DOI Artikel:
Stejskal, Karel: O knižní malbě husitské epochy
DOI Seite / Zitierlink: https://doi.org/10.11588/diglit.51720#0070
bratislavský znak, obohacen předně o polopostavu
žehnajícího Krista namalovanou mezi oběma válcový-
mi věžemi městské brány a dále pak o výjev představují-
cí patrona hlavního městského chrámu, sv. Martina na
koni, jak se před touto bránou dělí o svůj plášť se
žebrákem.
Za vyvrcholení mistrovy tvorby nutno považovat
jeho podíl na výzdobě Boskovické bible (Olomouc,
Státní vědecká knihovna M III — 3). Tato bible,
obsahující úplný český překlad 2. redakce psaný
neobyčejně důsledným Husovým diakritickým pravo-
pisem, je umělecky nej hodnotnějším exemplářem ze
všech rukopisných biblí, které byly ve středověku
v českých zemích vytvořeny. Její text opsaný kaligrafic-
kou bastardou v jediném objemném svazku zdobí přes
80 figurálních a 5 ornamentálních miniatur, které jsou
dílem nejméně čtyř malířů. Mistr Mandevillova cesto-
pisu zde vytvořil velkolepý titulní list Geneze, dva
biblické výjevy, dvě náročné ornamentální iniciály
a podkresbu čtyř dalších miniatur.
Datování Boskovické bible kolísá v dosavadní litera-
tuře mezi léty 1414—1430.19 Poměrně spolehlivé výcho-
disko datování poskytuje však fakt, že v prologu Exodu
na fol. 20r stojí nečekaně Husův Menší výklad desatera,
čímž je autorita tohoto spisu postavena na roveň
autoritě obvyklých předmluv sv. Jeronýma. To se
samozřejmě mohlo stát teprve po mučednické smrti M.
Jana Husa, 6. července 1415, po níž ho jeho přívrženci
začali uctívat jako světce. K dopsání zbývajícího textu
Boskovické bible bylo zapotřebí asi tři a půl roku. Fakt,
že výzdoba tohoto rukopisu nebyla dokončena a uvízla
na posledních sto listech v podkresbě, lze tedy najpřiro-
zeněji vysvětlit vypuknutím husitských válek v roce
1420.
Toto datování lze podepřít rozborem mistrova me-
dajlonu Adorace děcka v záhlaví Matoušova evangelia
(fol. 426r). Děcko, ležící na zemi v něm zcela ovládá
panoráma kopcovité krajiny. Zlaté sluneční paprsky
kolem něho navozují totiž iluzi, že vystupuje ven
z obrazové plochy a zároveň zakrývají, že je silně
naddimenzováno. Krajina, viděná z vysokého nadhle-
du, je směle rozvržena do pěti plánů, diferencovaných
zobrazenými lesíky, pastviskem s ovcemi, zoranými
políčky, hradem, vesnicí a městem v pozadí. Pokročilos-
tí výtvarného názoru tato krajina zcela odpovídá
zralým dílům pařížského Mistra vévody z Bedfordu
z doby kolem a po roce 1420. Rovněž pro rozvedení
biblického děje pomocí drobných postaviček pastýřů,
vystupujících na vzdálený pahorek, lze nalézt příklady
u tehdejších pařížských ilustrátorů, zvláště Mistra
Boucicautových hodinek (Jacquesa Coene?).20 Na roz-
díl od ostatních zobrazení tohoto námětu, na nichž
pastýři hledí vzhůru k andělovi, vznášejícímu se
zpravidla vysoko nad nimi, pastýři v Boskovické bibli
vystoupili až k hornímu okraji medajlonu, takže se
jejich hlavy octly v téže výši, jako hlava přilétajícího
anděla. Ten je namalován rumělkou na pozadí modré-
ho nebe, barevně téměř splývajícího s nejzazším
krajiným plánem. Neskutečný zjev anděla napovídá, že
mistr pochopil námět jako niterný děj osvícení. Jeho
koncepci lze tedy uvést do souvislosti s husitským
kultem hor, ktetý byl nejsilnější právě v letech
1419-1420.
