Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied (43.2010)

Z Mikulova piaristé dosti brzo překvapivě expan-
dovali a postupně se rozšířili na více než třicet míst
na Moravě a v Čechách (viz III. kapitola). Do Čech
se dostali piaristé nejprve do Litomyšle (1640), kam
je pozvala Frebonie z Perštejna (zde nutno připome-
nout, že i Pernštejnové byli díky sňatku Vratislava
z Pernštejna s Marií Manrique de Lara y Mendoza
také, ač vzdáleně, spřízněni s rodem Cardonů). Do
Prahy dorazili až v době, kdy Bopovsky maloval
v Prievidzi zakladatele řádu jako světce. Do Německa
přišli roku 1716 V
Aragonských vazeb najdeme v případě Kalasan-
ského povícero. Jeho hlavní podporovatel v Římě,
kardinál Ascanio, byl shodnou okolností jmenován
Filipem III. místokrálem aragonským. Kalasanského
podporovali přímo ze Španělska, přesněji z rodného
Aragonska. Zachoval se dopis z roku 1592, kdy psal
farářovi v Peraltě, že kdyby nedošlo zboží ze Španěl-
ska, bylo by se třeba obávat špatného jara. (Řím byl
nejdražším městem v Itálii.)^
Propojení Aragonců doplňuje ještě návaznost
na další Míčovou osobnost, Dominika à Jesu Maria,
vlastním jménem Domingo Ruzola López, převora
řádu karmelitánského v Římě."' Máme doloženoŘ
že Ruzola a Kalasanský se znali už někdy před ro-
kem 1607. Ruzola jako převor kláštera della Scala
zprostředkoval prodej jedné budovy patřící v Římě
Španělovi P. de Torres piaristickému řádu, pro řád
velmi výhodný. Roku 1612 se sem piaristé odstěho-

Vznikla tak provincie Ultramontana (Zaalpská), zatímco Itálie
a Španělsko tvořily provincii Cismontana (Předalpská). Podle
PAPA y c. d. (v pozn. 36), s. 35-37, to byly násle-
dující provincie: římská, ligurská, neapolská, etruská, česká,
polská, maďarská, katalánská, aragonská, rakouská, kastilská,
valencijská, rumunská a slovenská. Slovensko se odpojilo
od německé provincie roku 1691. Roku 1906 existovalo na
světě 9 samostatných provincií: 1. Itálie, 2. Čechy, Morava
a Slezsko, 3. Polsko, 4. Rakousko, 5. Uhersko, 6. Španělsko,
7. Argentina, 8. Chile; 9. Střední Amerika. Na Slovensku bylo
první kolegium založeno v Podolínci (1642) a teprve pak
v Prievidzi (1666). Do roku 1815 se na Slovensku rozšířili
do 11 míst. Děti tu studovali psaní, matematiku, rétoriku,
hudbu, hlosoňi, historii. Národnostní ani náboženské složení
nebylo jednotné; kromě katolíků se tu učili i evangelíci, včetně
kalvinistů, a dokonce i židé.
GIORDANO 1994 (1960), c. d. (v pozn. 1), s. 59.
^ Byl priorem kláštera della Scala. Viz KNOLL, A. M. - WIN-
TER, E. K. - ZESSNER SPITZENBERG, H. K. von (ed.):

valí a Josef Kalasanský zde zůstal ještě dalších 36
let.^ Kromě toho Ruzola nasměroval do Zbožných
škol oba shora zmíněné Španěly (Lópeze a Ménde-
ze), když přišil do Říma. Ruzola byl zřejmě skutečně
velkým příznivcem Kalasanského, protože byl napří-
klad ručitelem dohody při ustavení Zbožných škol
v italské Lucce. Když došla zpráva z Čech o vítězství
katolíků na Bílé hoře, napsal Josef Kalasanský ekono-
movi svého řádu (Španěl P. Garcia del Castillo, italsky
zvaný Castigli, zástupce Kalasanského, pocházel ze
segovijské diecéze): „ZpřzA? Á AAAv/
pro NřrAyéA PA? yypy Aphp Po-
chopíme to ještě více, když připomeneme, že Ruzola
byl Josefův zpovědník.
Každých šest let se svolávala generální kapitula
piaristů, která volila i nového generála. V roce 1627
byl na generální shromáždění pozván jako host
právě generál karmelitánů Domingo Ruzola, který
byl jednou z nej slavnějších osobností tehdejšího ka-
tolického světa. Ruzola se nemalou měrou zasloužil
i o rozšíření španělské nové zbožnosti v Itálii, a to
před svým příchodem do Čech. Historie Ruzolova
vystoupení předbělohorského patří především do
české historie duchovní A" U nás se obvykle neví, že
byl později blahoslaven.
Ruzola měl podle některých historiků rozhodu-
jící podíl na vítězství císařské strany v bitvě na Bílé
hoře. jeho podoba se zachovala v mnoha variantách,
dokonce v obraze připisovaném RubensoviA Ruzo-
DčwAzKiGpv/ALůy, O. L. D. GhřP<?rUh&MA%GtřA llTrL
Wien 1930, zejména, kapitola „Die Schlacht am Weissen
Berg", s. 147-157.
^ GIORDANO 1994 (1960), c. d. (v pozn. 1), s. 66.
^ Budova byla pak přejmenována podle lékaře-mučedníka sv.
Pantaleona.
^ Kalasanský napsal na deset tisíc listů, z nichž 4500 dopisů
bylo už publikováno. Viz GIORDANO 1994 (1960), c. d.
(v pozn. 1), s. 180, 103, 143.
56 VOPÉNKA 1998, c. d. (v pozn. 8), s. 90, 94.
55 VOJTÍŠEK, V: DV?
- 74Ů& Praha 1938, s. 105, č. kat. 380, podobizna P. Dominika
de lesu Maria, mnicha kar měli tána, jenž v bitvě na Bílé hoře
povzbuzoval vojsko císařské, 127 X 182 cm, s opisem R P%řř7"
Př. DywAhwr A J&w ADiA? A TAg- D<? APwtř
PtHgř^v Ařet/Lč s vyobrazením bělohorské

35