0.5
1 cm
Poznámky
i Bibliograhu k problematike drotárov uvádza P. Stá-
no, ÆMmyyq/ta. vý^vur?réAo Mwenfa,
Martin 1959, 148—151.
s Na túto tému polemizuje St. Mišík, Drohbú. Časopis
Muzeálnej slovenskej spoločnosti, XIV, 3, str. 40—41.
3 K. Procházka, AVMroGčh d;YÍte/ríc?', Praha 1905;
J. Čaj da, O&rnzy zo zwotu ?raJ7cA drotárov. Slovenské
noviny, r. 6., č. 166, str. 2, 3; č. 167, str. 2, 3; č. 173,
str. 2; č. 194. str. 2; r. 7, č. 12, str. 2; č. 15. str. 2; č. 25.
str. 2.
4K. Guleja,DrotúrřuHM^Á;o (rukopis 1957); A. Pran-
da, O SMČGCsnom atuve <s^ove?r<yA;eAo drotdrstva. (rukopis
v archíve ÚLUV v Bratislavě, 1956).
SK. Procházka, KoMrovřce v trenčun^^é atohicA Ná-
rodopisný věstník čs., r. 4, 37—41. — Národopisný zber
materiálu medzi trenčianskymi drotármi robili tieto
inštitúcie: Slovenské národné muzeum v Martine,
Považské muzeum a galéria v Ziline, Slovenské národné
muzeum v Bratislavě, Slovanský seminář Komenského
univerzity v r. 1932—1936, Národopisný kabinet SÁVU
v osobě M. Kosovej a R. Žatka v r. 1947—1948. — Naj-
obsažnejšiu súkromnú zbierku viažúcu sa na život
a prácu drotárov má Eudovít Janota v Bratislavě, ktorý
sa tejto tematike věnoval celý život.
s Výstava bola v Bratislavě v dňoch 26. 8. — 2. 10. 1966
pod názvom 1. trienále insitného umenia. Medzi česko-
slovenskými exponátmi boli tieto drotárske plastiky
Jozefa Keráka (1891—1945 vo Velkom Rovnom):
Drotár a syn, Lokomotiva, Kohut, Princezná, Ježibaba,
Lod.
? Výstava bola vo februári 1967. Libreto L. Šášky,
scénář I. Pišútová, projekt P. Malina, odborná spolu-
práca L. Janota, vedúci výrobného štábu A. Drobný,
fotografie R. Bunčák. — V ďalšom sme sa opierali
o údaje katalogu Slovenskí drotár i, ktorý spracovala
I. Pišútová. Bratislava, SNM 1967.
s Práce drotárov podlá katalogu č. 38—46, práce pro-
fesionálnych výtvarníkův podlá katalogu č. 98—134.
9 Rozpornost života drotárov zachytili najma práce
výtvarníkov vystavené na výstave, a to I. Weinera-
Kráía (č. 109), V. Hložníka (č. 110), K. Sokola (č. 113),
zo starších T. Valeria.
Spletitost pomerov na Slovensku vy citovala najma
skupina technikov a lekárov, ktorí sa na problematiku
Slovenska pozerali nielen cez literárně a umělecké problé-
my. Neskôr v 20-tych a 30-tych rokoch nášho storočia
neskreslený pohlad na problémy Slovenska a 1'udovej
kultúry mala skupina politikov, literárnych pracovníkov
a umelcov grupovaná okolo DAVu.
K tejto problematike uvádza pramene najma spo-
mínaná práca Gulejova a Prandova (pozn. 4).
i2 Pri tomto porovnávaní sa opieram o rozprávkový
materiál zozbieraný v rokoch 1932—1936 Slovanským
seminárom, ktorý je uložený v dokumentácii NU SAV
v Bratislavě. Rozprávky a pověsti z drotárskych obcí
Dlhého Póla a Papradna pod. č. 76, 77. — K. Pro-
cházka, KoMrovřce v -stoMcř. Národopisný
věstník čs., r. 4, č. 2, 38—40.
Die slowakischen Rastelbinder und die Kunst
Die Rastelbinder gehören ebenso wie die Öl-, Safran-,
Leinwandhändler und Glasarbeiter zur Gruppe der
Hausierer und Handwerker — einer Beschäftigung, die
sich im Laufe des XVIII. Jahrh. als Folge der Über-
völkerung in der Slowakei bei scheacher Entfaltung der
Manufaktur und einem langsamen Wachsen der Industrie
in Ungarn entwickelte. Die Mehrzahl der Arbeiten, welche
sich mit dem Leben der slowakischen Rastelbinder
befassten, verfolgte diese Problematik vom ökonomischen
und gesellschaftlichen Gesichtspunkt. Die tschechoslowa-
kische Abteilung der bodenständigen Kunst, die im Jahre
1966 in Bratislava installiert wurde, sowie die Ausstellung
der historischen Sektion des Slowakischen National-
museums in Bratislava im Jahre 1967 machten darauf
aufmerksam, dass die Rastelbinder und ihre Schöpfungen
auch vom Gesichtspunkt der Entwicklung der Volkskunst
und nach der Auffassung von der Volksschöpfung be-
trachtet werden müssen. Beide erwähnte Ausstellungen
machten auch auf die Tatsache aufmerksam, dass die
Mehrzahl der Kunstwerke, welche die Lebensweise der
Rastelbinder mit der romantischen Anschauung über
die Not und Primitivität der Rastelbinder als einem
Teil des verarmten slowakischen Volkes zum Vorwurf
nahmen, von äusseren Merkmalen dieser Profession
ausging (z. B. von der Kleidung, den Werkzeugen, von
der Stellung bei der Arbeit u. ä. ). Nur selten gingen diese
139
i Bibliograhu k problematike drotárov uvádza P. Stá-
no, ÆMmyyq/ta. vý^vur?réAo Mwenfa,
Martin 1959, 148—151.
s Na túto tému polemizuje St. Mišík, Drohbú. Časopis
Muzeálnej slovenskej spoločnosti, XIV, 3, str. 40—41.
