DOI Artikel:
Stejskal, Karel: O knižní malbě husitské epochy
DOI Seite / Zitierlink: https://doi.org/10.11588/diglit.51720#0068
bojovníků a koní; nahoře meče přesahují lištu iluzivní-
ho rámečku. Ještě pozoruhodnější je druhá miniatura
na začátku samostatné předmluvy k českému biblické-
mu překladu první redakce (1. sv.; fol. 147r). Předmlu-
va začíná nečekaně citátem úvodní sentence Aristotelo-
vy Metafyziky. Malíř Drážďanské bible, stejně jako
iluminátor Bible olomoucké datované 1417, namalovali
na tomto místě omylem sv. Jeronýma se svatozáří.
Vousatý spisovatel, zobrazený v záhlaví předmluvy
v Zmrzlíkově bibli, však svatozář nemá. Navíc je pak
text, který píše na svém pulpitu, shodný s počátkem
předmluvy, kde je Aristoteles přímo jmenován. Ilumi-
nátorovi tedy vskutku šlo o zobrazení slavného řeckého
filozofa. Typem obličeje, rozvrhem záhybů i kontrast-
ním koloritem je toto zobrazení blízké již zmíněné
Wiklefově podobizně. Je velmi pravděpodobné, že obě
miniatury navazují na nástěnný cyklus filozofů, dove-
dený až k Wiklefovi, který si podle žaloby, projednáva-
né na Kostnickém koncilu, dal ve svém příbytku
namalovat M. Jeroným Pražský.
Do vývoje biblické ilustrace v Cechách pak výrazně
zasáhl jeden z největších evropských malířů první
poloviny 15. století, Mistr Mandevillova cestopisu.
Toto pojmenování dostal podle souboru dvacetiosmi
kreseb, které byly dodatečně svázány v knížce British
Library v Londýně (Add. Ms. 24 109). Jejich kvalita je
mimořádně vysoká, takže se na Západě dočkaly již
dvojího faksimilového vydání.16 Kresby ilustrují
prvních 13 kapitol českého překladu oblíbeného Men-
devillova cestopisu, který pořídil dvořan Václava IV.,
pozdější husitský kronikář a publicista, M. Vavřinec
z Březové. Jsou provedeny perem na pergamenech,
opatřených z obou stran zelenavým nátěrem, lehce
modelovány hnědošedou barvou a bělobou a jen místy,
zvláště v obličejích a korunách stromů malovány.
Někde se objevuje i zlacení. V zásadě jde o techniku,
kterou Cennino Cennini doporučuje malířům desko-
vých a nástěnných maleb. K těm zřejmě patřil i autor
našich kreseb, jak lze aspoň usuzovat z toho, že kromě
monumentálně pojatých biblických námětů obsahují
také profánní výjevy lovu, hostiny, turnaje, stejně jako
zobrazení krajin s městy, vesnicemi a hrady. To vše
tvořilo tehdy obligátní repertoár nástěnné výzdoby
feudálních sídel.
V literatuře bylo již konstatováno, že Mistr Mande-
villova cestopisu zahájil svou činnost malým podílem
na výzdobě Geronského martyrologia, mimořádně
významného rukopisu z doby po roce 1410. Byl
nejmladší z trojice českých dvorských iluminátorů,
kteří se v Paříži seznámili s avantgardními směry
tehdejšího malířství, zvláště s pokroky v zobrazování
krajiny. Poznal však rovněž tehdejší italskou malbu, jak
dokládá zejména jedna z jeho londýnských kreseb
představující Adamův pohřeb (fol. 13v). Celou šíři
tohoto výjevu vyplňuje hustý zástup postav, v němž
upoutávají pozornost plačící ženy svými patetickými
gesty byzantského původu.
