DOI Artikel:
Vácha, Zdeněk: Barokní reliéf Panny Marie Pomocné na zámku v Malinově: příspěvek k problematice barokní mariánské
DOI Seite / Zitierlink:https://doi.org/10.11588/diglit.51720#0145
40 ŠÁTEK, J.: C.d. v pozn. 29, s. 111/50,53.
41 GARAS, K.: C.d. v pozn. 28, s. 45.
42 ŠÁTEK, J.: C.d. v pozn. 29, s. IV/8.
43 ŠÁTEK, J.: C.d. v pozn. 29, s. IV/44.
44 Již za arcibiskupa Petra Pazmánye v roce 1638 odebrali
protestantům jen na území dnešního Slovenska přes 100 kostelů
a 100000 poddaných bylo přinuceno ke konverzi. Evropské
veřejné míněni však přinutilo v roce 1676 císaře Leopolda zrušit
platnost bratislavských soudů. Slovensko. Dějiny. C. d. v pozn.
31, s. 347, 355.
45 ŠÁTEK, J.: C.d. v pozn. 29, s. IV/84; již v předchozím
období byla část kněží převezena též do pevnosti Komárno a na
hrad Branč.
46 Patrně tento fakt má na mysli Arnold Ipolyi-Stummer
když piše, že z eberhardského zámku se stalo za Szelepcsényiho
státní vězení — IPOLYI-STUMMER. A.: Beschreibung der
Baudenkmale der Insel Schütt (Csallókoz) in Ungarn. Mitthei-
lungen der k. k. Central-Comission zur Erforschung und Erhal-
tung der Baudenkmale, roč. I, 1858, s. 161.
47 ŠÁTEK. J.: C.d. v pozn. 29, s. III/2; Dějiny Slovenska
(red. HOLOTÍK. E.--TIBENSKÝ, J.). Bratislava 1961, s. 330,
udávají počet 65 000.
48 ŠÁTEK, J.: C.d. v pozn. 29, s. 1/57; v publikaci Hrady,
zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek I
Jižní Morava (red. HOSÁK, L.—ZEMEK. M.), Praha 1981,
s. 149, je datum získání lysického panství a zámku uváděno
rokem 1678.
49 ŠÁTEK, J.: C.d. v pozn. 29, s. 1/38—58.
50 Súpis pamiatok na Slovensku I. Bratislava 1967, s. 464.
51 Dnes Alžbětin Dvoř, m. č. Miloslavova v okrese Bratisla-
va-vidiek. Objekt byl do nedávné doby po adaptaci používán
jako sýpka. Súpis pamiatok na Slovensku II. Bratislava 1968,
objekt neuvádí; údaj o stavbě chybí též ve Vlastivědném slovní-
ku obcí na Slovensku II. Bratislava 1977.
52 Magyarország vármegyei és városai. Pozsony Vármegye,
Budapest, s. 93; IPOLYI-STUMMER, A.: C.d. v pozn. 46,
s. 240.
53 IPOLYI-STUMMER, A.: C.d. v pozn. 46, s. 133; i když
jsme v dostupné literatuře nenašli zmínku o kostele v Eliášov-
cích (okr. Dunajská Středa) v souvislosti se Szelepcsényim,
musíme vzhledem k zachovanému kamennému erbu předpoklá-
dat určitý vztah.
54 Údaje o eberhardském panství jsou čerpány ze studie
ŠÁTEK, J.: C.d. v pozn. 29.
55 VARSIK, B.: C.d. v pozn. 1, s. 124; nejstarší zmínka
o patrociniu místního kostela (sv. Petr) pochází z roku 1325, viz
HUDÁK, J.: Patrocíniá na Slovensku. Bratislava 1984, s. 143.
56 SEDLÁK, V.: Príspevok k architektúre středověkých
hradov na západnom Slovensku. Monumentorum tutela —
Ochrana pamiatok 4, Bratislava 1967—1968, s. 451.
