DOI issue:
Nr. 2
DOI article:Konečný, Dušan: R̆íjen a světová umělecká avantgarda
DOI Page / Citation link:https://doi.org/10.11588/diglit.31181#0347
Hovoří-li se o významu Říjnové revoluce pro
mezinárodní uměleckou avantgardu, jde zpravidla
o dvě stránky tohoto významu: o bezprostřední
vliv společenské revoluce a o ohlas mladé sovětské
kultury ve světě. Obě stránky bývají zkoumány
v jednotě. To je přirozené, protože sovětská kultura
se stala hned po revoluci nedílnou částí nové spo-
lečnosti. Zároveň je však zřejmé, že obě stránky
se nedají ztotožňovat. Říjnová revoluce a existence
prvního socialistického státu, to byly a stále jsou
faktory neskonale hlubší a dalekosáhlejší nejen
pro masy pracujících na celém světě, ale i pro
světovou uměleckou avantgardu. Postupem času,
jak se měnila situace v sovětském umění, se také
ukázalo, že výhrady k přehmatům a omylům
kulturní revoluce nemusely být nutně doprovázeny
ochladnutím západních avantgardních umělců
k sovětskému státu, k sovětskému lidu.
Mezinárodní umělecká avantgarda se formovala
už před Říjnem v Paříži, Mnichově, Moskvě,
Petrohradě, Praze i jinde. Nebyla jednotná, měla
desítky programů, často s protichůdnými a složitě
členěnými estetickými a filosofickými názory.
To je ostatně rys, který charakterizuje avantgardu
dodnes. Umění mělo a má své vnitřní problémy
a také jeho styky se společenskou skutečností
a mimouměleckými formami lidské činnosti se
vyznačují často velmi subtilními, spletitými a zá-
hadnými reakcemi. Na počátku 20. století, přesněji
řečeno v prvních dvou desítiletích, si většinou
avantgardní umění řešilo své vlastní, vnitřní vý-
vojové otázky, kterých se najednou nahromadilo
nebývalé množství. Mohutný kvas, jehož sym-
ptomy byly stále nové experimenty a objevy,
nebyl ani tak výrazem bezradnosti, jako mocné
touhy vyplavat ze stojatých vod tradic a najít
umělecký ekvivalent pro duchovní rytmus nového
věku. Až na nepatrné výjimky (zvláště futuristic-
kou a kubofuturistickou poezii) se avantgardní
umění v tomto počátečním stadiu svého rozvoje
zřeklo angažovanosti. Řešením svých specifických,
vnitřních vývojových problémů však avantgarda
hromadila předpoklady nové angažovanosti, zalo-
žené na moderní, mnohem širší a aktivnější kon-
cepci úlohy uměleckého dila v životě společnosti,
než byly všechny předchozí koncepce. Základem
nové angažovanosti se stane posléze funkce díla
a jeho syntetická potence.
Avantgarda nebyla ovšem ani před Říjnovou
revolucí společensky naprosto indiferentní. Karel
Teige poukázal právem na to. že u její kolébky
stál symbolismus a Subjektivismus jako projev
protiburžoazní revolty. (K. Teige, Jarmark uměni.
1935). Teige označil tento myšlenkový přestupeň
avantgardy za revoluční romantizmus. Mám zato,
že i začátky avantgardy byly poznamenány revo-
lučním romantismem, nebot negace staré společ-
nosti s její kulturou zahrnovala zárodky pozitiv-
ního postoje avantgardního umění a umělce k ži-
votu. Tyto zárodky se ovšem nemohly plně roz-
vinout v rámci staré společnosti.
Říjnová revoluce znamenala nejen pro ruskou,
ale také pro mezinárodní avantgardu východisko
z měšťáckého tradicionalismu i příslib svobody
pro rozvoj tvůrčího subjektu. Proto nebylo téměř
jediného představitele ruské umělecké avantgardy,
který by nebyl vstoupil od samého začátku s úpřim-
ným nadšením do služeb mladé sovětské republiky.