V některých kresbách Mistr Mandevillova cestopisu
rozvinul reformní zaměření své literární předlohy. Tak
je tomu zejména ve výjevu představujícím byzantské
posly, jak hrdě odmítají požadavek karikovaného
papeže Jana XXII a kardinálů, aby se řecká církev
podřídila římské svrchovanost, (fol. 7v). Umělecky
nejhodnotnější jsou mistrovy krajiny. Přestože nejsou
komponovány podle zásad lineární perspektivy vyvolá-
vají silnou prostorovou iluzi. Mimořádná výtvarná
paměť dovolovala našemu mistru, aby je oživil množ-
stvím detailů odpozorovaných ze skutečnosti. Teprve
před časem jsem mohl upozornit, že tento podivuhodný
malíř předběhl svou dobu tím, že ve dvou svých
kresbách zachytil proměny konkrétní atmosférické
situace.17 Při dolním okraji ilustrace Pamětihodnosti
Kypru na listě 5r je moře lehce namalováno světle
modrou barvou, což znamená počasí příznivé k moře-
plavbě. Zato však celý pravý horní roh obrazu je pokryt
temnou šedí. V ní svítí vzdutá plachta lodi pokoušející
se uniknout z mořské bouře. Neméně zajímavá je
z tohoto hlediska zde reprodukovaná kresba Vylodění
poutníků v Sýrii (fol. 8r). V její dolní části mistr se
záviděníhodnou ilustrační pohotovostí zobrazil vybírá-
ní cla nad ním loď připlouvající s dalšími poutníky na
jasně modrých vlnách do Jaffy. V pravém horním rohu
výjevu se však na šedivou siluetu rybáře v loďce snáší
nečekaný deštík. Obě právě uvedená zobrazení připo-
mínají již atmosférické situace na pozdějších nizozem-
ských marinách.
S Mistrem Mandevillova cestopisu je spjata malířská
výzdoba několika chorálních knih vytvořených zčásti
pro objednavatele za hranicemi českého království.
Pravděpodobně nedlouho před rokem 1420 vznikl
v jeho dílně Graduál bratislavský (Bratislava, Kapitul-
ní knihovna, dnes ve správě Státního archivu, cod. 2).18
V iniciále A na rubu titulního listu tohoto kodexu je
Vylodění poutníků v Sýrii. Ilustrace k Mandevillovu cestopisu. Londýn, British
Library, Add. Ms. 24189, fol. 8r. 1410—1420. Snímek J. Hampl.
62
ho rámečku. Ještě pozoruhodnější je druhá miniatura
na začátku samostatné předmluvy k českému biblické-
mu překladu první redakce (1. sv.; fol. 147r). Předmlu-
va začíná nečekaně citátem úvodní sentence Aristotelo-
vy Metafyziky. Malíř Drážďanské bible, stejně jako
iluminátor Bible olomoucké datované 1417, namalovali
na tomto místě omylem sv. Jeronýma se svatozáří.
Vousatý spisovatel, zobrazený v záhlaví předmluvy
v Zmrzlíkově bibli, však svatozář nemá. Navíc je pak
text, který píše na svém pulpitu, shodný s počátkem
předmluvy, kde je Aristoteles přímo jmenován. Ilumi-
nátorovi tedy vskutku šlo o zobrazení slavného řeckého
filozofa. Typem obličeje, rozvrhem záhybů i kontrast-
ním koloritem je toto zobrazení blízké již zmíněné
Wiklefově podobizně. Je velmi pravděpodobné, že obě
miniatury navazují na nástěnný cyklus filozofů, dove-
dený až k Wiklefovi, který si podle žaloby, projednáva-
né na Kostnickém koncilu, dal ve svém příbytku
namalovat M. Jeroným Pražský.
Do vývoje biblické ilustrace v Cechách pak výrazně
zasáhl jeden z největších evropských malířů první
poloviny 15. století, Mistr Mandevillova cestopisu.
Toto pojmenování dostal podle souboru dvacetiosmi
kreseb, které byly dodatečně svázány v knížce British
Library v Londýně (Add. Ms. 24 109). Jejich kvalita je
mimořádně vysoká, takže se na Západě dočkaly již
dvojího faksimilového vydání.16 Kresby ilustrují
prvních 13 kapitol českého překladu oblíbeného Men-
devillova cestopisu, který pořídil dvořan Václava IV.,
pozdější husitský kronikář a publicista, M. Vavřinec
z Březové. Jsou provedeny perem na pergamenech,
opatřených z obou stran zelenavým nátěrem, lehce
modelovány hnědošedou barvou a bělobou a jen místy,
zvláště v obličejích a korunách stromů malovány.