57 SEDLÁK, V.: C.d. v pozn. 56, s. 451 ; vzhledem k dispo-
zici nelze vyloučit ani počet 4, jak můžeme vidět na dochované
grafice ze začátku 19. století (?), zachycující jeho starší vzezření
po proměně středověkého hradu na opevněné zámecké sídlo
Szelepcsényim (Galéria města Bratislavy, C 6248). Termínem
post quem vzniku grafiky je rok 1739 vzhledem ke statui sv. Jana
Nepomuckého na můstku před vchodem do zámku, která je na
ní zachycena. Podle Súpisu pamiatok na Slovensku (cit. v pozn.
51 ) nese podstavec sochy nápis s datováním 1739, dnes ovšem již
nečitelným.
Údaj o třech věžích v návaznosti na Sedláka uvádí též Pl-
SOŇ, Š.: Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku. Martin 1973,
s. 224; o téhož autora se opírají též TVRDOŇ, E.—TVRDO-
ŇOVÁ, G.: Malinovský kaštieí a park. Vlastivědný časopis 23,
1973, s. 30—33.
58 Konstatování, že mor se Sv. Juru vyhýbá na rozdil od
ostatních měst, nacházíme též v poémě Jiřího Pauckera z roku
1679 oslavující jeho krásy a přednosti (Jur pri Bratislavě. 775
rokov, 1209—1984, Bratislava 1984, s. 10 — kap. zpracovaná
J. M. DUBOVSKÝM).
59 ŠÁTEK, J.: C.d. v pozn. 29, s. 1/19.
60 DUKA, N.: Epidémie v Bratislavě a na Slovensku do
začiatku 19. storočia. Vlastivědný časopis 23, 1973, s. 36; tato
epidemie vrcholící rokem 1680 vedla k vlně budování tzv. moro-
vých sloupů. Zemská vláda, resp. dvorská komora doporučova-
la po moru roku 1680 sloupy mariánské, po roce 1713 se zasvě-
cením sv. Trojici (ŠORM, A.— KRAJČA, A.: Mariánské slou-
py v Čechách a na Moravě. Praha 1939, s. 77).
I v rámci svatotrojických sloupů se ovšem často uplatnil
mariánsky kult — v kompozici Korunování Panny Marie, která
může být součástí vrcholového sousoší, nebo se nacházet na
dříku sloupu či na jeho podstavci.
61 Viz pozn. 57.
62 Kompozice je na grafice sice zrcadlově obrácena, nejedná
se však o výjimečný fenomén.
63 ŠÁTEK, J.: C.d. v pozn. 29, s. 1/26.
64 HOLČÍK.Š. RUSINA L: Umenie Bratislavy. Bratisla-
va 1987, s. 16; o Rhabrowském a jeho účasti na výzdobě letního
arcibiskupského sídla se I. Rusina zmiňuje též v publikaci Rene-
sančná a baroková plastika... (cit. v pozn. 17) na s. 16, zde
pouze v souvislosti se Szelepcsényim.
65 Viz pozn. 64.
66 CIDLINSKÁ, L.: Nitriansky hrad. Pamiatky a múzeá 4,
1955, s. 20.
67 Viz VAYER, L.: Szelepcsényi György, a můvész. In:
Emlékkônyv Domanovszky Sándor. Budapest 1937; CIN-
CÍK, J.: Slovenské grafické umenie. Martin 1944.
68 RUSINA, L: C.d. v pozn. 17.
69 Motiv průhledného závoje, zahalujícího ale nezakrývající-
ho tělesnost, je běžný v renesanční malbě (A. Altdorfer, H. Bal-
dung zv. Grien, H. Holbein ml. a další). Velkého rozšíření se mu
dostalo právě u Lucase Cranacha st.
70 Předpokládáme reliéfní předlohu vzhledem k výrazným
podobnostem převedení malby do plastické podoby na rozdil od
I. Rusiny (cit. v pozn. 17, s. 64), jenž v případě bratislavského
reliéfu píše o plošné předloze.
71 Autor pojednání o Madoně Primaciálniho paláce (cit.
v pozn. 17, s. 64) uvádí v titulku s otazníkem bratislavskou
provenienci, v závěru stati však hovoří o údajně pravděpodob-
nějším importu.z Podunají. Podle sdělení Juraje Žáryho je u Sze-
lepcsényiho oltáře z Nitry prokázán rakouský původ použitého
červeného mramoru (Salzburg), jenž je výrazem příbuzný mate-
riálu obou mariánských reliéfů.
