DOI Artikel:
I.
DOI Artikel:Saučin, Ladislav: Dejiny umenia - ich vznik a rozvoj s osobitným zretel'om na Slovensko
DOI Seite / Zitierlink:https://doi.org/10.11588/diglit.51369#0041
V uplynulých pátnástich rokoch, ktoré přivodili
převratné změny v spoločenskom ustrojení a kul-
tuře nasej krajiny, dostali do véna také ideové,
institucionálně a materiálové zabezpečenie, aké
dosial’ nemali nikdy a vďaka ktorému majú všetky
možnosti rozvit sa do híbky i do šířky ako ozajstná
veda. Je na nás, pracovníkoch dějin umenia na
Slovensku, aby sme tieto možnosti využili a aby
sme sa svojmu pokrokovému vědeckému poslaniu
nespreneverili.
Poznámky
1 Istorija jevropejskogo iskusstvoznanija. Ot antičnosti
do konca XVIII veka. Red. B. R. Vipper i T. N. Li-
vanov. Moskva 1963, 435. — Táto publikácia periodi-
zuje látku na šest častí, z ktorých má každá kapitolu
o výtvarnom umění, arehitektúre, divadle a hudbě.
2 E. H. Gombrich, Kunstwissenschaft. Atlantisbuch
der Kunst, Zürich (1953), 653—664.
3 Wilhelm Waetzoldt, Deutsche Kunsthistoriker
(1921). — Okrem toho sa vývinom dějin umenia, ako
vědného odboru, zaoberajú aj příručky: Waetzoldto-
va Einführung in die bildenden Künste (1912), Tietzeho
Die Methode der Kunstgeschichte (1913), Wölfflinove
Kunstgeschichtliche Grundbegriffe (1915) a najnovšie
napr. Lavalleyeova Introduction aux études d'archéolo-
gie et d'histoire de l'art (1958) a i.
1 Napr. Wilhelm Fraenger, Zur Geschichte der
Kunstkritik und Kunsttheorie. Repertorium für Kunst-
wissenschaft 42, 1918, 40—50; B. R. Vipper, Ložnyje
metody monografi&eskogo issledovanija v sovremennom
buržoaznom iskusstvoznanii. Ježegodnik Instituta Istorii
Iskusstv, Moskva 1952, 201—216; D. Frey, Probleme
einer Geschichte der Kunstwissenschaft. Deutsche Viertel-
jahrsschrift für Literaturwissenschaft und Geistesge-
schichte XXXII, 1958, 1—37; H. Möbius, Metho-
dische Bemerkungen zur Geschichte der Kunstwissenschaft.
Wissenschaftliche Zeitschrift der Friedrich-Schiller-Uni-
versität Jena. Gesellschafts — und Sprachwissenschaft-
liche Reihe XI, 1962, 107—113.
5 Zádor Anna, A magyar müvészettudomâny torté-
nelmének vázlata. Magyar Mûvészettôrtc'neti Munkakčz j-
sség évkônyve I. 1951, 9 n.
6 Porovnaj napr. na propagovanie mariánského kultu
zameraný, v Trnavě roku 1690 vytlačený spis Estorása
P., Az egész világon lévo csudálatos boldogságos Szüz
képeinek röviden föltett eredeti ( — Krátký náčrt póvodu
na celom svete jestvujúcich zázračných obrazov blaho-
slavenej Panny).
’ Originálny názov: Cassovia vetus ac nova. Cassoviae
1732.
“ Trstiansky obdivuje budovu košického dómu a vy-
zdvihuje jednotlivé jeho priestory, ako aj architektonické
články a ozdoby. Z portálov vyzdvihuje se věrný a jeho
reliéfy, z vnútorných súčastí kamenné pastofórium, ktoré
bolo v 19. storočí identifikované ako dielo majstra
Stefana z Košic. Trstiansky v závere svojho opisu a hod-
notenia tohto chrámu s pointováním podotýká, že
zo skvostných pokladov a ozdob, ktorými niekdajší
králi dóm štedro obdarúvali, ostali iba zvyšky. — Uvá-
dzam podlá Vojtěcha Wicka, Dóm svätej Alžběty v Ko-
šiciach, Košice 1936, 127.