Někde se objevuje i zlacení. V zásadě jde o techniku,
kterou Cennino Cennini doporučuje malířům desko-
vých a nástěnných maleb. K těm zřejmě patřil i autor
našich kreseb, jak lze aspoň usuzovat z toho, že kromě
monumentálně pojatých biblických námětů obsahují
také profánní výjevy lovu, hostiny, turnaje, stejně jako
zobrazení krajin s městy, vesnicemi a hrady. To vše
tvořilo tehdy obligátní repertoár nástěnné výzdoby
feudálních sídel.
V literatuře bylo již konstatováno, že Mistr Mande-
villova cestopisu zahájil svou činnost malým podílem
na výzdobě Geronského martyrologia, mimořádně
významného rukopisu z doby po roce 1410. Byl
nejmladší z trojice českých dvorských iluminátorů,
kteří se v Paříži seznámili s avantgardními směry
tehdejšího malířství, zvláště s pokroky v zobrazování
krajiny. Poznal však rovněž tehdejší italskou malbu, jak
dokládá zejména jedna z jeho londýnských kreseb
představující Adamův pohřeb (fol. 13v). Celou šíři
tohoto výjevu vyplňuje hustý zástup postav, v němž
upoutávají pozornost plačící ženy svými patetickými
gesty byzantského původu.
V některých kresbách Mistr Mandevillova cestopisu
rozvinul reformní zaměření své literární předlohy. Tak
je tomu zejména ve výjevu představujícím byzantské
posly, jak hrdě odmítají požadavek karikovaného
papeže Jana XXII a kardinálů, aby se řecká církev
podřídila římské svrchovanost, (fol. 7v). Umělecky
nejhodnotnější jsou mistrovy krajiny. Přestože nejsou
komponovány podle zásad lineární perspektivy vyvolá-
vají silnou prostorovou iluzi. Mimořádná výtvarná
paměť dovolovala našemu mistru, aby je oživil množ-
stvím detailů odpozorovaných ze skutečnosti. Teprve
před časem jsem mohl upozornit, že tento podivuhodný
malíř předběhl svou dobu tím, že ve dvou svých
kresbách zachytil proměny konkrétní atmosférické
situace.17 Při dolním okraji ilustrace Pamětihodnosti
Kypru na listě 5r je moře lehce namalováno světle
modrou barvou, což znamená počasí příznivé k moře-
plavbě. Zato však celý pravý horní roh obrazu je pokryt
temnou šedí. V ní svítí vzdutá plachta lodi pokoušející
se uniknout z mořské bouře. Neméně zajímavá je
z tohoto hlediska zde reprodukovaná kresba Vylodění
poutníků v Sýrii (fol. 8r). V její dolní části mistr se
záviděníhodnou ilustrační pohotovostí zobrazil vybírá-
ní cla nad ním loď připlouvající s dalšími poutníky na
jasně modrých vlnách do Jaffy. V pravém horním rohu
výjevu se však na šedivou siluetu rybáře v loďce snáší
nečekaný deštík. Obě právě uvedená zobrazení připo-
mínají již atmosférické situace na pozdějších nizozem-
ských marinách.
S Mistrem Mandevillova cestopisu je spjata malířská
výzdoba několika chorálních knih vytvořených zčásti
pro objednavatele za hranicemi českého království.
Pravděpodobně nedlouho před rokem 1420 vznikl
v jeho dílně Graduál bratislavský (Bratislava, Kapitul-
ní knihovna, dnes ve správě Státního archivu, cod. 2).18
V iniciále A na rubu titulního listu tohoto kodexu je
Vylodění poutníků v Sýrii. Ilustrace k Mandevillovu cestopisu. Londýn, British
Library, Add. Ms. 24189, fol. 8r. 1410—1420. Snímek J. Hampl.
62