137
41 GARAS, K.: C.d. v pozn. 28, s. 45.
42 ŠÁTEK, J.: C.d. v pozn. 29, s. IV/8.
43 ŠÁTEK, J.: C.d. v pozn. 29, s. IV/44.
44 Již za arcibiskupa Petra Pazmánye v roce 1638 odebrali
protestantům jen na území dnešního Slovenska přes 100 kostelů
a 100000 poddaných bylo přinuceno ke konverzi. Evropské
veřejné míněni však přinutilo v roce 1676 císaře Leopolda zrušit
platnost bratislavských soudů. Slovensko. Dějiny. C. d. v pozn.
31, s. 347, 355.
45 ŠÁTEK, J.: C.d. v pozn. 29, s. IV/84; již v předchozím
období byla část kněží převezena též do pevnosti Komárno a na
hrad Branč.
46 Patrně tento fakt má na mysli Arnold Ipolyi-Stummer
když piše, že z eberhardského zámku se stalo za Szelepcsényiho
státní vězení — IPOLYI-STUMMER. A.: Beschreibung der
Baudenkmale der Insel Schütt (Csallókoz) in Ungarn. Mitthei-
lungen der k. k. Central-Comission zur Erforschung und Erhal-
tung der Baudenkmale, roč. I, 1858, s. 161.
47 ŠÁTEK. J.: C.d. v pozn. 29, s. III/2; Dějiny Slovenska
(red. HOLOTÍK. E.--TIBENSKÝ, J.). Bratislava 1961, s. 330,
udávají počet 65 000.
48 ŠÁTEK, J.: C.d. v pozn. 29, s. 1/57; v publikaci Hrady,
zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek I
Jižní Morava (red. HOSÁK, L.—ZEMEK. M.), Praha 1981,
s. 149, je datum získání lysického panství a zámku uváděno
rokem 1678.
49 ŠÁTEK, J.: C.d. v pozn. 29, s. 1/38—58.
50 Súpis pamiatok na Slovensku I. Bratislava 1967, s. 464.
51 Dnes Alžbětin Dvoř, m. č. Miloslavova v okrese Bratisla-
va-vidiek. Objekt byl do nedávné doby po adaptaci používán
jako sýpka. Súpis pamiatok na Slovensku II. Bratislava 1968,
objekt neuvádí; údaj o stavbě chybí též ve Vlastivědném slovní-
ku obcí na Slovensku II. Bratislava 1977.
52 Magyarország vármegyei és városai. Pozsony Vármegye,
Budapest, s. 93; IPOLYI-STUMMER, A.: C.d. v pozn. 46,
s. 240.
53 IPOLYI-STUMMER, A.: C.d. v pozn. 46, s. 133; i když
jsme v dostupné literatuře nenašli zmínku o kostele v Eliášov-
cích (okr. Dunajská Středa) v souvislosti se Szelepcsényim,
musíme vzhledem k zachovanému kamennému erbu předpoklá-
dat určitý vztah.
54 Údaje o eberhardském panství jsou čerpány ze studie
ŠÁTEK, J.: C.d. v pozn. 29.
55 VARSIK, B.: C.d. v pozn. 1, s. 124; nejstarší zmínka
o patrociniu místního kostela (sv. Petr) pochází z roku 1325, viz
HUDÁK, J.: Patrocíniá na Slovensku. Bratislava 1984, s. 143.
56 SEDLÁK, V.: Príspevok k architektúre středověkých
hradov na západnom Slovensku. Monumentorum tutela —
Ochrana pamiatok 4, Bratislava 1967—1968, s. 451.
57 SEDLÁK, V.: C.d. v pozn. 56, s. 451 ; vzhledem k dispo-
zici nelze vyloučit ani počet 4, jak můžeme vidět na dochované
grafice ze začátku 19. století (?), zachycující jeho starší vzezření
po proměně středověkého hradu na opevněné zámecké sídlo
Szelepcsényim (Galéria města Bratislavy, C 6248). Termínem
post quem vzniku grafiky je rok 1739 vzhledem ke statui sv. Jana
Nepomuckého na můstku před vchodem do zámku, která je na
ní zachycena. Podle Súpisu pamiatok na Slovensku (cit. v pozn.