9 Notifia Hungariae novae historico-geographica. Okrem
štyroch zväzkov, ktoré vyšli za Belovho života, bolo
vytlačené ešte torzo piateho zväzku, ktoré vyšlo ako
editio altera roku 1892. — Išlo v podstatě o kolektívnu
prácu, pretože materiál v teréne zbieral nielen sám Bel,
ale aj viacerí jeho žiaci a niektorí profesoři vidieckych
evanjelických účilíšt, ba aj niektoré stoličné komisie,
ktoré revidovali předložený materiál. Bel vypracoval
metodickú stránku práce (urobil tak v spise Hungariae
antiquae et novae Prodromus, Norimbergiae 1723) a ma-
teriál zredigoval.
10 Mikoviniho záznamy uveřejnil věstník komár-
ňanského muzea Komáromi Múzeumi Ertesíto. Najnovšie
na ne upozorňuje Paulovics, Funde und Forschungen
in Brigetio, Laur. Aqu. II. Dissertationes Pannonicae.
Sériés II, No 11.
11 J. M. Korabinsky, Geographisch-Historisches und
Produkten Lexikon von Ungarn, Pressburg 1786. Například
na str. 285 tohto diela pri opise košického dómu pozna-
menává: „Vonkajšie sochy nepovolaní remeselníci před
rokmi zabielili, čo vyvolalo posměšné poznámky znalcov
a archeologův“. — Spomedzi ostatných Korabinského
spisov vztah k dějinám umenia má čiastočne jeho miesto-
pis Bratislavy a práca o erboch uhorských magnátov.
12 Nekrológ vyšiel vo forme novinovej glosy v bratislav-
skom časopise Pressburger Zeitung z 23. VIII. 1783
(XX, č. 60, 1—2). Bol sice uverejnený bez označenia
autora, no súdiac jednak podlá štýlu a jednak podlá
skutočnosti, že Korabinsky patřil medzi spolupracovní-
kov uvedeného časopisu, azda nebudeme na omyle, ak
za jeho povodců pokládáme J. M. Korabinského. Tento
koncízne koncipovaný článok hodno odcitovať celý
ako osvietensko-klasicistický příklad novinovej výtvar-
nej publicistiky: „Jeden z našich najvačších umelcov,
hrdost; národa, pán Messerschmidt, bol tu právě po-
chovaný. Pri tejto strate sa každému znalcovi umenia
tisnú slzy do očí i bude ho oplakávat vždy, keď zazrie
jeho diela v mramore. Bol jedným z tých, čo sa uskrom-
ňovali aj s málom a čo nepokládali umenie za zárobkovú
činnost. Bol povahy tichej a ducha pokrokového — také
33
převratné změny v spoločenskom ustrojení a kul-
tuře nasej krajiny, dostali do véna také ideové,
institucionálně a materiálové zabezpečenie, aké
dosial’ nemali nikdy a vďaka ktorému majú všetky
možnosti rozvit sa do híbky i do šířky ako ozajstná
veda. Je na nás, pracovníkoch dějin umenia na
Slovensku, aby sme tieto možnosti využili a aby
sme sa svojmu pokrokovému vědeckému poslaniu
nespreneverili.
Poznámky
1 Istorija jevropejskogo iskusstvoznanija. Ot antičnosti
do konca XVIII veka. Red. B. R. Vipper i T. N. Li-
vanov. Moskva 1963, 435. — Táto publikácia periodi-
zuje látku na šest častí, z ktorých má každá kapitolu
o výtvarnom umění, arehitektúre, divadle a hudbě.
2 E. H. Gombrich, Kunstwissenschaft. Atlantisbuch
der Kunst, Zürich (1953), 653—664.
3 Wilhelm Waetzoldt, Deutsche Kunsthistoriker
(1921). — Okrem toho sa vývinom dějin umenia, ako
vědného odboru, zaoberajú aj příručky: Waetzoldto-
va Einführung in die bildenden Künste (1912), Tietzeho
Die Methode der Kunstgeschichte (1913), Wölfflinove
Kunstgeschichtliche Grundbegriffe (1915) a najnovšie
napr. Lavalleyeova Introduction aux études d'archéolo-
gie et d'histoire de l'art (1958) a i.
1 Napr. Wilhelm Fraenger, Zur Geschichte der
Kunstkritik und Kunsttheorie. Repertorium für Kunst-
wissenschaft 42, 1918, 40—50; B. R. Vipper, Ložnyje
metody monografi&eskogo issledovanija v sovremennom
buržoaznom iskusstvoznanii. Ježegodnik Instituta Istorii
Iskusstv, Moskva 1952, 201—216; D. Frey, Probleme
einer Geschichte der Kunstwissenschaft. Deutsche Viertel-
jahrsschrift für Literaturwissenschaft und Geistesge-
schichte XXXII, 1958, 1—37; H. Möbius, Metho-
dische Bemerkungen zur Geschichte der Kunstwissenschaft.
