DOI Heft:
Nr. 1
DOI Artikel:Bakoš, Ján: Gotika v Rakúsku: (po výstave v Kremz̆i - Steine)
DOI Artikel:Bureš, Jaroslav: Politická pr̆íslus̆nost Skalicka v 9. - 13. století
DOI Seite / Zitierlink: https://doi.org/10.11588/diglit.31181#0193
například Michal Erhärt. L. Luchsperger, Hans
Klocker, Erasmus Grasser a i.
Okrem malby a plastiky výstava zahrnovala
početné diela uměleckých remesiel (textilie, čase,
kalichv, nádoby, zbraně, zvony atd'.). Tieto
práce nkázali opat. že středověké umělecké
remeslá boli často na rovnocennej umeleckej
úrovni ako diela dnes tzv. ..čistého umenia". Připo-
menuli. že jednotná slohovosť zasahoA^ala v středo-
věku do každého odboru, že teda nebolo medzery
v chápaní světa. To právě spósobovalo, že neexisto-
val protiklad umenia a neumenia. Tak i najskrom-
nejším odborom zaručovala táto příslušnost k nad-
radenému slohu kvalitu.
Je prirodzené, že pri tak rozsiahlom materiáli
nebolo možné vyčerpávajúco vykreslit videnv
chod minnlosti, ani sa nebolo možné vyhnut
istým nedostatkom. Preto mala táto významná
a monumentálna výstava skór prieskumný a pra-
covný než nzavierajúci charakter. Neostává nám.
než si priât, aby aj u nás vznikla podobná výstava,
ktorá by podala celkový prierez jedným z naj-
významnejších období nasej minulosti — gotikou
na Slovensku.
Poznámka k vyobrazeniam
Za laskavé poskytnutie fotografií ďakujeme Magistrátu města Kremže na Dunaji a autorovi fotografií dr. Ekke-
hardovi Ritterovi a jeho hřme Foto Ritter — Im Dienste der Kunst, 1180 Viedeň 18, Bastiengasse 50.
Politická příslušnost Skalická v 9.—13. století
Jaroslav Bureš
V příspěvku pokusím se naznačit osudy Skalická
mezi Velkomoravskou dobou a první čtvrtinou
13. století — dobou jisté stabilisace poměrů
v této oblasti. Místní jméno Skalica připomíná se
teprve roku 1217 v listině, kterou potvrzuje král
Ondřej II. darování pusté země Skalice nitranské-
mu comesu Tomášovi a jeho synům! V. Chalou-
pecký interpretuje text listiny v tom smyslu, že
skalické území zůstávalo dlouho pomezní pus-
tinou! Podle V. Chaloupeckého tok řeky Moravy
v úseku mezi Břeclavou a Skalicí se stává hranicí
až někdy k roku 1200.3 Toto určení rozměrů obou
sousedících politických celků jest podmíněno
autorovou širší explikací vztahu starého sídelního
území. t.j. krystalického jádra v nižších polohách
při dolních tocích velikých řek a vzdálených
oblastí, do nichž se zakusuje život teprve pozdější
a postupnou kolonisací. N pojetí Chaloupeckého
dlužno poznamenat, že historická situace lesních
komplexů ve středním Slovensku byla v této době
však podstatně jiná než v místech Skalická,
položeného v centru oblasti, kvetoucí již v 9.
stol.
Jest známo, že již od poloviny 11. století byly
významné vodní toky demarkačními čarami,
předěly, hranicemi alespoň ideální povahy. Nv-
nější hranice mezi Moravou a Rakousy bvla
stabilisována alespoň v podstatě mírem řezenským
z roku 1041! Není vyloučeno, že zpráva uherského
Anonyma o dobytí Nitranská a sousedních oblastí
v Pomoraví má historické jádro ze svatoštěpánské
doby. Patrně již v první třetině 11. století dobyli
Uhři nynější jihomoravské území až po Moravu
a Olšavu. kde uherský komitát kolem Bánova'^
navázal na jakýsi velkomoravský správní celek.
