Białostocki, Jan [Gefeierte Pers.]: Rocznik Muzeum Narodowego w Warszawie: In memoriam Jan Białostocki (35.1991 [erschienen] 1993)

bibliografie cita bezmala pul tisice polozek. Publikovat zacal v roce 1938 jeste jako student.
Po valce był plne zaujat soucasnym vytvarnym denim, zejmena grafikou a plakatem. Napsal
bezpocet predmluv ke katalogum vystav moderniho a stareho umeni, recenzoval zakładni
umeleckohistoricke prace povalecne doby, był autorem velkych katalogu sbirek varsav-
skeho Narodniho muzea. Z nich pripomenne zejmena Pozdne goticke umeni v Ndrodnim
muzeu ve Varsave (1947), Ewopske malirstvi v polskych sbirkdch 1300—1800 (1955, s. M.
Walickym), Nizozemske malirsWi w polskych sbirkach 1450—1550 (1960), Malirstvi franco-
uzske, nizozemske, italske do 1600 v Ndrodnim muzeu ve Varsave (1979, s M. Skubiszewskou).
Krome toho zpracoval cizi fondy v dalsich institucich: Gdanske dilo Jooseho von Cleve{\951),
Korpus ,jldmskych primitwu", nazwany Polska muzea (1966), ananalyzoval Pośledni soud od
Hanse Memlinka z muzea v Gdańsku (1970), pojednał v technologii malirskeho dila (in:
Origindl, replika, kopie, 1971). Tu vsude projevil Białostocki suverenni znalectvi v otazkach
datovani, atribuce, ikonografie a tez ikonologieke desifrace.

Samostatnou kapitolu v dile Jana Białostockeho predstavuji monografie prednich
svetovych umelcu. Zaujal ho Caravaggio (1955), Diirer (1956), Rembrandt (1956), Hogarth
(1959), Michelangelo (1971), Bernini (1980). Polskę verejnosti se tak dostało zodpovedneho
pouceni z pera badatele nejpovolanejsiho.

Roku 1972 vychazi jako sedmy svazek „propylaen Kunstgeschichte" kompendium
Pozdni stredovek a pocinajici novovek. Białostocki je editorem a soucasne i hlavnim autorem.
Slozitou problematiku Evropy 15. stoleti zvlada diky sve vytribene metodę ze suverenniho
nadhledu. Na podzim tehoz roku prednasi pod zastitou univerzity v New Yorku; vznika
anglicka kniha Umeni renesance ve uychodni Evrope (1976), ktera znamena doplneni
predchoziho dila, pokud se materiału z Uber, Cech a Polska tyce. Pobyt ve Spojenych statech
se dokonce stal podnetem pro publikaci o umeni Mexika a Peru (1972).

Temer v każde z uvedenych prąci je Białostocki implicite pritomen i jako teoretik. Ovsem
pri tom nezustalo. Badatel sleduje ozehave teoreticke a metodologicke problemy dejepisu
umeni v dlouhe rade specialnich studii. I tadyje spektrum jeho zajmu nezvykle rozvetvene —
saha od antiky az po 19. stoleti, pricemz zvlastni akcent je polozen na umeni 15. a 16. stoleti,
tedy na renesanci a manyrismus. Patri sem zejmena stat Pojeti manyrismu a problem odlisnosti
polskeho umeni na konci 16. a na pocatku 17, stoleti (1953). Na Melancholii Albrechta Diirera
predstavuje umelce jako teoretika (1954), rozebira Pojem historismu v polskem umeni 16.
stoleti (1956) prinasi zakladni pojednani Metoda ikonologie v umeleckohistorickem badani
(1957), shledava Anticke tradice ve vytvarnem umeni (1958), a konecne vydava knihy Pet
stoleti nazoru na umeni (1959) a Teorie a tvorivost (s podtitulem O tradici a invenci v teorii
umeni a ikonografii, 1961). Intenzivne zkouma Styl a modus ve vytvarnem umeni (1961) a
hodnoti Vyznam dejin umeni jako humanisticke vedy (otisteno v casopise „Umeni" 1964). Pro
specifiku naseho prostredi je zvlast zajimava rozahla uvaha Pozdni gotika: vyvoj pojeti a
terminu (1965). Zasadni teoreticke syntezy predstavuji knihy Styl a ikonografie (1966) a

98