Za nej mladší dílo Mistra Mandevillova cestopisu lze
považovat výzdobu Bible Sixta z Ottersdorfu pocháze-
jící ze sklonku 3. desetiletí 15. století (NK, XIII A 3).21
Tento neúplně dochovaný latinský rukopis obsahuje
více než 80 malovaných iniciál. Dvě z nich představují
sedící proroky Aggea a Zachariáše (fol. 253v, 254r),
ostatní jsou ornamentální. Na bordurách vyrůstají
z žerdí pružné úponky obrostlé akantovými listy
a ukončené naturalistickými květy orlíčku, karafiátu,
plané růže nebo šišticovými květy s bičíkovými výběhy.
Na kávově hnědém vnitřním poli iniciály na fol 203r
jsou zlatém namalovaný stylizované volavky připomí-
nající vyšívaný vzor stanu Václava IV. na ilustraci
v gottingenském exempláři rukopisu Bellifortis. Rovněž
některé jiné reminiscence na václavské umění se zdají
nasvědčovat identifikaci Mistra Mendevillova cestopi-
su s již zmíněným královským malířem Kuncem, který
zemřel mezi léty 1429—1433 v husitské Praze.
Již v Geronském martyrologiu a potom zejména
v Boskovické bibli spolupracoval s Mistrem Mandevil-
lova cestopisu další husitský malíř, Mistr Krumlovské-
ho Spécula.22 Toto označení se mu dostalo podle jeho
autorství hlavní části četných ilustrací v česky psaném
Krumlovském sborníku (KNM B 10). Na straně 40 je
v něm zobrazen David s nápadným kalichem na štítě,
jak vítězí nad nepřátelskou přesilou. Jiná ilustrace,
představující skupinu věřících před oltářem, na jehož
mense stojí místo obvyklého malovaného nebo vyřezá-
vaného retáblu kamená archa s kalichem a sluneční
Adorace děcka. Boskovická bible. Olomouc, Státní vědecká knihovna, UK.
MIII-3, fol. 426r. 1415-1420. Snímek P. Paul.
64
žehnajícího Krista namalovanou mezi oběma válcový-
mi věžemi městské brány a dále pak o výjev představují-
cí patrona hlavního městského chrámu, sv. Martina na
koni, jak se před touto bránou dělí o svůj plášť se
žebrákem.
Za vyvrcholení mistrovy tvorby nutno považovat
jeho podíl na výzdobě Boskovické bible (Olomouc,
Státní vědecká knihovna M III — 3). Tato bible,
obsahující úplný český překlad 2. redakce psaný
neobyčejně důsledným Husovým diakritickým pravo-
pisem, je umělecky nej hodnotnějším exemplářem ze
všech rukopisných biblí, které byly ve středověku
v českých zemích vytvořeny. Její text opsaný kaligrafic-
kou bastardou v jediném objemném svazku zdobí přes
80 figurálních a 5 ornamentálních miniatur, které jsou
dílem nejméně čtyř malířů. Mistr Mandevillova cesto-
pisu zde vytvořil velkolepý titulní list Geneze, dva
biblické výjevy, dvě náročné ornamentální iniciály
a podkresbu čtyř dalších miniatur.
Datování Boskovické bible kolísá v dosavadní litera-
tuře mezi léty 1414—1430.19 Poměrně spolehlivé výcho-
disko datování poskytuje však fakt, že v prologu Exodu
na fol. 20r stojí nečekaně Husův Menší výklad desatera,
čímž je autorita tohoto spisu postavena na roveň
autoritě obvyklých předmluv sv. Jeronýma. To se
samozřejmě mohlo stát teprve po mučednické smrti M.
Jana Husa, 6. července 1415, po níž ho jeho přívrženci
začali uctívat jako světce. K dopsání zbývajícího textu
Boskovické bible bylo zapotřebí asi tři a půl roku. Fakt,
že výzdoba tohoto rukopisu nebyla dokončena a uvízla
na posledních sto listech v podkresbě, lze tedy najpřiro-
zeněji vysvětlit vypuknutím husitských válek v roce
1420.
