do Tovarnok prisluchaju čo najskorej vihotovily
a tak nemeškajíce do Tovarnak odvesty mohli,
kdešto se i usilovat budjem abich jak zadosti
panej grofky tak teš vašej milosty urozenej
učiniti mohel, ponevač sem téš v naději takovej,
že na buducu nedelu bes meškaný do novej Baně
se odovzdam a stade buducu počtu vašej milosty
o všeckich vecach naležíte pisat budem, kolko
vosou a jaka příležitost bity ma, nebo vculek
natolko jeich milost urozenu informuvat mozem,
ze juš na dvanact vosou kamenia predmenováného
nahotovaného jest, kdešto se téš usilovat budem,
abich radnej snovej Baně sam s pritomnostu
služity mohel a tak prinduce do Tovarnok abich
s vašu milostu urozenu poradok náležitý o ta-
kovich vecach učiniti mohel. Techdi ne račia
příležitost zadmi odeslaty, dokut nebo sam in
Persona, aneb na buducej počte informuvat bu-
dem. čo se alle X fixu ( = krucifixu) dotiče budem
sa usilovat, abich takový do času toho dohotovit
mohél, dokut mne sbožie accordované račia ode-
slat, s takovu priležitostu i ja s velku učtivostu
odešlem, kdešto se jako prv, tak i včul do gratiae
a lásky vašej milosty recomendujem sustavam
Vašej milosty urozenej na službu hot(ovi) Crem-
nice dne 8. decemb. Anno 1747. Dionisius Stanejti
mp.“). Je pravděpodobné, že tento list písala
Stanetiho manželka.
Dňa 12. septembra 1747 podpísal Staneti zmluvu
na zhotovenie šestnástich celých a šiestich poló-
vičných váz, ďalej na zhotovenie ozdob na bránu
a znaku (erbu) grófky Berényiovej s dvorná figú-
rami za 213 zl. a za 20 meríc chlebového obilia.
Túto prácu skončil na jar 1748.
Dňa 23. mája 1748 přijal Staneti 20 zlatých
za sochu panny Márie, ktorú postavil pri panskom
majeri v osadě Tormáš dnes Chrenovec v chotári
obce Čermany.
Toto Stanetiho dielo odstránili a zamurovali
r. 1938 do základov podstavca novej sochy podlá
dispozície jej fundátora, Klementa Lüttmerdinga
z Čermian.
Roku 1749 objednalo panstvo od Stanetiho
(„Körmöci kép faragó“) zhotovenie menšieho
oltára za 85 zlatých, sochu Neptúna nad studňu
za 28 zl., sochy Karla Boromejského a Jána Ne-
pomuckého na obe strany kaplnky za 30 zl. V úč-
toch na túto prácu sa spomína aj „Nittrai kép-
író“, nitriansky maliar, ktorý pozlacoval menší
oltář a spomenuté dve sochy za 300 zlatých.

V tom istom roku boli vyúčtované aj kamenné
figúry na altánok a pyramidy („piremiták“)
na kamenné zábradlie mostu před kaštielom
sumou 70 zlatých.
Z ostatných umelcov a remeselníkov spome-
nieme azda Jána Michala Neiholta, trnavského
zámečníka, ktorý roku 1737 dodal odkvapové
rúry, zakončené tepaným drakom (náčrtok při-
ložený v účtoch). Organček, pátregistrový pozitiv,
zhotovil trnavský organár Ján Mandl v rokoch
1744-—1745 za 80 zlatých. Podlá zmluvy z 5. mája
1745 pozlacoval nitriansky maliar Ján Pocher
oltář, kazatelnu a oratorium zámockej kaplnky
v Tovarníkoch za 500 zlatých v hotovosti a za 30
meríc obilia. Kamenárske práce na bráně a fa-
sádě robil trnavský kamenár Ján Fried (aj Fridt)
podlá zmluvy z 6. júla 1742. Zaujímavá je aj
nemecky písaná potvrdenka čachtického štukatéra
Samuela Juraja Schmidta (Samuel Järgschmidt).
Makovice na vežu pozlacoval roku 1747 nitriansky
maliar neznámého mena. Dva zvony pre věžové
hodiny odlial bratislavský kovolejár (Kayser-
licher Stuckgiesser) Ján Ernest Christelly roku
1748 za 108,60 zlatých. Toho istého roku vysadili
v rozšírenom sade 80 kusov jedlých gaštanov.
O druhom nitrianskom maliarovi nachádzame
zprávu v účtoch z roku 1756: Jozef Lazarskj
Scultéty dostal za obraz, za figúru sv. Antona
16 zlatých. Roku 1749 dostal nitriansky maliar
za kópiu obrazu sv. Terezky podlá kontraktu
(žial, chýba) 40 zlatých. Hlohovecký kamenár
dostal za práce na studni, ako aj za sádrové
„species“ 50 zl. a 88 a pol denárov. Tohto roku
vyúčtovali aj s hlohoveckým hodinárom za vě-
žové hodiny. Roku 1743 dostal nemenovaný bra-
tislavský maliar za pozlátenie 3 pecí (kachiel)
180 zlatých. Bratislavský kamenár zhotovil do ka-
binetu taliansky krb (olasz kémény) roku 1745...
Stavebné práce na kaštieli, ktoré viedol palier
Ján Anton Kessler, skončili sa v septembri 1750.
Po tomto roku nachádzame v účtoch už len náho-
dou položku rázu umelecko-historického. Za zmien-
ku stojí položka 300 zlatých, ktoré r. 1826 vyplatilo
panstvo viedenskému portrétistovi Jozefovi Ziegle-
rovi za obraz grófky Alžběty Erdôdyovej a po-
známka o nitrianskom sochárovi Fugersovi (Fuger-
tovi?) v spisoch z r. 1837. Nazdávame sa, že tu
uvedené mená známých i menej známých vidiec-
kych výtvarníkův a ich práč pomóžu dokreslit
obraz slovenského baroka.

141