51 ) nese podstavec sochy nápis s datováním 1739, dnes ovšem již
nečitelným.
Údaj o třech věžích v návaznosti na Sedláka uvádí též Pl-
SOŇ, Š.: Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku. Martin 1973,
s. 224; o téhož autora se opírají též TVRDOŇ, E.—TVRDO-
ŇOVÁ, G.: Malinovský kaštieí a park. Vlastivědný časopis 23,
1973, s. 30—33.
58 Konstatování, že mor se Sv. Juru vyhýbá na rozdil od
ostatních měst, nacházíme též v poémě Jiřího Pauckera z roku
1679 oslavující jeho krásy a přednosti (Jur pri Bratislavě. 775
rokov, 1209—1984, Bratislava 1984, s. 10 — kap. zpracovaná
J. M. DUBOVSKÝM).
59 ŠÁTEK, J.: C.d. v pozn. 29, s. 1/19.
60 DUKA, N.: Epidémie v Bratislavě a na Slovensku do
začiatku 19. storočia. Vlastivědný časopis 23, 1973, s. 36; tato
epidemie vrcholící rokem 1680 vedla k vlně budování tzv. moro-
vých sloupů. Zemská vláda, resp. dvorská komora doporučova-
la po moru roku 1680 sloupy mariánské, po roce 1713 se zasvě-
cením sv. Trojici (ŠORM, A.— KRAJČA, A.: Mariánské slou-
py v Čechách a na Moravě. Praha 1939, s. 77).
I v rámci svatotrojických sloupů se ovšem často uplatnil
mariánsky kult — v kompozici Korunování Panny Marie, která
může být součástí vrcholového sousoší, nebo se nacházet na
dříku sloupu či na jeho podstavci.
61 Viz pozn. 57.
62 Kompozice je na grafice sice zrcadlově obrácena, nejedná
se však o výjimečný fenomén.
63 ŠÁTEK, J.: C.d. v pozn. 29, s. 1/26.
64 HOLČÍK.Š. RUSINA L: Umenie Bratislavy. Bratisla-
va 1987, s. 16; o Rhabrowském a jeho účasti na výzdobě letního
arcibiskupského sídla se I. Rusina zmiňuje též v publikaci Rene-
sančná a baroková plastika... (cit. v pozn. 17) na s. 16, zde
pouze v souvislosti se Szelepcsényim.
65 Viz pozn. 64.
66 CIDLINSKÁ, L.: Nitriansky hrad. Pamiatky a múzeá 4,
1955, s. 20.
67 Viz VAYER, L.: Szelepcsényi György, a můvész. In:
Emlékkônyv Domanovszky Sándor. Budapest 1937; CIN-
CÍK, J.: Slovenské grafické umenie. Martin 1944.
68 RUSINA, L: C.d. v pozn. 17.
69 Motiv průhledného závoje, zahalujícího ale nezakrývající-
ho tělesnost, je běžný v renesanční malbě (A. Altdorfer, H. Bal-
dung zv. Grien, H. Holbein ml. a další). Velkého rozšíření se mu
dostalo právě u Lucase Cranacha st.
70 Předpokládáme reliéfní předlohu vzhledem k výrazným
podobnostem převedení malby do plastické podoby na rozdil od
I. Rusiny (cit. v pozn. 17, s. 64), jenž v případě bratislavského
reliéfu píše o plošné předloze.
71 Autor pojednání o Madoně Primaciálniho paláce (cit.
v pozn. 17, s. 64) uvádí v titulku s otazníkem bratislavskou
provenienci, v závěru stati však hovoří o údajně pravděpodob-
nějším importu.z Podunají. Podle sdělení Juraje Žáryho je u Sze-
lepcsényiho oltáře z Nitry prokázán rakouský původ použitého
červeného mramoru (Salzburg), jenž je výrazem příbuzný mate-
riálu obou mariánských reliéfů.
137