Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied (43.2010)

však neodpovídá vyvrcholení formální, neboť právě
výjev Nového zákona a ústřední scéna triumfující
Moudrosti patří ke kvalitativně slabším. Ženské
personifikace a andělé obklopující Věčnou Moudrost
uprostřed klenby jsou malováni převážně ve velmi
světlých pastelových tónech. Takto utvářené formy
pak malíř dodatečně, snad aby nezanikly na bledě
modrém podkladu nebes, zdůraznil hnědočervenými
obrysovými liniemi podobně jako u postav v pozadí
za oltářem ve scéně Nového zákona. Tento výtvarný
postup, založený na technice al secco, se ve Filosofic-
kém sále strahovského kláštera neobjevuje poprvé.
Nacházíme jej, podobně jako vrstvení barevných
hmot v obličejových partiích, i na Maulbertschově
předchozí nástěnné malbě v kapli lycea v uherském
Egeru (Jágeru), vzniklé v letech 1792 - 1793 za
pomoct jeho žáka a pomocníka Martina Michla.
Zřejmě zůstane i nadále nezodpovězenou otázkou,
komu tuto hnální úpravu malby na Strahově přičíst,
zda Maulbertschovi či jeho žáku Michlovi. Srovnání
s dalšími lineárními prvky malby, o nichž bude řeč
ještě dále, i srovnání s egerskou malbou však nazna-
čují spíše autorství Maulbertschovo.
Různorodé malířské provedení jednotlivých
postav na klenbě Filosofického sálu, patrné při po-
zorování zblízka, vyvolává na první pohled dojem
nízké umělecké kvality celého díla. Při soustředěněj-
ším vnímání malby a se znalostí jejího obsahového
poselství je však patrné, že malíř rozlišoval (nebo se
o to alespoň snažil) důležitost a význam konkrétní
postavy ve vyprávěném příběhu a to nejen podle
toho, zda se jednalo o postavu hlavní či doprovod-
nou, ale i podle toho, zda její role byla kladná či
záporná. Jistě nemůžeme zamlčet umělecky slabá
místa malby, na nichž je zjevné, že Maulbertschovi již
nestačily fýzické síly na tak náročný úkol, nemůžeme
však ani opomenout, že v řadě detailů, především
ve tvářích a gestech postav se stále i ve vysokém
věku projevovalo jeho neobyčejné malířské nadání.
Jistota štětcového přednesu, rychlost a verva, s níž
pracuje, nezapřou bytostného freskaře a koloristu,
který se jen zjevně díky značné kázni přizpůsoboval
nárokům kladeným na podobu nástěnného obrazu
novým hnutím klasicismu. Zdálky, z místa určeného
pro pozorování nástropního obrazu dole v sále, se
Maulbertschova malba jeví jako malba, jež nová
doporučení respektuje, jako malba přehledné, i když
nevyvážené a místy prázdné kompozice, udumených


ÚTMÓOZWy ^ A&MŮČřTÍiYŮ 7 ZW. řWc.*
Ai.

pohybů a gest, umírněného výrazu. Teprve zblízka,
ocitneme-li se těsně pod klenbou, rozpoznáváme
stopy onoho expresívního nezaměnitelného způsobu
malby, jež tolik oceňujeme v jeho díle padesátých
a šedesátých let.
Při detailní prohlídce Maulbertschovy malby
Filosofického sálu si však povšimneme i množství
detailů, které vynikají nápadnou kresebností a které
se zřetelně odlišují od Maulbertschovy uvolněné
štětcové kresby, na niž jsme upozornili v předchozím
výkladu. Jsou to především jemně a pečlivě malova-
né detaily jako liturgické nádoby, insignie a atributy
zobrazených postav a motivy zátiší, například ovoce
u nohou kentaura a Kratétovy poklady na východní
straně sálu, koule na řetězu odkazující k Sokratovu
vězení a matematické, fyzikální a medicínské po-
můcky starověkých učenců na západní straně nebo
symboly neřestí, které se sypou z rohu hojnosti

265