Wissenschaftliche Zeitschrift der Friedrich-Schiller-Uni-
versität Jena. Gesellschafts — und Sprachwissenschaft-
liche Reihe XI, 1962, 107—113.
5 Zádor Anna, A magyar müvészettudomâny torté-
nelmének vázlata. Magyar Mûvészettôrtc'neti Munkakčz j-
sség évkônyve I. 1951, 9 n.
6 Porovnaj napr. na propagovanie mariánského kultu
zameraný, v Trnavě roku 1690 vytlačený spis Estorása
P., Az egész világon lévo csudálatos boldogságos Szüz
képeinek röviden föltett eredeti ( — Krátký náčrt póvodu
na celom svete jestvujúcich zázračných obrazov blaho-
slavenej Panny).
’ Originálny názov: Cassovia vetus ac nova. Cassoviae
1732.
“ Trstiansky obdivuje budovu košického dómu a vy-
zdvihuje jednotlivé jeho priestory, ako aj architektonické
články a ozdoby. Z portálov vyzdvihuje se věrný a jeho
reliéfy, z vnútorných súčastí kamenné pastofórium, ktoré
bolo v 19. storočí identifikované ako dielo majstra
Stefana z Košic. Trstiansky v závere svojho opisu a hod-
notenia tohto chrámu s pointováním podotýká, že
zo skvostných pokladov a ozdob, ktorými niekdajší
králi dóm štedro obdarúvali, ostali iba zvyšky. — Uvá-
dzam podlá Vojtěcha Wicka, Dóm svätej Alžběty v Ko-
šiciach, Košice 1936, 127.
9 Notifia Hungariae novae historico-geographica. Okrem
štyroch zväzkov, ktoré vyšli za Belovho života, bolo
vytlačené ešte torzo piateho zväzku, ktoré vyšlo ako
editio altera roku 1892. — Išlo v podstatě o kolektívnu
prácu, pretože materiál v teréne zbieral nielen sám Bel,
ale aj viacerí jeho žiaci a niektorí profesoři vidieckych
evanjelických účilíšt, ba aj niektoré stoličné komisie,
ktoré revidovali předložený materiál. Bel vypracoval
metodickú stránku práce (urobil tak v spise Hungariae
antiquae et novae Prodromus, Norimbergiae 1723) a ma-
teriál zredigoval.
10 Mikoviniho záznamy uveřejnil věstník komár-
ňanského muzea Komáromi Múzeumi Ertesíto. Najnovšie
na ne upozorňuje Paulovics, Funde und Forschungen
in Brigetio, Laur. Aqu. II. Dissertationes Pannonicae.
Sériés II, No 11.
11 J. M. Korabinsky, Geographisch-Historisches und
Produkten Lexikon von Ungarn, Pressburg 1786. Například
na str. 285 tohto diela pri opise košického dómu pozna-
menává: „Vonkajšie sochy nepovolaní remeselníci před
rokmi zabielili, čo vyvolalo posměšné poznámky znalcov
a archeologův“. — Spomedzi ostatných Korabinského
spisov vztah k dějinám umenia má čiastočne jeho miesto-
pis Bratislavy a práca o erboch uhorských magnátov.
12 Nekrológ vyšiel vo forme novinovej glosy v bratislav-
skom časopise Pressburger Zeitung z 23. VIII. 1783
(XX, č. 60, 1—2). Bol sice uverejnený bez označenia
autora, no súdiac jednak podlá štýlu a jednak podlá
skutočnosti, že Korabinsky patřil medzi spolupracovní-
kov uvedeného časopisu, azda nebudeme na omyle, ak
za jeho povodců pokládáme J. M. Korabinského. Tento
koncízne koncipovaný článok hodno odcitovať celý
ako osvietensko-klasicistický příklad novinovej výtvar-
nej publicistiky: „Jeden z našich najvačších umelcov,
hrdost; národa, pán Messerschmidt, bol tu právě po-
chovaný. Pri tejto strate sa každému znalcovi umenia
tisnú slzy do očí i bude ho oplakávat vždy, keď zazrie
jeho diela v mramore. Bol jedným z tých, čo sa uskrom-
ňovali aj s málom a čo nepokládali umenie za zárobkovú
činnost. Bol povahy tichej a ducha pokrokového — také
33