20 Kantova filozofia „sa stává temer dominujůcou filozofiou
na prešovskom kolégiu v 19. storočí“. ČERVENKA, J.: Prešov-
ské ev. kolégium v dějinách filozofie. V : Zborník práč profeso-
rův evanj. kolegiálneho slovenského gymnázia v Prešove. Prešov
1940, s. 126.
21 kol. aut. : Kapitoly z dějin slovenskej filozofie. Bratislava
1956, s. 86.
22 O význame Jenskej univerzity a jej vplyve na uhorských
študentov pozři: PEUKERT, H .: Die Slawen der Donaumo-
narchie und Universität Jena 1700—1848. Akademie-Verlag,
Berlin 1958; FEYL, O.: Deutsche und europäische Bildungs-
kräfte der Universität Jena von Weigel bis Wollf (1650—1850),
in: Wissenschaftliche Zeitschrift der F. Schiller-Universität Je-
na, Jg. 6, 1956/57, Geselschafts- und sprachwissenschaftliche
Reihe, Heft 1/2. FEYL, O.: Beitrage zur Geschichte der slawis-
chen Vergindungen und internationalen Kontakte der Universi-
tät Jena, 1960.
23 F. Palackého korespondence a zápisky I, Praha 1898,
s. 13.
24 KOLLAR, J.: Pamäti z mladších rokov života. Bratislava
1957, s. 188, 192; THON, J.: Jakub Friedrich Fries učitelem
K. Kuzmányho. Listy filologické, roč. 39, Praha 1912, s. 249
—257; ŠUHAJDA, E. B.: Jakub Friedrich Fries, aneb rod a li-
terární působení jednoho z bratrů Moravských pošlého filosofa.
Hronka I, B. Bystrica 1836, zv. 2, s. 55—60, najmä s. 59; PEU-
KERT, H.: Die Slawen der Donaumonarchie und Universität
Jena 1700—1848. Akademie-Verlag Berlin 1958, s. 47.
25 FRIES, J. F.: Wissen, Glaube and Ahnung. Jena 1805,
s. 63—64.
26 BLOCHING, K. H.: J. F. Fries’ Philosophie als Theorie
der Subjektivität. Münster 1971, s. 17.
27 KUZMÁNY. K.: O kráse. Hronka I, B. Bystrica 1836,
zv. 3, s. 67.
28 „Jestiť tedy duch člověka (což dobře pamatovali sluší),
vlastně jen samojediná jestotná moc, a kdykoli my snad o mocech
ducha svého mluviti budeme, tyto moci vždy vlastně jen za
formy jmíny býti musejí, pode kterýmiž onna nedílná jestota
duchovní vycházi v úkaz.“ F. Palackého spisy drobné III, Praha
1903, s. 120; „Duše naše sice jest jediná, nerozdílná v skutečnos-
ti moc, ale abychom její účinkování pochopili po částech ji
pozorujeme, a podlé třích hlavních směrů činnosti její, ji na tři
hlavní mocnosti, na mocnost totiž pozávajicí, citěcí a žádací
v dušeslovném skoumání rozdělujeme.“ KUZMÁNY. K.
: O kráse. Hronka I, B. Bystrica 1836, zv. 3, s. 63.
29 FRIES, J. F.: Wissen. Glaube und Ahnung. Jena 1805,
s. 55, 176.