Celá řada avantgardních umělců se vrátila po
vítězství revoluce do Ruska (Kandinskij, Gábo,
Pevsner a jiní). Vladimír Majakovskij vytvářel
revoluční karikaturu a politický plakát, reklamy
sovětských podniků a knižní obálky, spolu s Davi-
dem Burljukem zakládal tradici sovětského filmu.
Byl duší Lefu — a vůbec, byl všude, kde ho bylo
třeba. Stanislavskij, Mejerchold a Tairov budovali
základy sovětského avantgardního divadla, Ejzen-
štejn pokračoval v průkopnické práci Majakovského
a Burljuka, a jeho zásluhou se stal sovětský film
jedním z hlavních jevů světové avantgardní kine-
matografie. Natan Altman vyzdobil náměstí Zim-
ního paláce v Petrohradě k prvnímu výročí Vel-
kého října. Kromě něho se zúčastnil výzdoby
Petrohradu například maliř a kinetista Vladimír
Baranov-Rossiné, Vladimír Kozlinskij, Vladimír
Lebeděv, Ivan Puni, David Šterenberg aj. Revo-
luční Moskvu vyzdobili bratři Vesninové, Vitěbsk
— El Lisickij, Kazimír Malevič, Mark Chagall
atd. Vladimír Tatlin vypracoval návrh na Památ-
ník III. Internacionály. Lisickij je autorem zná-
mého suprematického plakátu ,,Bij bílé klínem
rudým", četných návrhů na obálky knih sovět-
ských autorů a expozic sovětského umění. Z po-
čátku vyvíjel velmi rozsáhlou kulturně organi-
zační a pedagogickou činnost ve Vitěbsku, později
propagoval mladé sovětské umění v zahraničí.
Alexandr Rodčenko tvořil reklamy, plakáty, po-
ložil základy sovětské avantgardní fotografie.
David Šterenberg se stal ředitelem IZO (oddělení
pro výtvarné umění při Lidovém komisariátu
151
mezinárodní uměleckou avantgardu, jde zpravidla
o dvě stránky tohoto významu: o bezprostřední
vliv společenské revoluce a o ohlas mladé sovětské
kultury ve světě. Obě stránky bývají zkoumány
v jednotě. To je přirozené, protože sovětská kultura
se stala hned po revoluci nedílnou částí nové spo-
lečnosti. Zároveň je však zřejmé, že obě stránky
se nedají ztotožňovat. Říjnová revoluce a existence
prvního socialistického státu, to byly a stále jsou
faktory neskonale hlubší a dalekosáhlejší nejen
pro masy pracujících na celém světě, ale i pro
světovou uměleckou avantgardu. Postupem času,
jak se měnila situace v sovětském umění, se také
ukázalo, že výhrady k přehmatům a omylům
kulturní revoluce nemusely být nutně doprovázeny
ochladnutím západních avantgardních umělců
k sovětskému státu, k sovětskému lidu.
Mezinárodní umělecká avantgarda se formovala
už před Říjnem v Paříži, Mnichově, Moskvě,
Petrohradě, Praze i jinde. Nebyla jednotná, měla
desítky programů, často s protichůdnými a složitě
členěnými estetickými a filosofickými názory.
