Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied (43.2010)

prosvětlené několika širšími tahy šedobílou barvou.
Dojem silného nadpozemského světla proudícího
od Archy úmluvy vyvolává nejen světlejší pravá
tvář Mojžíšova obličeje a bílé prameny ve vlasech,
ale i světle žluté tahy štětcem na červeném plášti
kryjícím jeho pravé rameno. Podobně Maulbertsch
postupoval i při malbě ostatních postav starozákon-
ního výjevu. K malířsky výjimečně propracovaným
patří rovněž tvář krále Davida hrajícího na harfu při
pravém dolním okraji či dvojice Abraháma s Izákem
na opačné straně scény. Zvláštní pozornost malíř vě-
noval i zobrazení drahocenných oděvů Davida, jeho
syna Šalamouna a Mojžíšova bratra kněze Arona, jež
jsou bohatě pokryty ornamenty a malovány převážně
v zářivé bílé, zlatavě žluté a blankytně modré.
Umělecké kvality malby v severní části klenby
dosahuje i zobrazení některých figur a opět zejména
jejich tváří nad delšími stranami sálu na východě
a západě. Na východní straně, kde líčení duchovního
vývoje lidstva začíná vyobrazením krále Deukalióna
a jeho manželky Pyrrhy, nacházíme zhruba uprostřed
výjevu postavu vojevůdce a dobyvatele Alexandra
Makedonského, zachyceného ve zbroji a s přilbou
na hlavě. Na této postavě uplatnil Maulbertsch pas-
tózní malbu (čistou vápennou kaší), a to na bílých
detailech oděvu jako je ozdobný lem pláště nebo
péřový chochol na přilbě, jež plasticky vystupují nad
povrch. Toto plastické ztvárnění detailů a zejména
nasazení světel v obličejových partiích a na oděvech
bylo prováděno až v závěru práce a je charakteristic-
ké právě pro techniku vápenné fresky. Maulbertsch
ji hojně využíval po celý svůj život a uplatnil ji i na
řadě míst strahovského obrazu, například i na bílém
praporu s růžovými pruhy pod postavou Alexandra
při dolním okraji malby, čímž naznačil plastické
nařasení jeho látky.
Na západní straně se setkáváme opět s mistrně
podanými tvářemi i delikátní barevností oděvů, a to
především ve skupině filosofů a učenců starověku
v pravé polovině výjevu, díky jejichž myšlenkám se
lidský duch dále zdokonaloval a pomalu spěl k epoše
Starého zákona na severní straně sálu. Mezi filoso-
fy byla vyobrazena také dvojice moudrého tyrana
města Lindu na ostrově Rhodu Kleobúla a jeho
dcery Eumenides neboli Kleobuliny. Neobvyklost
tohoto ikonografického motivu podtrhuje také
jeho výtvarné pojetí. Tvář Kdeobuliny, zde vyob-
razené jako krásné mladé dívky píšící do knihy, je


UUM/U zz ÍUvčzAzM, T/AyfTf -r<TUrAčwA /OzAyyy y Pzzzyř,
PrzzzzyMzz^zzůUzz/UzírA /7W. FAo.-AÍ. JyůůcmUzzAwzz.

bezesporu nejzdařilejším zachycením ženské tváře
na klenbě Filosofického sálu. Pečlivou modelaci
obličeje světle růžovým odstínem, přecházejícím na
čele v téměř bílou a v zastíněné části tváře do světle
žluté, prokreslují tenké hnědočervené linky očí, nosu
a úst. Jemný ušlechtilý výraz dívky umocňují tenkým
štětcem malované pramínky vlasů, vlnící se kolem
obličeje v drobných kadeřích, a bílý krajkou zdobe-
ný límec Kleobuliných šatů s hlubokým dekoltem.
Přirozený kontrast k dívčině postavě vytváří figura
jejího otce Kleobúla v tmavě šedém šatu, s robustněji
malovaným vousatým obličejem a světlým šedoze-
leným turbanem na hlavě.
Sledujeme-li tyto vysoce kvalitní části Maulbert-
schovy malby, uvědomíme si velmi dobře jejich od-
lišnost od zobrazení hroutících se obrů, umístěných
na téže scéně ve druhém plánu, avšak obsahově
náležející již k ústřednímu výjevu Věčné Moudrosti.
Obři, reprezentující nízké tvory pohrdající nábožen-
stvím, jsou v souladu se svou tentokrát negativní rolí
ve vývoji lidského ducha malováni velmi zběžně.
Barva je nanesena jen v tenké vrstvě, obrysy tvarů
ledabyle naznačeny pouze hnědočervenými liniemi.
Stejné výtvarné pojetí nalézáme i na protější straně
u figur z počátku dějin lidstva, u nichž duch ještě ne-
dospěl k vyšším ideám: u postav Deukalióna a Pyrrhy
a vojáků rodících se z kamenů, které za sebe manželé
házeli, nebo u satyrů a kentaura, reprezentujících
další, stále ještě primitivní etapu dějin lidstva. Je tedy
zřejmé, že kvalita malířského provedení závisela na

263