Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied (43.2010)

/O. PoTtrAípďA? Af<?yá'TrAÍ7yA^ 7774. Gr^rÀ4ÆN^
J^Aoyt/ěé ^w'^pywy y Pm^ř, /é^TtcTT 7477. Fb^.- ArJ/cyjÁď
prřTTTCTTttyďtTT TM My^A^yA

losohckém sáled^ Červeně a žlutě kolorovaná kresba
představuje opata Mayera jako uchovatele a obnovi-
tele loucké knihovny a současně stavebníka knihovní
budovy na Strahově, v níž nalezla loučka bibliotéka
své nové umístění. Opat je na ní zachycen v oválném
okně s kamenným ostěním, v polopostavě a mírném
natočení, s pravou rukou lehce přesahující přes okraj
okenního otvoru, za ním jsou vidět knihovní police
naplněné knihami. Význam tohoto Michlova drob-
ného díla však nespočívá pouze v tom, že se jedná
o doposud jedinou Michlovu známou kresbu, ale
také v jeho těsném vztahu k Maulbertschově malbě
na klenbě Filosofického sálu strahovského kláštera.
Poprsí opata Mayera, nápadně se podobající svou
formou a stylem Michlovu kreslířskému portrétu, se

^ Dopis F. A. Maulbertsche opatu Mayerovi z 10. prosince
1794. — Národní archiv, Řád premonstrátů Strahov, hart. č.
307. STRAKA 1920, c. d. (vpozn. 1), s. 11, chybně uvádí 30.
prosince. Není vyloučeno, že Michl byl autorem i dalších uve-
dených portrétů — sekretáře a provizora, dříve považovaných
za Maulbertschovy vlastnoruční kresby; srov. Ibidem.


7 7. PcTtrč/ ÁTMŽwy)/
y Pr<%^y, AVfpT? AfáTA (pTýůMTrV 7 774. Pb/o; Aí. ůýřňtcyů EčwAtw.

totiž objevuje i na nástropním obraze, a to ve skupině
církevních otců a českých zemských patronů — ve
skupině, která byla do původního ikonografického
programu, převzatého z louckého kláštera, zapojena
dodatečně. Právě tento detail malby jako jediný i při
pohledu z dálky narušuje svou výraznou kresebností
stylovou jednotu celé malbyT Portrét představuje
opata, jenž se oproti kresbě natáčí doleva, se sepja-
týma rukama a opatskou berlou. Jeho tvář je o něco
širší a vlasy delší, jinak je však shoda s kreslenou
variantou téměř úplná. Tmavé linie nad očima vyzna-
čují oční víčka a zastíněné vnitřní koutky očí, světlo
na hraně nosu zdůrazňuje jeho dlouhý rovný tvar,
rýha mezi obočím naznačuje věk portrétovaného.
Také vlasy jsou u obou děl utvářeny stejně pomocí
tenkých linek kladených hustě vedle sebe. Nejvíce
je však podobnost kresby a malby patrná na tmavě
růžových partiích opatových tváří, které tvoří jemné
šrafování mající na opatově levé tváři tvar trojúhelní-
ku (na kresbě zúženého do tvaru písmene ypsilon),
a zastíněných partiích pod bradou a na krku, sestáva-
jících z nepravidelných tmavých linií. Toto srovnání
ukazuje, že i autorem portrétu na klenbě musel být
^ K (dodatečnému?) zapojení tohoto detailu do ikonografic-
kého programu více viz ŠEFERISOVÁ LOUDOVÁ 2010,
c. d. (v pozn. 2).

271