30 „Reální jsoucnost mimo mé já jest vesměs předmětem viry
a tuchy; ale jsoucnost ta ohlašuje se citu s onou základní jisto-
tou, která předcházela všechno uvažování a nepotřebuje tedy
teprve býti vyšetřována. Proto také víra a tucha není libovolný,
nýbrž bezpodmínenčně nutný úkon ducha.“ F. Palackého spisy
drobné III, (Krása). Praha 1903, s. 226; „Marně se namáhá host
světa, aby určil míru všehomíra, jenž ho obklopuje; má měřítko
jen pro zjevy, říše bytnosti jest před ním zamčena, zde může jen
tušiti a věřiti.“ Tamže, s. 223.
31 F. Palackého korespondence a zápisky III, Praha 1911,
list J. Jungmannovi z novembra r. 1819, s. 39.
32 „Pro nesčíslnou rozličnost stupňů vzdělanosti rozumu
a srdce, i vzdělanost krasocitu, vkus, jeho síla, zdraví, nebo
mdloba na nesčíslně rozličných stupních býti může.“ KUZMÁ-
NY, K.: O kráse. Hronka I, B. Bystrica 1836, zv. 3, s. 69.
33 V prvých rokoch 18. storočia Slováci rádi navštěvovali
univerzitu v Halle — študovali tu najmä A. H. Francka. V na-
sledujúcich rokoch však synoda v Ružomberku (1707) rozhodla,
že miestom ich štúdia má byť naďalej Jena, ktorá sa v ostrej
polemike proti pietizmu výrazné dištancovala od Halle. Halle
opät’ nadobudla svoj význam (zase na úkor Jeny) až v predrevo-
lučnom období. Právě Štúr a jeho přívrženci sa už vzdělávali
v Halle, zasiahnutej silným vplyvom Hegelovej filozofie. Pozři
o tom: PEUKERT, H., cit. d„ s. 12, 23, 121, 130 a dalších.
34 ZIMMERMANN. R.: Geschichte der Ästhetik als philo-
sophischer Wissenschaft. Viedeň 1858; LOTZE. H.: Geschichte
der Ästhetik in Deutschland. Mnichov 1868; SCHASLER. M.:
Kritische Geschichte der Ästhetik. Berlin 1872; von STEIN.
K. H.: Die Entstehung die neueren Ästhetik. Stuttgart 1886;
BOSANQUET. B.: History of Aesthetics. Londýn 1892; JÁ-
NOŠI, B. : Az Aesthetika tôrténete, 3 zv., Budapešť 1899- 1901.
35 Pozři — list J. Jungmannovi z 3. 3. 1819, v : F. Palackého
korespondence a zápisky III, Praha 1911, s. 34.
36 Okus české terminologie filosofické, obzvláště krásověd-
né, v : F. Palackého spisy drobné III, Praha 1903, s. 191 (povod-
ně uverejnené v Časopise českého muzea 1827/11).
37 KUZMÁNY, K.: O kráse Hronka I. B. Bystrica 1836.
zv. 3, s. 61. Pokládám za potřebné upozornit', že pri „prekla-
doch“ rozpravy o Kráse do súčasného jazyka si autoři váčšinou
nevšímajú tlačovú opravu (Hronka I, zv. 3, s. 96) v hesle „jesto-
ta, ens ein Wesen“, kde má byť správné „ein Ding“ (miesto ein
Wesen), čím vzniká zmátený a zavádzajůci výklad Kuzmányho
názorov (pozři PIŠÚT, M.: Ladislav. Bratislava 1968, s. 125,
126. 128—135).
38 F. Palackého spisy drobné III, Praha 1903, s. 115.

Philosophische Aspekte des ästhetischen Denkens im 19. Jahrhundert in der Slowakei

Zu einigen Problemen der Interpretation der Ästhetik des 19.
Jahrhunderts in der Slowakei
Wenn wir heute an die Erforschung des ästhetischen Den-
kens des 19. Jhs. in der Slowakei herangehen, müssen wir mit
einigen spezifischen Probleme rechnen, die mit seiner Interpreta-
tion Zusammenhängen. Das erste von ihnen ist das Sprachprob-

lem. Bis zu den Sprachreformen von J. I. Bajza, A. Bernolák und
besonders E. Štúr (vom Ende des 18. bis zur Mitte des 19. Jhs.),
die sich um eine Kodifikation des Slowakischen als Schriftspra-
che bemühten, war bei uns die allgemeine Gelehrtensprache das
Latein. Daneben benutzten die Vertreter der sprachlichen und
literarischen Einheit von Slowaken und Tschechen (besonders J.
Kollár, aber auch B. Tablic, P. J. Šafárik und K. Kuzmány) das

118