Toto datování lze podepřít rozborem mistrova me-
dajlonu Adorace děcka v záhlaví Matoušova evangelia
(fol. 426r). Děcko, ležící na zemi v něm zcela ovládá
panoráma kopcovité krajiny. Zlaté sluneční paprsky
kolem něho navozují totiž iluzi, že vystupuje ven
z obrazové plochy a zároveň zakrývají, že je silně
naddimenzováno. Krajina, viděná z vysokého nadhle-
du, je směle rozvržena do pěti plánů, diferencovaných
zobrazenými lesíky, pastviskem s ovcemi, zoranými
políčky, hradem, vesnicí a městem v pozadí. Pokročilos-
tí výtvarného názoru tato krajina zcela odpovídá
zralým dílům pařížského Mistra vévody z Bedfordu
z doby kolem a po roce 1420. Rovněž pro rozvedení
biblického děje pomocí drobných postaviček pastýřů,
vystupujících na vzdálený pahorek, lze nalézt příklady
u tehdejších pařížských ilustrátorů, zvláště Mistra
Boucicautových hodinek (Jacquesa Coene?).20 Na roz-
díl od ostatních zobrazení tohoto námětu, na nichž
pastýři hledí vzhůru k andělovi, vznášejícímu se
zpravidla vysoko nad nimi, pastýři v Boskovické bibli
vystoupili až k hornímu okraji medajlonu, takže se
jejich hlavy octly v téže výši, jako hlava přilétajícího
anděla. Ten je namalován rumělkou na pozadí modré-
ho nebe, barevně téměř splývajícího s nejzazším
krajiným plánem. Neskutečný zjev anděla napovídá, že
mistr pochopil námět jako niterný děj osvícení. Jeho
koncepci lze tedy uvést do souvislosti s husitským
kultem hor, ktetý byl nejsilnější právě v letech
1419-1420.
Za nej mladší dílo Mistra Mandevillova cestopisu lze
považovat výzdobu Bible Sixta z Ottersdorfu pocháze-
jící ze sklonku 3. desetiletí 15. století (NK, XIII A 3).21
Tento neúplně dochovaný latinský rukopis obsahuje
více než 80 malovaných iniciál. Dvě z nich představují
sedící proroky Aggea a Zachariáše (fol. 253v, 254r),
ostatní jsou ornamentální. Na bordurách vyrůstají
z žerdí pružné úponky obrostlé akantovými listy
a ukončené naturalistickými květy orlíčku, karafiátu,
plané růže nebo šišticovými květy s bičíkovými výběhy.
Na kávově hnědém vnitřním poli iniciály na fol 203r
jsou zlatém namalovaný stylizované volavky připomí-
nající vyšívaný vzor stanu Václava IV. na ilustraci
v gottingenském exempláři rukopisu Bellifortis. Rovněž
některé jiné reminiscence na václavské umění se zdají
nasvědčovat identifikaci Mistra Mendevillova cestopi-
su s již zmíněným královským malířem Kuncem, který
zemřel mezi léty 1429—1433 v husitské Praze.
Již v Geronském martyrologiu a potom zejména
v Boskovické bibli spolupracoval s Mistrem Mandevil-
lova cestopisu další husitský malíř, Mistr Krumlovské-
ho Spécula.22 Toto označení se mu dostalo podle jeho
autorství hlavní části četných ilustrací v česky psaném
Krumlovském sborníku (KNM B 10). Na straně 40 je
v něm zobrazen David s nápadným kalichem na štítě,
jak vítězí nad nepřátelskou přesilou. Jiná ilustrace,
představující skupinu věřících před oltářem, na jehož
mense stojí místo obvyklého malovaného nebo vyřezá-
vaného retáblu kamená archa s kalichem a sluneční
Adorace děcka. Boskovická bible. Olomouc, Státní vědecká knihovna, UK.
MIII-3, fol. 426r. 1415-1420. Snímek P. Paul.
64