Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied (43.2010)

3". Pcnúw cčvf KAyřrýý rd/ VrAcrAé /èA^cryy y Pr^yř, Pr^y
M%/c77M?AArùA, /7W. Pcřc/AÍ. ůg^AfrčK^ácA.

tom, jak významné bylo postavení příslušné figury
v celém příběhu a zda měla pozitivní či negativní
význam.
Nejvíce exptesívní částí celé malby jsou nepo-
chybně tři postavy padajících encyklopedistú svrhá-
vaných spolu s obry silou Věčné Moudrosti a řítících
se do záhuby v těsné blízkosti moudrého Kleobúla
a Kleobuliny. Mimořádného účinku těchto postav
bylo dosaženo jejich dramatickými gesty a pohyby
spolu s afektem zachyceným v jejich tvářích. Muž
v šedém, opírající se o kámen obalený pavučinou,
se s výkřikem a rukou zaťatou v pěst obrací k Věčné
Moudrosd. Je však už zcela poražen, stejně jako jeho
druh uprostřed trojice, který upustil štít se žábami,
další z atributu rouhačů, a jen bázlivě vzhlíží nahoru
ke světlu Věčné Moudrosti. Třetí z encyklopedistú
se zlatým pohárem a přehozenou červenou drapérií
si v zoufalství přikládá ruku ke spánku, jeho tvář
je bledá, tvořená pastózními nánosy světlých tónů,
a dlouhé světlé kadeře vlasů, prokreslené černými
linkami, mu vlají v divokém víru. Právě tato tvář,
připomínající bílou masku s rudými rty, nejvíce
ovlivňuje dramatické vyznění celé skupiny. Tyto

Poprvé trojici padajících učencu ztotožnil s francouzský-
mi encyklopedisty STRAIŮA 1920, c. d. (v pozn. 1), s. 15.
K motivu francouzských encyklopedistú se zřejmě vztahují
i narážky ve dvou dopisech opatu Mayerovi, týkajících se
Maulbertschem právě zhotovovaného modella a přípravy celé
zakázky (Maulbertsch opatu Mayerovi 3.12. 1793: „DPy/yVýtú

postavy nejsou uvedeny v žádném z dochovaných
tištěných ani rukopisných popisů, způsob jejich
malířského ztvárnění však ukazuje, že měly důle-
žitou úlohu jak v kompozici malby, tak především
v její obsahové výpovědi. Na rozdíl od dalších hgur
negadvního významu v dějinách pokroku lidského
ducha, malovaných jen zběžně tenkými nánosy barev,
byla postavám encyklopedistú věnována mnohem
větší pozornost projevující se v bohatších barevných
vrstvách v malbě tváří a grafickém prokreslení vlasů,
které bylo jinak vyhrazeno jen hlavním postavám
příběhu. Je tedy zřejmé, že ačkoliv tento detail ob-
razu nebyl do popisů zanesen, byla mu přikládána
evidentní důležitost, jež se odrazila i v jeho výtvar-
ném pojetíV
Vedle zběžně, avšak expresívně malovaných
obrů či vojáků povstávajících z kamenů se na malbě
objevuje i řada doprovodných postav, jež nejsou
pro pochopení výpovědi malby nezbytné, a tudíž
nebyly obdařeny žádnou výrazovou silou. Typickým
příkladem jsou posluchači seskupení kolem apošto-
la Pavla kázajícího o Kristu v aténském Areopagu
u oltáře zasvěceného Neznámému bohu ve scéně
Nového zákona na kratší jižní straně sálu. Postavy
naslouchajících napravo za oltářem jsou malovány
ve světlých pastelových tónech, čímž je naznačeno
i jejich stanoviště ležící hlouběji v obrazové ploše.
Jejich splynutí s pozadím zabraňují pouze hnědočer-
vené linie naznačující obličej a obrysy těla; bohatost
barevných vrstev, sledovaná u hlavních postav, tu
chybí. Jedinou výjimkou mezi doprovodnými či
„vzdálenými" postavami je světlými a šedohalový-
mi tóny velkoryse modelovaná tvář muže středních
let, umístěná v průhledu mezi filosofy na západní
straně sálu.
Sledujeme-li malované vyprávění o vývoji lidské-
ho ducha, vedoucí od počátků lidstva přes starověké
dějiny po končící éru Starého zákona, jsme dovedeni
až k epoše Nového zákonu a odtud do středu klenby
k Věčné Moudrosti, jež je oním vrcholem, o nějž
má lidský duch usilovat. Vyvrcholení obsahovému
A Ar AgoA, H^rA y% wřA<?rřr BřAÁwg
Akvr ZAy&vANAA y% Jan Ferdinand ze
Schönfeldu opatu Mayerovi 6. 12. 1793:
ArM%yAAyg A Ar 3AAy<? Kř řr [Maulbertsch]
ygA?A%, ZMŮV Akfř MgwAwyg Fr<wA..." — Národní
archiv. Rád premonstrátů Strahov, hart. č. 307).

264