DOI Heft:
Nr. 1
DOI Artikel:Štěpánek, Pavel: Sv. Josef Kalasanský, kardinál Dietrichstein a Dominik à Jesu Maria (Domingo Ruzola): poznámka na okraj freskové výzdoby kostela piaristů v Prievidzi
DOI Seite / Zitierlink: https://doi.org/10.11588/diglit.31178#0040
andělů z nebe. Oltářní obraz je lemován sochami sv.
Josefa a dalšího španělského světce, sv. Dominika
Guzmána, zakladatele řádu dominikánůA
Do třetice se setkáváme se zobrazením sv Josefa
Kalasanského na obraze ADně, AAyLú
patronky dobrých studentů; tento motiv se
na piaristických školách těší mimořádné úctě. Jde
o kopii obrazu, který si sv. Josef Kalasanský přinesl
pravděpodobně ze Španělska a dnes se nachází ve
vídeňském kostele Maria TreuA
VI.
Shora uvedené skutečnosti vybízejí k otázce, jež
se sama od sebe nastoluje: proč se piaristická ře-
hole dostala daleko dříve na Moravu, do Cech a na
Slovensko, než například do Německa či do vlasti
zakladatele, do Španělska?^"
Je nám známo, že bezprostředně poté, co se
myšlenka španělského mnicha zřizovat školy pro
děti prostých a chudých rodin rozšířila po Itálii, žádal
vídeňský kardinál Khlesl Josefa Kalasanského opěto-
vaně vletech 1612 — 1618, aby v Rakousku, podobně
jako v Itálii, zřídil piaristické školy; podobnou žádost
podal i pražský kardinál arcibiskup hrabě Harrach
roku 1622A Chtěl, aby se piaristé usadili v Praze,
nedostatek učitelů v tom však zabránil. Ovšem až
když se k žádostem připojil počátkem třetího dese-
tiletí olomoucký arcibiskup kníže František z Diet-
nchsteina, dosáhl téměř obratem, že první piaristé
vyrazili do Mikulova.
Cím lze vysvětlit úspěch Dietrichsteinův? Diet-
richstein byl vlastně poloviční krajan Kalasanského.
Kardinál se narodil v Madridu jako syn habsburského
vyslance Adama z Dietrichsteina, šlechtice rakouské-
^ Oltář věnoval Ján Majthény s manželkou toku 1755 (?).
^ Na Slovensku jej najdeme ještě na řadě obrazů, např. na
farním úřadě v Březnu. Viz Felix Ivo Leicher: WA7 ty.
Jčw/á konec 70. let 18. století, olej, plátno, 320
x 172,5 cm, nezn. Barevná foto viz PETROVÁ-PLESKO-
TOVA, A.: K dielu Felixe I. Leichera na Slovensku. In: Mrr,
1985, č. 1, s. 79.
4" Josef Kalasanský se aktivně zaměřil na sicilskou a neapolskou
oblast, která byla též v držení Španělů. Na Sardinii vyslal jako
zakladatele Španěla Francisca Salazara Maldonado a odtud
pak expandovali do vlastního Španělska.
ho původu, který se usadil v Mikulově, kde vytvořil
větev mikulovskou; jeho matka byla Margarita z Car-
dony, šlechtična, jejíž vlastí byla oblast Ribagorzy,
odkud pocházel zase rod Kalasanských. Vzhledem
k tomu, že Aragonci mají dodnes ve Španělsku po-
věst tvrdošíjných a vytrvalých lidí, kteří navíc drží
pospolu (podobně jako Galicijci), není divu, že kardi-
nál Dietrichstein přesvědčil svého téměř krajana, aby
mu vyhověl jako prvnímu mimo území Itálie a vyslal
zástupce svého řádu do Mikulova. Připomeňme, že
v té době se znali už asi třicet let osobně. (Moravský
arcibiskup a kardinál se za Kalasanského přimluvil
už v mládí, kdy jej doporučil jako kandidáta na místo
kanovníka v Urgellu.) Hovoří se o AgAA yyůAwA
aniž by se specifikovaly důvody. Jejich
přátelství bylo velkorysé a opíralo se o vzájemný
obdiv, který ani navzdory času, rozdílné činnosti
a odlišným životním cestám nikdy neochabl.
Dne 2. 5.1631 první výprava řeholníků Zbožných
škol odcestovala: nejprve plula lodí z Ancony ke
břehům Istrie a odtud se vydala pěšky do Mikulova.
Bylo jich cekem osm: tři kněží, jeden klerik a čtyři
bratři. Až na jednoho Španěla a jednoho Tyrolana
šlo o Italy, mezi nimiž byl i vynikající matematik
Ambroggio Ambrosi. Španěl Antonio si nemohl
zvyknout na tvrdší klima a toužil po návratu do
Říma. Tato mise byla úspěšná a tak se na řád obracela
Vídeň, Aňaňslav, Varšava, Opava, Litomyšl, Strážnice,
Lipník a řada slezských měst. Druhá výprava, posila
té první, se vydala na Moravu na podzim roku 1633;
bylo v ní šest řeholníků: dva kněží, tři klerici a jeden
laický bratr. ^ I po smrti kardinála Dietrichsteina
v roce 1636 jeho rod nadále piaristům pomáhal; škola
prosperovala a roku 1638 ji navštívil s velkou suitou
též císař Ferdinand III.
^ HAUBELT 1986, c. d. (v pozn. 22), s. 59, kapitola „Zápas
s jezuity"- Viz též KRASL, F: /GAA4/ty.
vAKé % /G/ýy pnzyAf' RA<ý KA
/WWMgTyA (=Dědictví sv. Prokopa, 25). Praha 1886. Vztahy
Harracha, pocházejícího z rodiny, která plnila diplomatické
poslání v Madridu, ke Španělsku nejsou ovšem touto knihou
postiženy v plné šíři.