To je ostatně rys, který charakterizuje avantgardu
dodnes. Umění mělo a má své vnitřní problémy
a také jeho styky se společenskou skutečností
a mimouměleckými formami lidské činnosti se
vyznačují často velmi subtilními, spletitými a zá-
hadnými reakcemi. Na počátku 20. století, přesněji
řečeno v prvních dvou desítiletích, si většinou
avantgardní umění řešilo své vlastní, vnitřní vý-
vojové otázky, kterých se najednou nahromadilo
nebývalé množství. Mohutný kvas, jehož sym-
ptomy byly stále nové experimenty a objevy,
nebyl ani tak výrazem bezradnosti, jako mocné
touhy vyplavat ze stojatých vod tradic a najít
umělecký ekvivalent pro duchovní rytmus nového
věku. Až na nepatrné výjimky (zvláště futuristic-
kou a kubofuturistickou poezii) se avantgardní
umění v tomto počátečním stadiu svého rozvoje
zřeklo angažovanosti. Řešením svých specifických,
vnitřních vývojových problémů však avantgarda
hromadila předpoklady nové angažovanosti, zalo-
žené na moderní, mnohem širší a aktivnější kon-
cepci úlohy uměleckého dila v životě společnosti,
než byly všechny předchozí koncepce. Základem
nové angažovanosti se stane posléze funkce díla
a jeho syntetická potence.
Avantgarda nebyla ovšem ani před Říjnovou
revolucí společensky naprosto indiferentní. Karel
Teige poukázal právem na to. že u její kolébky
stál symbolismus a Subjektivismus jako projev
protiburžoazní revolty. (K. Teige, Jarmark uměni.
1935). Teige označil tento myšlenkový přestupeň
avantgardy za revoluční romantizmus. Mám zato,
že i začátky avantgardy byly poznamenány revo-
lučním romantismem, nebot negace staré společ-
nosti s její kulturou zahrnovala zárodky pozitiv-
ního postoje avantgardního umění a umělce k ži-
votu. Tyto zárodky se ovšem nemohly plně roz-
vinout v rámci staré společnosti.
Říjnová revoluce znamenala nejen pro ruskou,
ale také pro mezinárodní avantgardu východisko
z měšťáckého tradicionalismu i příslib svobody
pro rozvoj tvůrčího subjektu. Proto nebylo téměř
jediného představitele ruské umělecké avantgardy,
který by nebyl vstoupil od samého začátku s úpřim-
ným nadšením do služeb mladé sovětské republiky.
Celá řada avantgardních umělců se vrátila po
vítězství revoluce do Ruska (Kandinskij, Gábo,
Pevsner a jiní). Vladimír Majakovskij vytvářel
revoluční karikaturu a politický plakát, reklamy
sovětských podniků a knižní obálky, spolu s Davi-
dem Burljukem zakládal tradici sovětského filmu.
Byl duší Lefu — a vůbec, byl všude, kde ho bylo
třeba. Stanislavskij, Mejerchold a Tairov budovali
základy sovětského avantgardního divadla, Ejzen-
štejn pokračoval v průkopnické práci Majakovského
a Burljuka, a jeho zásluhou se stal sovětský film
jedním z hlavních jevů světové avantgardní kine-
matografie. Natan Altman vyzdobil náměstí Zim-
ního paláce v Petrohradě k prvnímu výročí Vel-
kého října. Kromě něho se zúčastnil výzdoby
Petrohradu například maliř a kinetista Vladimír
Baranov-Rossiné, Vladimír Kozlinskij, Vladimír
Lebeděv, Ivan Puni, David Šterenberg aj. Revo-
luční Moskvu vyzdobili bratři Vesninové, Vitěbsk
— El Lisickij, Kazimír Malevič, Mark Chagall
atd. Vladimír Tatlin vypracoval návrh na Památ-
ník III. Internacionály. Lisickij je autorem zná-
mého suprematického plakátu ,,Bij bílé klínem
rudým", četných návrhů na obálky knih sovět-
ských autorů a expozic sovětského umění. Z po-
čátku vyvíjel velmi rozsáhlou kulturně organi-
zační a pedagogickou činnost ve Vitěbsku, později
propagoval mladé sovětské umění v zahraničí.
Alexandr Rodčenko tvořil reklamy, plakáty, po-
ložil základy sovětské avantgardní fotografie.
David Šterenberg se stal ředitelem IZO (oddělení
pro výtvarné umění při Lidovém komisariátu
151