Kamenná erbovní kar tuš Szelepscényiho u zdi farního kostela
v Eliášovcích. Foto P. Fratrič

držícího. Poslední vyznamenání — jmenování nej-
vyšším županem Tekovské stolice — obdržel v roce
1680. Později se již čím dál tím více stahoval do
ústraní, což je pochopitelné především ohledem na
jeho pokročilý věk přes 85 let. Ještě v květnu 1683
byl s císařem v Bratislavě, ale záhy se odebral na své
statky na Moravě, kde 14. ledna 1685 na zámku
v Letovicích umírá.30 Jeho tělo bylo podle testa-
mentu převezeno do Mariazellu, kde dal již v roce
1672 vybudovat kapli zasvěcenou sv. Ladislavu
jako místo svého posledního odpočinku. Ve svém
testamentu si vyhradil být pochován „absque omni
pompa“.
V průběhu celé své skvělé kariéry byl Szelepcsé-
nyi důsledným prosazovatelem zájmů Habsburků
a z postu svých úřadů vždy tvrdým exponentem
protireformace. Znám je jeho úzký vztah k Tova-
ryšstvu Ježíšovu, jemuž svěřil kontrolu nad cenzu-
rou.31 Rekatolizační úsilí jezuitů, kteří vyvíjeli
v Uhrách svou činnost již za arcibiskupa Paznánye,
podpořily další protireformační řády uvedené do
Uher Szelepcsényim : v roce 1672 se jeho přičiněním
v Bratislavě definitivně usadili milosrdní bratři,32
v Pezinku v roce 1674 kapucíni33 a do Prievidze
v roce 1678 přivedl piaristy. Bratislavským protes-

tantům v roce 1672 násilím odebral oba městské
chrámy; starší evangelický z let 1636—38 připadl
jezuitům a menší kalvinský z let 1658—63 přidělil
v roce 1676 pannám řádu sv. Uršuly, který taktéž
povolal do Bratislavy.34 Kostely osobně vysvětil.
Szelepcsényiho protireformační aktivity pocho-
pitelně souvisely i přímo s posílením mariánského
kultu. Byl kupříkladu osnovatelem dekretu císaře
Ferdinanda III. z 2. prosince 1656, kterým panov-
ník nařídil trnavské univerzitě, aby bránila učení
o neposkvrněném početí Panny Marie.35 V roce
167536 posvětil v Bratislavě mariánsky sloup posta-
vený císařem Leopoldem přímo před bývalým pro-
testantským chrámem za peníze z pokuty, již údaj-
ně musel zaplatit nejmenovaný protestant za zne-
svěcení hostie;37 Roku 1678 založil v Trnavě, svém
arcibiskupském sídle, Mariánsky seminář.38 V prů-
běhu již zmíněné návštěvy Bratislavy v květnu 1683
za přítomnosti císaře požehnal při přehlídce vojsku
ležícímu na pravém břehu Dunaje a svěřil ho pod
ochranu Panny Marie.39 Zároveň je ovšem nutné
předpokládat, že Szelepcsényiho mariánská úcta
neměla pouze oficiální povahu orientovanou nave-
nek. Patrně i v rámci soukromé devoce sehrával
kult Bohorodičky mimořádnou roli, čemuž by na-
svědčovaly i údaje o předmětech vážících se k osla-
vě Panny Marie v jeho majetku. V testamentu je
zmínka o menším obraze Panny Marie z čistého
stříbra (který odkázal bratislavským františkánům)
a větším stříbrném mariánském obraze, jenž měli
obdržet pavlíni v Mariánce u Bratislavy, kterou prý
často navštěvoval.40 Zachovala se též zpráva, podle
níž Szelepcsényi zaslal vdově Sofii Báthoryové, jež
chtěla konvertovat, mariánsky obraz „pomocí ně-
hož dal do pořádku sněm“,41 tedy předmět, jemuž
připisoval mimořádné vlastnosti. Zda se aspoň
v jednom z uvedených příkladů jednalo o odliky (v
případě dvou prvně jmenovaných patrně reliéfní)
obrazu Panny Marie Pomocné, není známo.
Z titulu uherského primase a funkce nejvyššího
kancléře království Szelepcsényi suverénně řídil
státní politiku vůči protestantům. Na jedné straně
se snažil o mírnou cestu — kupříkladu příslibem
poddaným, že v případě opuštění své víry budou na
deset let osvobozeni od dávek a poplatků;42 na
druhé straně je známa jeho diskriminační úprava
zaslaná v roce 1679 do Bratislavy, v níž nařizuje,
aby na uprázdněná místa v ceších po propuknutí

132