0.5
1 cm
Universität, Halle-Wittenberg, Gesellschafts- und sprach-
wiss. Reihe, XII, 1963, Heft 12, S. 1048 f.
38 Vgl. Julie Nováková, O textové kritice nenuceně
(Zwanglos über die Textkritik), in: Marginálie Památníku
národního písemnictví na Strahově, Prag 1963, S. 60—63.
39 Vgl. Franz Boll, Kleine Schriften zur Sternkunde
des Altertuns, Leipzig 1951, S. 83.
40 Jaromir Neumann, Tizianův Apollo a Marsy as
v Kroměříži, in: Umění IX, 1961, S. 325—371, Abb.
auf S. 329.
41 Erwin Panofsky, Studies in Iconology, New York
und Evanston 1962, S. 10 f., Abb. 1, 2.
42 Mircea Eli ade, Das Heilige und das Profane. Vom
Wesen des Religiösen, Hamburg (Rowohlt) 1957, S. 13 ff.
43 Magda Révész-Alexander, Der Turm als Symbol
und Erlebnis, Haag 1953, S. 123 f.
44 Das Gedicht heißt Cinstructeurs und sagt, in freier
Übersetzung: Ihre Hände ähneln ihren Instrumenten
ihre Instrumente ihren Händen u. s. w.
15 Max Dvořák, Über Greco und den Manierismus,
in: Kunstgeschichte als Geistesgeschichte, München
1924, S. 261 ff. Vgl. auch Luděk Novák, Obrazový prostor
a světový názor, in: Umění VIII, 1960.
48 Herbert Read, Bild und Idee. 1. c., S. 31 ff.
47 Max Dvořák, Über Greco und den Manierismus,
1. c., S. 00.
48 Platins Schriften, übers, von Richard Harder, Bd.
1, Leipzig 1930: Das Schöne.
49 Hjalmar Torp, Monumentům Res surr ectionis. Studio
sulla forma e sul significato del candelabro per il cero
pasquale in Santa Maria della Pietà di Cori, in: Acta
ad archaeologiam et artium historiam pertinentia, vol.
I, Oslo 1962, S. 72—112.
50 Vgl. H. Wolfram, Splendor imperii, 1. c., S. 143 f.
51 Josef Sima sagt: „Der Sujet meines Malens ist das
Licht und die Einheit aller Dinge, die Einheitlichkeit der
Materie, deren subtilste Äußerung das Licht ist“. Zit.
und kommentiert bei František Smejkal, Ilustrace
Josefa Šímy, Prag 1964.
52 Wolfgang Schöne, Über das Licht in der Malerei,
München 1954.
53 Karel Stejskal, Spor o Theodorika (Der Streit um
Theodorich), in: Uměni XII, 1964, S. 575—596.
54 Vgl. Miroslav Lamač, Paul Klee, London-Prag
1965, S. 48.
55 Vgl. Peter H. Feist, Das „Konfmito“ bei Michelan-
gelo, in: Michelangelo heute. Wissenschaftliche Zeit-
schrift der Humboldt-Universität zu Berlin. Berlin 1965.
