Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied (3.1969)

Zastané příspěvky — Eingesandte Beiträge

Dušan Konečný
Říjen a světová umělecká avantgarda
Pojem ,,avantgarda" není dosud exaktně vymezen.
Dalo by se očekávat, že soustavné teoretické a
historické studium uměleckých avantgard, jehož
jsme svědky zvláště v posledním desítiletí téměř
v celém kulturním světě, přispěje ne-li k sjednoceni,
tedy aspoň k podstatnému sblížení názorů. Zdá
se však, že čím víc se v tomto směru bádá, tím víc
vzniká názorových odstínů a jejich střetání. To
je pochopitelné, protože avantgarda zahrnuje jak
jevy, které už patří k dějinám umění 20. století,
tak také hnutí současná. A v současném umělec-
kém děni převažují subjektivní kritéria avant-
gardnosti. Víc než kdykoli v minulosti se přou
jednotlivé směry, skupiny a jejich teoretici, kdo
je skutečně avantgardní a kdo ne. Teoretici umění
mají často velmi nesnadný úkol, mají-li se oprostit
od skupinových hledisek a zaujmout objektivnější
stanovisko. A přece je to bezpodmínečně nutné,
nebot jedině objektivací názorů a názorových
střetnutí lze dospět k vědeckým závěrům. Bylo
by samozřejmě možné počkat se závěry, až sou-
časné jevy budou ověřeny časovým odstupem,
ale to může málokoho uspokojit.
Jednou z hlavních cest vědeckého výzkumu
uměleckých avantgard je konfrontace minulosti
s přítomností (minulostí rozumíme pochopitelně
první polovinu 20. století). V tom směru považuji
tuto konferenci za velice závažnou a záslužnou.
Pro studium zákonitostí vývoje avantgardního
umění je pak neméně důležitá konfrontace avant-
gardních myšlenek a směrů v mezinárodním
kontextu. Naše konference zahrnuje také tento
významný pohled. Chtěl bych proto vyjádřit
jménem, svým i jménem svých kolegů z pražského
Ústavu pro teorii a dějiny umění našemu bratrs-
kémn Ústavu pre teóriu a dějiny umenia v Brati-
slavě a jejímu řediteli dr. M. Várossovi úpřimný
dík ZQ, tuto iniciativu.

Ve svém referátu se zaměřím na některé pod-
statné otázky vztahů sovětské a světové umělecké
avantgardy. Chci upozornit na skutečnost, že
poměrně dlouhou dobu byly tyto otázky zkreslo-
vány jak v Sovětském svazu, tak za jeho hrani-
cemi. Sovětská uměnověda se od 30. let své avant-
gardy zřekla pod diktátem dogmatických pouček
socialistického realismu. Docházelo nejen k subjek-
tivistickému označování avantgardních směrů
a umělců za nositele ,,prohnilého buržoázního
formalismu", ale i k falšování faktologické stránky
věci. To pochopitelně usnadnilo zkreslený výklad
sovětské avantgardy za hranicemi Sovětského
svazu.
Pokud v Sovětském svazu neexistovaly do druhé
poloviny 50. let (mám na mysli, samozřejmě od
30. let) jasně vyhraněné a dostatečně silné tendence
k obnově moderního umění, mohlo mít studium
sovětské avantgardy dvacátých let pouze histo-
rický význam. Nyní má toto studium také vý-
znam aktuální, neboť zde vzniká, zvláště od 60. let,
stále výraznější mladé výtvarné hnutí, usilující
nejen o rehabilitaci avantgardní tvorby, ale také
a hlavně o její obnovu, o její budoucnost. Zabývám
se řadu let problémy mladého sovětského umění
a proto v závěru upozorním na některé názory,
k nimž jsem došel konfrontací nových avantgard-
ních tendencí v Sovětském svazu s avantgardou
20. let a s dnešnim paralelním hnutím ve světě.
Při zkoumání obou časových úseků (tj. 20. let
a současnosti) se stále objevuje otázka souvislosti
avantgardního umění se společenskou revolucí.
Avantgarda 20. let se zrodila v ohni Říjnové revo-
luce a také dnes, po padesáti letech, nové avant-
gardní tendence se neustále vracejí k ideám a vý-
sledkům Velkého října, byť v pozměněných
podmínkách a s pozměněnými uměleckými názory
a zájmy.

150