DOI Artikel:
Royt, Jan: K zobrazování Nejsvětější Trojice skupinou třrech postav, hlav a tváří
DOI Seite / Zitierlink: https://doi.org/10.11588/diglit.51720#0164
ny. Malba vznikla kolem roku 1390, jako předloha
mohla sloužit miniatura z iluminovaného rukopisu,
kde, jak jsem se pokusil ukázat, byl motiv frekven-
tován poměrně často.
Z výše uvedeného typu je pravděpodobně odvo-
zen typ Trojice se třemi hlavami a tvářemi. Vznik
motivu však mohl být i autonomní, jak o tom
svědčí malba z 8.—9. století s motivem trojhlavé
Trojice z hornoegyptského kostela Abd el Gadir.
Poněkud odlišné je zobrazení Trojice na miniatuře
rukopisu Kroniky Isidora Sevillského ze 13. století
(Paris, Bibliot. Nat., kodex ms. lat. 7135). Z důvo-
dů teologických (personifikace Ducha sv.) je zřejmě
jedna z hlav Trojice odvrácena od diváka. V Ně-
mecku nalezneme nejstarší příklad zobrazení sv.
Trojice se třemi hlavami na nástěnné malbě (14.
stol.) ve farním kostele ve Wormdittu v bývalém
východním Prusku.'4 V Čechách nacházíme velice
raný a pro interpretaci významný příklad zobrazení
Trojice s třemi hlavami na fol. 104 (iniciála C)
rukopisu Orationale Arnesti (sig. XIII. C 12,
KNM).15 Trojice je na miniatuře zosobněna třemi
hlavami: starce s bílým vousem a vlasem (Bůh
Otec), podobou Krista a bezvousou mladistvou tvá-
Arnošt z Pardubic adoruje sv. Trojici. Perokresba podle miniatury
v rukopise Orationale Arnesti. Sig. XIIIC12, fol. 104, iniciála
C. Před r. 1364 (Knihovna Národního muzea v Praze)
Sv. Trojice. Detail. Cyklus Sedmi skutků milosrdenství, nástěnná
malba v minoritském kostele sv. Ladislava v Levoči. Kolem roku
1390. Foto J. Žáry
ří, zosobňující Ducha Svatého. Trojici adoruje kle-
čící postava pražského arcibiskupa Arnošta z Par-
dubic. Vyobrazení na miniatuře je významné tím,
že podporuje kanoničnost motivu ve 14. století.
Těžko si lze představit, že Arnošt z Pardubic, ostře
vystupující proti různým herezím,'6 jak víme z jím
vydaných dekretů, by se dal zobrazit s církví ne-
schváleným motivem. Toto zobrazení v umělecky
i ideově náročné výzdobě rukopisu staví poněkud
do jiného světla tézi o lidovém charakteru zobraze-
ní i o jeho v podstatě necírkevní povaze.
Pro úplnost je třeba dodat, a zmiňuje se o tom
i V. Dvořáková,17 když jako příklad udává zobra-
zení v rukopise De Civitate Dei z let 1136—1137
156
mohla sloužit miniatura z iluminovaného rukopisu,
kde, jak jsem se pokusil ukázat, byl motiv frekven-
tován poměrně často.
Z výše uvedeného typu je pravděpodobně odvo-
zen typ Trojice se třemi hlavami a tvářemi. Vznik
motivu však mohl být i autonomní, jak o tom
svědčí malba z 8.—9. století s motivem trojhlavé
Trojice z hornoegyptského kostela Abd el Gadir.
Poněkud odlišné je zobrazení Trojice na miniatuře
rukopisu Kroniky Isidora Sevillského ze 13. století
(Paris, Bibliot. Nat., kodex ms. lat. 7135). Z důvo-
dů teologických (personifikace Ducha sv.) je zřejmě
jedna z hlav Trojice odvrácena od diváka. V Ně-
mecku nalezneme nejstarší příklad zobrazení sv.
Trojice se třemi hlavami na nástěnné malbě (14.
stol.) ve farním kostele ve Wormdittu v bývalém
východním Prusku.'4 V Čechách nacházíme velice
raný a pro interpretaci významný příklad zobrazení
Trojice s třemi hlavami na fol. 104 (iniciála C)
rukopisu Orationale Arnesti (sig. XIII. C 12,
KNM).15 Trojice je na miniatuře zosobněna třemi
hlavami: starce s bílým vousem a vlasem (Bůh
Otec), podobou Krista a bezvousou mladistvou tvá-
Arnošt z Pardubic adoruje sv. Trojici. Perokresba podle miniatury
v rukopise Orationale Arnesti. Sig. XIIIC12, fol. 104, iniciála
C. Před r. 1364 (Knihovna Národního muzea v Praze)
Sv. Trojice. Detail. Cyklus Sedmi skutků milosrdenství, nástěnná
malba v minoritském kostele sv. Ladislava v Levoči. Kolem roku
1390. Foto J. Žáry
ří, zosobňující Ducha Svatého. Trojici adoruje kle-
čící postava pražského arcibiskupa Arnošta z Par-
dubic. Vyobrazení na miniatuře je významné tím,
že podporuje kanoničnost motivu ve 14. století.
Těžko si lze představit, že Arnošt z Pardubic, ostře
vystupující proti různým herezím,'6 jak víme z jím
vydaných dekretů, by se dal zobrazit s církví ne-
schváleným motivem. Toto zobrazení v umělecky
i ideově náročné výzdobě rukopisu staví poněkud
do jiného světla tézi o lidovém charakteru zobraze-
ní i o jeho v podstatě necírkevní povaze.
Pro úplnost je třeba dodat, a zmiňuje se o tom
i V. Dvořáková,17 když jako příklad udává zobra-
zení v rukopise De Civitate Dei z let 1136—1137
156