Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied (43.2010)

to sporu (D^H^UA); komise požádala o vyjádření
i doktora teologie Josefa KalasanskéhoA
Piaristé používali čítanku, jejíž základy položil
španělský pedagog 16. století Juan Luis Vives (na
něhož navázal v některých ohledech Komenský)
podle nějž se třída nazývala třída IňAt. Existovala
španělská a latinská verze, potom byla pořízena
i italská. Pro výuku latiny se používala příručka
Ayty/í? řXíwVVío, což jsou živé
dialogy, podávající volnou formou příhody mlá-
dence, které překypují neobvyklým bohatstvím
slovní zásoby, takže absolvent kurzu se naučil velké
množství latinských slov a slovních druhů. V sou-
ladu s Vivesovou didaktikou se cvičili v překládání
z národního jazyka do latiny a doplňovali si grama-
tické dovednostiA
I když Kalasanský nezavádí žádné výrazné novoty
ve výuce, novost a originalitu najdeme v duchu, který
ovládá kalasanskou didaktiku. Svědčí o tom jedna
z vět AbA (část II, kapitola IX, odstavec
14): „Prořoýí' řáwr UKú KňKúyé oýyMvA?/ Tw-
/Hkůýý tůr ýwjÁbř tyf ňO/)/,
pmňAwřyý bAíwpot/ýy/Z
ýy y4
Hč ^ýy Zřůtyf ýíwýyA"^
To souviselo i s novými požadavky na pedagoga,
který měl být poslušný k představeným, přesný
a vždy ochotný pracovat. Nesmí nadržovat žádnému
žákovi, přijímat žádné pozornosti, atd. Od učitele
se vyžaduje co největší zainteresovanost a příprava.
Velký důraz se kladl i na krasopis, což bylo významné
v době analfabetismu a v době, kdy se kladl důraz
na formu. Dalším znakem bylo upřednostňování
fyzikálních a matematických věd, což byl trend, který
nasadil sám zakladatel. Záliba v počtech však nešla
na úkor humanitních věd, zejména latiny, která byla
jazykem učenosti a církve a tvořila neodmyslitelný
základ kulturyV Do kláštera sv. Pantaleona přijal

Ibidem, s. 61.
" FORBELSKÝ,J.: Comemus y America. In:
V IHrA Prague
1992, s. 111-115.
^ GIORDANO 1994 (1960), c. d. (v pozn. 1), s. 87.
^ Ibidem, s. 88.

také slavného portugalského biologa Andrea Baiana,
který tam zůstal až do své smrti v roce 1639.
V.
O příchod piaristů do Prievidze^ se zasadila
grófka Františka Khuen-Pálflýová. Obrátila se na
polského provinciála Václava Opatovského a s ním
se 17. 2. 1666 dohodla na podmínkách usazení
piaristů na Bojnickém panství. Ve smyslu dohody
založila nadaci v hodnotě 25 000 zlatých ve prospěch
budoucího kláštera a školy. Piaristická řehole v násle-
dujícím období měla velký vliv na školský, kulturní
a náboženský život nejen v Prievidzi, ale i v oblasň
Horní Nitry.
Provinciál Václav Opatovský poslal do Prievidze
dva piarisdcké kněze, a to Pavla Frankoviče, Slová-
ka ze Skalice (zemřel roku 1683 ve Abdni) a Čecha
Františka Hanáka (narodil se 1637, zemřel v Prievidzi
1. 6. 1710), jehož matka byla Slovenka. Piaristi se
původně ubytovali na Bojnickém hradě. Frankovič
měl na starosti výstavbu kláštera a školy a Hanák
s Matoušem Sobeliem začali vyučovat syntax a arit-
metiku a také misijně působit na Bojnickém panství.
Do dostavby kolegia v roce 1674 vyučovali v městské
kurii. O rok později byla dokončena i škola; pojala
330 žáků, kteří se učili psaní, matematiku, rétoriku,
hudbu, blosobi a dějepis.
Piaristé se věnovali také pastoraci a do konce
17. století spravovali všechny opuštěné katolické
farnosb na Horní Nitře. Od roku 1673 se prievi-
dzští piaristé začali usazovat i v jiných městech na
Slovensku, v Maďarsku a v Sedmihradsku. Založili
samostatné koleje v Březně, ve Sv. Jure u Bratislavy,
v Nitře a postupně se usazovali ve všech důležitých
centrech tehdejšího Uherska, například v Trenčíně
roku 1722. Už v roce 1721 se vytvořila samostatná
uherská piaristická provincie v podstatě slovenská;
^ Ibidem, s. 91.
^ Využito též textů PAAsV y P/AAA3 7444 — 7 74*4. ED/AM % t4-
TkrTwiP A 770. ypváwyÚ37-ň4w yyA/o ^ P^řvU^.
Ed. P. KOLLÁR. Prievidza 1996 a http://www.piaristi-pd.
sk/kol/index.html. Slovensky vyšel první životopis sv. Josefa
Kalasanského z pera P. Hyacinta HANGKEHO v trnavské
tiskárně roku 1768, t. j. hned rok po svatořečení zakladatele
piaristů. K trnavským tiskům viz PnMM/K /Tziř v AVcnrH/v
AvíýwcwpwTř Trnava 1988.

29