GIORDANO 1994 (1960), c. d. (v pozn. 1), s. 137.
4^ Ibidem, s. 140.
34
Josefa a dalšího španělského světce, sv. Dominika
Guzmána, zakladatele řádu dominikánůA
Do třetice se setkáváme se zobrazením sv Josefa
Kalasanského na obraze ADně, AAyLú
patronky dobrých studentů; tento motiv se
na piaristických školách těší mimořádné úctě. Jde
o kopii obrazu, který si sv. Josef Kalasanský přinesl
pravděpodobně ze Španělska a dnes se nachází ve
vídeňském kostele Maria TreuA
VI.
Shora uvedené skutečnosti vybízejí k otázce, jež
se sama od sebe nastoluje: proč se piaristická ře-
hole dostala daleko dříve na Moravu, do Cech a na
Slovensko, než například do Německa či do vlasti
zakladatele, do Španělska?^"
Je nám známo, že bezprostředně poté, co se
myšlenka španělského mnicha zřizovat školy pro
děti prostých a chudých rodin rozšířila po Itálii, žádal
vídeňský kardinál Khlesl Josefa Kalasanského opěto-
vaně vletech 1612 — 1618, aby v Rakousku, podobně
jako v Itálii, zřídil piaristické školy; podobnou žádost
podal i pražský kardinál arcibiskup hrabě Harrach
roku 1622A Chtěl, aby se piaristé usadili v Praze,
nedostatek učitelů v tom však zabránil. Ovšem až
když se k žádostem připojil počátkem třetího dese-
tiletí olomoucký arcibiskup kníže František z Diet-
nchsteina, dosáhl téměř obratem, že první piaristé
vyrazili do Mikulova.
Cím lze vysvětlit úspěch Dietrichsteinův? Diet-
richstein byl vlastně poloviční krajan Kalasanského.
Kardinál se narodil v Madridu jako syn habsburského
vyslance Adama z Dietrichsteina, šlechtice rakouské-
^ Oltář věnoval Ján Majthény s manželkou toku 1755 (?).
^ Na Slovensku jej najdeme ještě na řadě obrazů, např. na
farním úřadě v Březnu. Viz Felix Ivo Leicher: WA7 ty.
Jčw/á konec 70. let 18. století, olej, plátno, 320
x 172,5 cm, nezn. Barevná foto viz PETROVÁ-PLESKO-
TOVA, A.: K dielu Felixe I. Leichera na Slovensku. In: Mrr,
1985, č. 1, s. 79.
4" Josef Kalasanský se aktivně zaměřil na sicilskou a neapolskou
oblast, která byla též v držení Španělů. Na Sardinii vyslal jako
zakladatele Španěla Francisca Salazara Maldonado a odtud
pak expandovali do vlastního Španělska.
ho původu, který se usadil v Mikulově, kde vytvořil
větev mikulovskou; jeho matka byla Margarita z Car-
dony, šlechtična, jejíž vlastí byla oblast Ribagorzy,
odkud pocházel zase rod Kalasanských. Vzhledem
k tomu, že Aragonci mají dodnes ve Španělsku po-
věst tvrdošíjných a vytrvalých lidí, kteří navíc drží
pospolu (podobně jako Galicijci), není divu, že kardi-
nál Dietrichstein přesvědčil svého téměř krajana, aby
mu vyhověl jako prvnímu mimo území Itálie a vyslal
zástupce svého řádu do Mikulova. Připomeňme, že
v té době se znali už asi třicet let osobně. (Moravský
arcibiskup a kardinál se za Kalasanského přimluvil
už v mládí, kdy jej doporučil jako kandidáta na místo
kanovníka v Urgellu.) Hovoří se o AgAA yyůAwA
aniž by se specifikovaly důvody. Jejich
přátelství bylo velkorysé a opíralo se o vzájemný
obdiv, který ani navzdory času, rozdílné činnosti
a odlišným životním cestám nikdy neochabl.
Dne 2. 5.1631 první výprava řeholníků Zbožných
škol odcestovala: nejprve plula lodí z Ancony ke
břehům Istrie a odtud se vydala pěšky do Mikulova.
Bylo jich cekem osm: tři kněží, jeden klerik a čtyři
bratři. Až na jednoho Španěla a jednoho Tyrolana
šlo o Italy, mezi nimiž byl i vynikající matematik
Ambroggio Ambrosi. Španěl Antonio si nemohl
zvyknout na tvrdší klima a toužil po návratu do
Říma. Tato mise byla úspěšná a tak se na řád obracela
Vídeň, Aňaňslav, Varšava, Opava, Litomyšl, Strážnice,
Lipník a řada slezských měst. Druhá výprava, posila
té první, se vydala na Moravu na podzim roku 1633;
bylo v ní šest řeholníků: dva kněží, tři klerici a jeden
laický bratr. ^ I po smrti kardinála Dietrichsteina
v roce 1636 jeho rod nadále piaristům pomáhal; škola
prosperovala a roku 1638 ji navštívil s velkou suitou
též císař Ferdinand III.
^ HAUBELT 1986, c. d. (v pozn. 22), s. 59, kapitola „Zápas
s jezuity"- Viz též KRASL, F: /GAA4/ty.
vAKé % /G/ýy pnzyAf' RA<ý KA
/WWMgTyA (=Dědictví sv. Prokopa, 25). Praha 1886. Vztahy
Harracha, pocházejícího z rodiny, která plnila diplomatické
poslání v Madridu, ke Španělsku nejsou ovšem touto knihou
postiženy v plné šíři.
GIORDANO 1994 (1960), c. d. (v pozn. 1), s. 137.
4^ Ibidem, s. 140.
34