50 Daselbst, S. 7.
Dva světy v obraze
K antickým základom kompozičného dualizmu
Dr. Rudolf Chadraba CSc., vedecký pracovník Ústavu
pre teóriu a dějiny umenia Československéj akademie
vied v Prahe, autor knihy Dürerova Apokalypsa (1964),
sústavne sa venuje ikonologickému výskumu. O výsled-
koch svojej práce mal v kruhu slovenských historikův
umenia v Bratislavě přednášku. Aplikoval v nej na starší
výtvarný materiál tézu o antickom póvode kompozičného
dualizmu, založeného na protiklade navzájom bojujúcich
alebo polárných „princípov“. Chadrabova přednáška sa
střetla s velkým záujmom, ale aj s námietkami. Uveřej-
ňujeme ju s přesvědčením, že móže byť podnětným
príspevkom k aktuálnym otázkám o význame a dosaž-
nosti ikonologickej metody. Redakcia
Úvaha ukazuje na príkladoch, že dualistická kompo-
zici a motívov řáděných vedla seba, nad sebou a diago-
nálně, ako ich poznáme zo středověkého umenia a dal-
šieho vývinu, má antické předstupně, s ktorými súvisí
aj obsahové. Radenie vedla seba stalo sa už na starovekom
Východe schémou kozmologického a svetodejinného
protikladu (princip mužský a ženský, Rím a Perzia ako
světové mocnosti). Radenie nad sebou, ktoré slúžilo už
v starom Egypte na znázornenie protikladu medzi
ženskou nebeskou klenbou a mužskou plochou zemou,
zakladá vo vidění Ixionovho kolesa v gréckom zobrazení
na váze zo 4. storočia pr. n. 1. protiklad medzi slnečným
kolesom alebo kotúčom hoře a zdola sa pozerajúcimi
figúrami. Tento druh kompozície sa v kresťanskom umění
spája s tradíciami Říma, triumfujúceho nad barbarmi,
so zvěstováním Pax Romana národom zeme, tak
ako sa slnce každodenně víťazné zjavuje na oblohe,
nad celou zemou. Kult slnka a bohyně Víťazstva Viktorie
bol na vrchole právě vtedy, keď sa křesťanstvo za Kon-
stantina postupné stalo světovou mocou a vytvořilo
si tomu zodpovedajúcu ikonografiu, ku ktorej, pravda,
existovali už isté základy v umění katakomb. Čo sa zja-
vuje celkom hoře, odvodzuje sa zo symboliky římského
víťazného slnka so všetkými obměnami a přeměnami,
o čom sú rýdze příklady až do polovice 19. storočia
(Delacroix). Protiklad prechádza z kompozície do štýlu
a rozličnými spósobmi nastáva jeho vyrovnáváme
i překonáváme. Manierizmy tohto druhu pripravujú
cestu modernému umeniu, v ktorého pozadí možno
takisto Madať nový dualistický názor na svět, aj ked
bez metafyzického základu, vychádzajúci z podvoj-
ného poznávania a prežívania světa.
123
wiss. Reihe, XII, 1963, Heft 12, S. 1048 f.
38 Vgl. Julie Nováková, O textové kritice nenuceně
(Zwanglos über die Textkritik), in: Marginálie Památníku
národního písemnictví na Strahově, Prag 1963, S. 60—63.
39 Vgl. Franz Boll, Kleine Schriften zur Sternkunde
des Altertuns, Leipzig 1951, S. 83.
40 Jaromir Neumann, Tizianův Apollo a Marsy as
v Kroměříži, in: Umění IX, 1961, S. 325—371, Abb.
auf S. 329.
41 Erwin Panofsky, Studies in Iconology, New York
und Evanston 1962, S. 10 f., Abb. 1, 2.
42 Mircea Eli ade, Das Heilige und das Profane. Vom
Wesen des Religiösen, Hamburg (Rowohlt) 1957, S. 13 ff.
43 Magda Révész-Alexander, Der Turm als Symbol
und Erlebnis, Haag 1953, S. 123 f.
44 Das Gedicht heißt Cinstructeurs und sagt, in freier
Übersetzung: Ihre Hände ähneln ihren Instrumenten
ihre Instrumente ihren Händen u. s. w.
15 Max Dvořák, Über Greco und den Manierismus,
in: Kunstgeschichte als Geistesgeschichte, München
1924, S. 261 ff. Vgl. auch Luděk Novák, Obrazový prostor
a světový názor, in: Umění VIII, 1960.
48 Herbert Read, Bild und Idee. 1. c., S. 31 ff.
47 Max Dvořák, Über Greco und den Manierismus,
1. c., S. 00.
48 Platins Schriften, übers, von Richard Harder, Bd.
1, Leipzig 1930: Das Schöne.
49 Hjalmar Torp, Monumentům Res surr ectionis. Studio
sulla forma e sul significato del candelabro per il cero
pasquale in Santa Maria della Pietà di Cori, in: Acta
ad archaeologiam et artium historiam pertinentia, vol.
