KRAHU-
LÍKOVÁ 2010, c. d. (v pozn. 6). Nejspíše byly použity oba
způsoby malby; některé partie byly malovány do čerstvé
omítky (freska), větší části, zejména ve středu klenby, na
omítku suchou (al secco), přičemž byly barevné pigmenty
míchány s vápnem (vápenné secco — odtud pastelový, kalný
charakter malby v centrální části). Je pravděpodobné, že se
zvyšujícím se věkem malíře stoupal v jeho díle podíl secco

malby, která nebyla fyzicky tak náročná jako fresková mal-
ba. To potvrzují zejména partie ve středu klenby, kde malíř
musel malovat v záklonu nad hlavou. Technologii, jakou byla
malba vytvořena, by však bylo možné spolehlivě určit pouze
na základě speciálního průzkumu, proto se v následujícím
popisu malby omezujeme pouze na uměleckohistorické
zhodnocení formální stránky malby. Za konzultaci této
problematiky jsem zavázána Martinu Mádlovi. K vápenné
malbě viz SLÁNSKÝ, B.: D?7 7.
Praha 1953, s. 250-252; KOLLER 2002,
c. d. (v pozn. 8).
i' KOLLER - RIEDEL 2005, c. d. (v pozn. 8).

262