3 K. Procházka, AVMroGčh d;YÍte/ríc?', Praha 1905;
J. Čaj da, O&rnzy zo zwotu ?raJ7cA drotárov. Slovenské
noviny, r. 6., č. 166, str. 2, 3; č. 167, str. 2, 3; č. 173,
str. 2; č. 194. str. 2; r. 7, č. 12, str. 2; č. 15. str. 2; č. 25.
str. 2.
4K. Guleja,DrotúrřuHM^Á;o (rukopis 1957); A. Pran-
da, O SMČGCsnom atuve <s^ove?r<yA;eAo drotdrstva. (rukopis
v archíve ÚLUV v Bratislavě, 1956).
SK. Procházka, KoMrovřce v trenčun^^é atohicA Ná-
rodopisný věstník čs., r. 4, 37—41. — Národopisný zber
materiálu medzi trenčianskymi drotármi robili tieto
inštitúcie: Slovenské národné muzeum v Martine,
Považské muzeum a galéria v Ziline, Slovenské národné
muzeum v Bratislavě, Slovanský seminář Komenského
univerzity v r. 1932—1936, Národopisný kabinet SÁVU
v osobě M. Kosovej a R. Žatka v r. 1947—1948. — Naj-
obsažnejšiu súkromnú zbierku viažúcu sa na život
a prácu drotárov má Eudovít Janota v Bratislavě, ktorý
sa tejto tematike věnoval celý život.
s Výstava bola v Bratislavě v dňoch 26. 8. — 2. 10. 1966
pod názvom 1. trienále insitného umenia. Medzi česko-
slovenskými exponátmi boli tieto drotárske plastiky
Jozefa Keráka (1891—1945 vo Velkom Rovnom):
Drotár a syn, Lokomotiva, Kohut, Princezná, Ježibaba,
Lod.
? Výstava bola vo februári 1967. Libreto L. Šášky,
scénář I. Pišútová, projekt P. Malina, odborná spolu-
práca L. Janota, vedúci výrobného štábu A. Drobný,
fotografie R. Bunčák. — V ďalšom sme sa opierali
o údaje katalogu Slovenskí drotár i, ktorý spracovala
I. Pišútová. Bratislava, SNM 1967.
s Práce drotárov podlá katalogu č. 38—46, práce pro-
fesionálnych výtvarníkův podlá katalogu č. 98—134.
9 Rozpornost života drotárov zachytili najma práce
výtvarníkov vystavené na výstave, a to I. Weinera-
Kráía (č. 109), V. Hložníka (č. 110), K. Sokola (č. 113),
zo starších T. Valeria.
Spletitost pomerov na Slovensku vy citovala najma
skupina technikov a lekárov, ktorí sa na problematiku
Slovenska pozerali nielen cez literárně a umělecké problé-
my. Neskôr v 20-tych a 30-tych rokoch nášho storočia
neskreslený pohlad na problémy Slovenska a 1'udovej
kultúry mala skupina politikov, literárnych pracovníkov
a umelcov grupovaná okolo DAVu.
K tejto problematike uvádza pramene najma spo-
mínaná práca Gulejova a Prandova (pozn. 4).
i2 Pri tomto porovnávaní sa opieram o rozprávkový
materiál zozbieraný v rokoch 1932—1936 Slovanským
seminárom, ktorý je uložený v dokumentácii NU SAV
v Bratislavě. Rozprávky a pověsti z drotárskych obcí
Dlhého Póla a Papradna pod. č. 76, 77. — K. Pro-
cházka, KoMrovřce v -stoMcř. Národopisný
věstník čs., r. 4, č. 2, 38—40.
Die slowakischen Rastelbinder und die Kunst
Die Rastelbinder gehören ebenso wie die Öl-, Safran-,
Leinwandhändler und Glasarbeiter zur Gruppe der
Hausierer und Handwerker — einer Beschäftigung, die
sich im Laufe des XVIII. Jahrh. als Folge der Über-
völkerung in der Slowakei bei scheacher Entfaltung der
Manufaktur und einem langsamen Wachsen der Industrie
in Ungarn entwickelte. Die Mehrzahl der Arbeiten, welche
sich mit dem Leben der slowakischen Rastelbinder
befassten, verfolgte diese Problematik vom ökonomischen
und gesellschaftlichen Gesichtspunkt. Die tschechoslowa-
kische Abteilung der bodenständigen Kunst, die im Jahre
1966 in Bratislava installiert wurde, sowie die Ausstellung
der historischen Sektion des Slowakischen National-
museums in Bratislava im Jahre 1967 machten darauf
aufmerksam, dass die Rastelbinder und ihre Schöpfungen
auch vom Gesichtspunkt der Entwicklung der Volkskunst
und nach der Auffassung von der Volksschöpfung be-
trachtet werden müssen. Beide erwähnte Ausstellungen
machten auch auf die Tatsache aufmerksam, dass die
Mehrzahl der Kunstwerke, welche die Lebensweise der
Rastelbinder mit der romantischen Anschauung über
die Not und Primitivität der Rastelbinder als einem
Teil des verarmten slowakischen Volkes zum Vorwurf
nahmen, von äusseren Merkmalen dieser Profession
ausging (z. B. von der Kleidung, den Werkzeugen, von
der Stellung bei der Arbeit u. ä. ). Nur selten gingen diese
139