I, Oslo 1962, S. 72—112.
50 Vgl. H. Wolfram, Splendor imperii, 1. c., S. 143 f.
51 Josef Sima sagt: „Der Sujet meines Malens ist das
Licht und die Einheit aller Dinge, die Einheitlichkeit der
Materie, deren subtilste Äußerung das Licht ist“. Zit.
und kommentiert bei František Smejkal, Ilustrace
Josefa Šímy, Prag 1964.
52 Wolfgang Schöne, Über das Licht in der Malerei,
München 1954.
53 Karel Stejskal, Spor o Theodorika (Der Streit um
Theodorich), in: Uměni XII, 1964, S. 575—596.
54 Vgl. Miroslav Lamač, Paul Klee, London-Prag
1965, S. 48.
55 Vgl. Peter H. Feist, Das „Konfmito“ bei Michelan-
gelo, in: Michelangelo heute. Wissenschaftliche Zeit-
schrift der Humboldt-Universität zu Berlin. Berlin 1965.
50 Daselbst, S. 7.
Dva světy v obraze
K antickým základom kompozičného dualizmu
Dr. Rudolf Chadraba CSc., vedecký pracovník Ústavu
pre teóriu a dějiny umenia Československéj akademie
vied v Prahe, autor knihy Dürerova Apokalypsa (1964),
sústavne sa venuje ikonologickému výskumu. O výsled-
koch svojej práce mal v kruhu slovenských historikův
umenia v Bratislavě přednášku. Aplikoval v nej na starší
výtvarný materiál tézu o antickom póvode kompozičného
dualizmu, založeného na protiklade navzájom bojujúcich
alebo polárných „princípov“. Chadrabova přednáška sa
střetla s velkým záujmom, ale aj s námietkami. Uveřej-
ňujeme ju s přesvědčením, že móže byť podnětným
príspevkom k aktuálnym otázkám o význame a dosaž-
nosti ikonologickej metody. Redakcia
Úvaha ukazuje na príkladoch, že dualistická kompo-
zici a motívov řáděných vedla seba, nad sebou a diago-
nálně, ako ich poznáme zo středověkého umenia a dal-
šieho vývinu, má antické předstupně, s ktorými súvisí
aj obsahové. Radenie vedla seba stalo sa už na starovekom
Východe schémou kozmologického a svetodejinného
protikladu (princip mužský a ženský, Rím a Perzia ako
světové mocnosti). Radenie nad sebou, ktoré slúžilo už
v starom Egypte na znázornenie protikladu medzi
ženskou nebeskou klenbou a mužskou plochou zemou,
zakladá vo vidění Ixionovho kolesa v gréckom zobrazení
na váze zo 4. storočia pr. n. 1. protiklad medzi slnečným
kolesom alebo kotúčom hoře a zdola sa pozerajúcimi
figúrami. Tento druh kompozície sa v kresťanskom umění
spája s tradíciami Říma, triumfujúceho nad barbarmi,
so zvěstováním Pax Romana národom zeme, tak
ako sa slnce každodenně víťazné zjavuje na oblohe,
nad celou zemou. Kult slnka a bohyně Víťazstva Viktorie
bol na vrchole právě vtedy, keď sa křesťanstvo za Kon-
stantina postupné stalo světovou mocou a vytvořilo
si tomu zodpovedajúcu ikonografiu, ku ktorej, pravda,
existovali už isté základy v umění katakomb. Čo sa zja-
vuje celkom hoře, odvodzuje sa zo symboliky římského
víťazného slnka so všetkými obměnami a přeměnami,
o čom sú rýdze příklady až do polovice 19. storočia
(Delacroix). Protiklad prechádza z kompozície do štýlu
a rozličnými spósobmi nastáva jeho vyrovnáváme
i překonáváme. Manierizmy tohto druhu pripravujú
cestu modernému umeniu, v ktorého pozadí možno
takisto Madať nový dualistický názor na svět, aj ked
bez metafyzického základu, vychádzajúci z podvoj-
ného poznávania a prežívania světa.
123