Zdá se, že v době po přemyslovské okupaci
Moravy se česko-uherská hraniční linie uchylovala
od toku řeky Moravy v místech Holiče. Mluví
pro to místo u kronikáře Petra Žitavského o pří-
slušnosti hradu Holiče (Alba Ecclesia) k české
179
Klocker, Erasmus Grasser a i.
Okrem malby a plastiky výstava zahrnovala
početné diela uměleckých remesiel (textilie, čase,
kalichv, nádoby, zbraně, zvony atd'.). Tieto
práce nkázali opat. že středověké umělecké
remeslá boli často na rovnocennej umeleckej
úrovni ako diela dnes tzv. ..čistého umenia". Připo-
menuli. že jednotná slohovosť zasahoA^ala v středo-
věku do každého odboru, že teda nebolo medzery
v chápaní světa. To právě spósobovalo, že neexisto-
val protiklad umenia a neumenia. Tak i najskrom-
nejším odborom zaručovala táto příslušnost k nad-
radenému slohu kvalitu.
Je prirodzené, že pri tak rozsiahlom materiáli
nebolo možné vyčerpávajúco vykreslit videnv
chod minnlosti, ani sa nebolo možné vyhnut
istým nedostatkom. Preto mala táto významná
a monumentálna výstava skór prieskumný a pra-
covný než nzavierajúci charakter. Neostává nám.
než si priât, aby aj u nás vznikla podobná výstava,
ktorá by podala celkový prierez jedným z naj-
významnejších období nasej minulosti — gotikou
na Slovensku.
Poznámka k vyobrazeniam
Za laskavé poskytnutie fotografií ďakujeme Magistrátu města Kremže na Dunaji a autorovi fotografií dr. Ekke-
hardovi Ritterovi a jeho hřme Foto Ritter — Im Dienste der Kunst, 1180 Viedeň 18, Bastiengasse 50.
Politická příslušnost Skalická v 9.—13. století
Jaroslav Bureš
V příspěvku pokusím se naznačit osudy Skalická
mezi Velkomoravskou dobou a první čtvrtinou
13. století — dobou jisté stabilisace poměrů
v této oblasti. Místní jméno Skalica připomíná se
teprve roku 1217 v listině, kterou potvrzuje král
Ondřej II. darování pusté země Skalice nitranské-
mu comesu Tomášovi a jeho synům! V. Chalou-
pecký interpretuje text listiny v tom smyslu, že
skalické území zůstávalo dlouho pomezní pus-
tinou! Podle V. Chaloupeckého tok řeky Moravy
v úseku mezi Břeclavou a Skalicí se stává hranicí
až někdy k roku 1200.3 Toto určení rozměrů obou
sousedících politických celků jest podmíněno
autorovou širší explikací vztahu starého sídelního
území. t.j. krystalického jádra v nižších polohách
při dolních tocích velikých řek a vzdálených
oblastí, do nichž se zakusuje život teprve pozdější
a postupnou kolonisací. N pojetí Chaloupeckého
dlužno poznamenat, že historická situace lesních
komplexů ve středním Slovensku byla v této době
však podstatně jiná než v místech Skalická,
položeného v centru oblasti, kvetoucí již v 9.
stol.
Jest známo, že již od poloviny 11. století byly
významné vodní toky demarkačními čarami,
předěly, hranicemi alespoň ideální povahy. Nv-
nější hranice mezi Moravou a Rakousy bvla
stabilisována alespoň v podstatě mírem řezenským
z roku 1041! Není vyloučeno, že zpráva uherského
Anonyma o dobytí Nitranská a sousedních oblastí
v Pomoraví má historické jádro ze svatoštěpánské
doby. Patrně již v první třetině 11. století dobyli
Uhři nynější jihomoravské území až po Moravu
a Olšavu. kde uherský komitát kolem Bánova'^
navázal na jakýsi velkomoravský správní celek.
Zdá se, že v době po přemyslovské okupaci
Moravy se česko-uherská hraniční linie uchylovala
od toku řeky Moravy v místech Holiče. Mluví
pro to místo u kronikáře Petra Žitavského o pří-
slušnosti hradu Holiče (Alba Ecclesia) k české
179